Básník, novinář a spisovatel Francisco José Viegas (1962), rodák z portugalské Vila Nova de Foz Côa,oslavil14. března 2009 své 47. narozeniny. Je židovského vyznání, ačkoli je původem ze silně katolické rodiny. Až do osmnácti let žil s rodiči v městě Chaves, kde oba pracovali jako učitelé na prvním stupni. Vystudoval portugalštinu na lisabonské Universidade Nova de Lisboa. Je docentem lingvistiky, od roku 1983 do 1987 vyučoval teorii jazyka a sémantiku na univerzitě v Évoře. Koncem devadesátých let dlouhodobě pobýval v Brazílii. Od roku 2007 je předsedou komise Nadace Klubu čtenářů (Fundação Círculo de Leitores), která uděluje cenu Prémio Ler Booktailors neúspěšnějšímu portugalskému nakladatelství.

Dnes, kdy je opět šéfredaktorem literárního časopisu portugalského Klubu čtenářů (Círculo de Leitores) s názvem Ler, má za sebou významnou novinářskou kariéru. Do povědomí svých budoucích čtenářů se dostal nejprve jako rozhlasový a televizní redaktor. Jeho pořady významně přispěly ke zvýšení zájmu široké veřejnosti o literaturu. Pro rádiovou stanici Antena 1 vymyslel cyklus Zaznamenáno dnes (Escrita em Dia), který stále běží. Vysokou sledovanost měly rovněž pořady na veřejnoprávní RTP např. Otevřená kniha (Livro Aberto), První stránka (Primeira Página) nebo Kdo nevěří, ať si to přečte (Ler para Crer).

Francisco José Viegas dále pracoval téměř v desítce portugalských periodik (např. Jornal de Letras, Expresso, Diário de Notícias, O Independente). Byl šéfredaktorem prestižního cestopisného časopisu Grande Reportagem a oblíbeného sportovního magazínu Gazeta dos Desportos. V letech 2006 – 2008 byl ředitelem lisabonského kulturního centra Dům Fernanda Pessoy (Casa Fernando Pessoa).

Své postřehy nejen z oblasti kultury zaznamenává na internetový blog Původ druhů (Origem das Espécies).

Básnickým debutem pro Fracisca José Viegase byla sbírka Léto a to potom (O Verão e Depois) z roku 1978. Celkem je autorem jedenácti básnických sbírek, z nichž poslední s názvem Kdyby mě láska dojala (Se me comovesse o amor) vyšla v roce 2008.

Napsal rovněž divadelní hru Druhý námořník (O Segundo Marinheiro, 1988). Téměř rozruch v zemi s mnohasetletou vinařskou tradicí vyvolal jeho průvodce pivním světem 99 piv + 1 aneb Jak v pekle nezhynout žízní (99 cervejas + 1 ou Como Não Morrer de Sede no Inferno, 2006). Netradičně pojaté jsou rovněž i jeho tři cestopisy, z nichž poslední Let andělů (O Voo dos Anjos) o historii města Setúbal vyšel v roce 1995.

V poslední době je Francisco José Viegas spojován nejčastěji s fejetony, které píše především pro týdeník Notícias Sábado. Dvě ze tří sbírek fejetonů vyšly v roce 2008 pod názvy Liberál ze staré školy (Um Liberal à Moda Antiga) a Nešvary bytí – Fejetony jednoho zpátečníka z Minha (Os Males da Existência – Crónicas de um reaccionário minhoto). Pod tímto dílem je jako autor podepsaný António Sousa Homem, Viegasův heteronym, ke kterému se dlouho odmítal přihlásit.

Od roku 1987 je Viegas znám rovněž jako romanopisec a jeho próza čítá deset titulů. Píše především detektivní romány, které jsou provázané postavou svérázného komisaře Jaimeho Ramose s částečně přiznanými autobiografickými rysy. Oblibě se těší zejména Smrt na stadionu (Morte no Estádio,1991) a Lourenço Marques (Lourenço Marques, 2002).

Za Viegasovu dosud nejlepší knihu je považován román, na první pohled detektivní stejně jako filozofický, Longe de Manaus (česky vychází v roce 2009 v překladu Lady Weissové  pod názvem Muž bez minulosti). Za toto dílo obdržel v roce 2005 prestižní literární cenu Grande Prémio de Romance e Novela od Asociace portugalských spisovatelů APE/IPLB.