Otec je dodnes pro obyvatele hrdinou, na hrobě má arabský titul pro představeného vesnice a všichni vzpomínají na dobu, kdy pod jeho vedením vše vzkvétalo. Rachel, po otci Němec, po matce Alžířan, v opuštěném rodném domě objeví otcovu pozůstalost a s ní i krutou pravdu. Jak se s ní vyrovná?

Výsledek boje se dozvídáme prakticky na první straně ve stejné chvíli jako jeho mladší bratr Malrich. 24. 4. 1996 spáchal Rachel sebevraždu. Tato událost od základu a nenávratně mění Malrichův život, který až dosud trávil veškerý čas ve čtvrti arabských přistěhovalců. V sedmnácti letech tak byl pravým opakem svého dokonalého a úspěšného bratra, který se dokázal ze špíny a bídy pařížského předměstí vyšvihnout na zástupce prosperující nadnárodní firmy. Získal vysokoškolský diplom, měl vlastní dům a francouzské občanství – to vše ale způsobilo, že se mezi ním a bratrem (a prakticky celou čtvrtí) vytvořila propast, kterou pomohla překlenout vlastně až jeho smrt.

Malrichovi se totiž dostal do ruky deník zachycující poslední dva roky bratrova života. Dozvídá se, že jejich rodiče, kteří zůstali v Alžírsku, zemřeli při teroristickém útoku v noci 24. 4. 1994. Rachel pak na místě zjistil, že otec byl za války členem SS a působil v několika koncentračních táborech. V tu chvíli se roztáčí vír událostí a souvislostí, který Rachela vtahuje větší a větší silou. Po návratu do Francie se vydává po otcových stopách, aby odhalil, pochopil, poznal pravdu, i kdyby byla jakkoli krutá. Tato posedlost ho stojí zaměstnání, manželství a nakonec život. Když dojde na konec dlouhé cesty směřující stále hlouběji do minulosti, je otřesen zvěrstvy, které otec ve jménu Reichu napáchal. Nemůže mu odpustit, že unikl trestu, a rozhodne se proto zaplatit za něj. Přesně dva roky po jeho smrti se otráví (jako v koncentračních táborech) výfukovým plynem.

Malrich po přečtení deníku následuje bratrovu pouť. Zdá se však, že přes svou nekultivovanost je mnohem odolnější než bratr. Jako by ho právě to bezcílné protloukání se životem zocelilo lépe než vzdělání a společenské postavení. Po svém se pere s odkazem nacismu, který přirovnává k islámskému extremismu. Když stojí u hrobu rodičů, probudí se v něm touha po změně. Spolu s kamarády vyhlásí válku místní extrémistické skupině, která nemá daleko k nacistickým praktikám. I když vidí, že jsou slabí a takřka bezmocní, nechce se vzdát. Chce dál bojovat a žít. Začne psát vlastní deník, který připojí k bratrovu, aby všichni věděli, co se doopravdy stalo a co stále může hrozit.

Kniha zaujme nejen kontroverzním tématem, ale také brilantním jazykem a promyšlenou kompozicí. Úryvky Rachelova a Malrichova deníku se proplétají a zároveň se proto střídá i rozdílný jazyk a pohled na svět. Paralely z úst Malricha se mohou místy zdát příliš černobílé a prvoplánové. Pasáže z Rachelovy cesty k hrůzné minulosti zase přehlcené zrůdnými detaily o genocidě. Snad. Ale varovný křik románu nelze umlčet. Připomíná, že minulost se opakuje a že nikdy nesmíme usnout a zapomenout.

Boualem Sansal je doktorem ekonomie, působil také na univerzitě a v alžírské vládě, odkud musel odejít kvůli svým „nežádoucím“ politickým názorům. Le village de l’Allemand ou Le journal des frères Schiller (Němcova vesnice neboli deník bratrů Schillerů), jeho pátý román, vznikl podle skutečné události a byl letos odměněn cenou Grand Prix RTL-Lire. Sansal v současnosti žije stále v Alžírsku, i když zde byly jeho knihy, které vycházejí ve Francii, cenzurou zakázány.