Debut americké prozaičky Marishy Pesslové s poněkud zvláštním názvem Vybrané okruhy z mechaniky pohrom způsobil roku 2006 v USA pořádný rozruch. Knize se dostalo výborného hodnocení od většiny literárních periodik, Pesslová se dokonce dostala i do prestižního výběru deseti nejlepších knih roku deníku New York Times. Přece se však objevili recenzenti, v jejichž hodnocení se našlo pár výtek – a oprávněných.

Vybrané okruhy z mechaniky pohrom jsou příběhem Modry (v originále Blue) van Meerové, nebývale sečtělé středoškolačky, která se díky neustále se měnícím působištím svého otce, univerzitního učitele politických věd, přesouvá po celé Americe. V maturitním ročníku zakotví dvojice van Meerových na střední škole sv. Gallwaye, kde si Modry všimne místní učitelka dějin filmu Hanna Schneiderová a vtáhne ji do okruhu svých oblíbených studentů. Jedné noci Hanna za podivných okolností zemře – což se ostatně dozvíme hned v úvodní větě celého románu – a Modra začne pátrat na vlastní pěst po tom, zdali šlo o sebevraždu, či o úkladnou smrt. Netuší ovšem, jakých hlubin rodinné minulosti se přitom dopátrá.

V životopise Pesslové se dočteme, že jí maminka v dětství před spaním předčítala klasická díla světové literatury a na románu je nabyté vzdělání vidět takřka v každé větě. Styl vyprávění je velmi propracovaný – objevují se v něm četné aliterace (opakování stejného písmene na počátku slov), nezvyklé obraty i překvapivé metafory a přirovnání. Modra jako vypravěčka je pravou dcerou svého otce. Z textu je patrná snaha o co největší exaktnost, k níž přispívá i akademický způsob uvádění zdrojů a citací. Každá kapitola nadto nese název jednoho z klasických děl světové literatury, a tak se dostaneme od Shakespeara, Dickense či Garcíi Márqueze až po méně známé autory typu Jamese Dickeyho či Johna Cheevera. V druhé části knihy, která se žánrově profiluje jako detektivní thriller, má pak děj obrovský spád a čtenáři nedá oddechnout do posledních stran. Podíl na tom má i zdařilý překlad Petry Kůsové, jenž se sice nevyhnul dílčím nepřesnostem, avšak ve výrazové rovině činí originálu zadost.

Jenže styl, jímž Pesslová jedny tolik oslňuje, se jiným líbit nemusí. Řetězení slovní a výrazové ekvilibristiky v leckdy několikařádkových slovních obratech se časem zdá zdlouhavé a posléze až nudné. Autorka jako by chtěla za každou cenu dokázat, jak obrovskou jazykovou erudicí vládne – a pečlivě vystavěná konstrukce, jež chce být katedrálou, občas dopadne spíše jako cirkusový stan. Pobaví, ale dvakrát se na něj podívat nepůjdete. Především v první části románu, koncipované jako bildungsroman popisující duchovní, sociální i tělesné dospívání Modry, pak měla ve zdlouhavých úvodech do děje nejednou škrtat tvrdá ruka redaktorova.

Sečteno a podtrženo: Vybrané okruhy jsou určeny pro toho, kdo si dokáže vychutnat barokně bohatou slovní zásobu a nevadí mu chvíli si počkat na to, až se děj posune dál. Ostatní se vystavují nebezpečí, že knihu odloží dříve, než k oné hned v úvodu zmiňované smrti Hanny Schneiderové vůbec dojde. Další román má Pesslové vyjít až roku 2010. Přejme jí štěstí – druhé knihy totiž bývají pro úspěch autora rozhodující.