Kdysi nejlepší student prestižního Camõesova lycea a stipendista lisabonské Filosofické fakulty patřil ke skupině surrealistů, jejichž hlas se poprvé ozval v 50. letech a dalších dvacet let občas řádně zvířil zatuchlý vzduch salazarovského Portugalska. Portugalský surrealismus nebyl revolučně bojovný. Vzýval spíš absurditu všednodennosti, paradoxy panujícího režimu a řádu a stavěl jim satirické zrcadlo.

Luiz Pacheco provokoval nejen svými texty, ale i osobním životem. Byl obviněn ze zneužívání nezletilých dívek, stal se otcem osmi dětí, v některých fázích žil v bídě, zcela závislý na milodarech a podpoře přátel. Patřil k osobám, které dlouhodobě sledovala a perzekuovala portugalská tajná policie.

Proslul jako osobitý literární kritik a autor mnoha originálních kratších textů (na román prý neměl dost sebekázně, jak s oblibou tvrdil). K těm nejvíc ceněným patří novela Comunidade z roku 1964 a sbírka O Libertino Passeia por Braga, a Idolátrica, o Seu Esplendor z roku 1970. Publikoval desítky článků v denících Diário Popular, Seara Nova a dalších. V roce 1951 založil nakladatelství Contraponto, kde pod jeho vedením vycházela díla Mária Cesarinyho, Herberta Héldera, Vergília Ferreiry a dalších.

Zemřel zhruba rok po odchodu dalšího významného surrealisty portugalské literatury, Mária Cesarinyho.