Kapitola 9
O knockaoutovaném boxerovi Billym Kidovi a prokouknuté kukačce
V bytě Very a Baby i zvuky umíraly, jeden po druhém. Už ani nebylo slyšet ranní program z rádia, ani odpolední mlácení hrnci a palička na maso. Utichly i žlučovité debaty o receptu na rybí guláš a kolem toho, jaký se má správně dávat sýr do rizota s mořskými plody. Cigáni i Miles Davis už vyprázdnili své trubky. Zrušeny jsou sobotní koncerty pro vysavač a orchestr (Baba tvrdí, že nejlíp se mu luxuje při Radeckého pochodu). Bojler už není tak hlasitý jako dřív a kohoutky přestaly kapat. Z jejich bytu už bylo slyšet jen tlumené lidské syčení a pohoršivý zvuk televize. Jak už někdy někdo řekl: láska je věčná jen do svatby. Pak ztratí barvu, vůni i chuť a promění se do řady situací, jako je tato.

Jednou večer se vrátil Baba domů a zeptal se, jestli je něco k jídlu. Vera se na Babu ani nemusela podívat, aby věděla v jakém je stavu – z Baby opilství vyzařovalo silou slunečních explozí. Rej zmatených ptáků se jí v hlavě rozehrál pokaždé, když Baba přišel domů v takovémto stavu. Tak tomu bylo i tehdy. Šílení ptáci mlátili křídly ve Veřině kleci-hlavě. Zarazila se a pak odpochodovala do kuchyně.

Podívej se, ukázala prstem na ledničku. To je lednice. A tahle deska se čtyřma kulatýma plackama, to je sporák. Tamhle na polici v krabičkách a skleničkách, to je koření. Na polici pod tím, jak vidíš, najdeš brambory a těstoviny. Průměrně inteligentní člověk může v rozumném čase kombinováním obsahu lednice a policí pomocí tohoto zařízení, poklepala na sporák, připravit vcelku dobré a chutné jídlo. Na začátek ti doporučuju třeba omeletku.

Co tady pyskuješ?, povídá Baba. Já umim vařit, vařim líp než ty.

Babovi stále ještě všechno nedošlo. Výbuch vzteku ho překvapil nepřipraveného, a tak stál uprostřed kuchyně a překvapeně zuřil, přičemž zíral na čajovou konvici s citrónem, namalovaných na ozdobné obkladačce na zdi. To co právě zažil, pomyslel si, je buď výsledek nějakého tragického nedorozumění, nebo je to následek událostí, o kterých nic neví, a tak se k nim nemůžu vyjádřit, nebo (a tahle možnost připadala Babovi nejpravděpodobnější) jde o nějaký odporný problém z Veřina dětství, který mi dříve unikl.

Dobrý, řekl, tak co máš za problém?

Jakej já mám problém?

Jo. Tebe. Ty jsi můj problém.

Já, proč?, podivil se Baba.

Veře se nelíbilo, to co se chystala povědět. Repliku, kterou už slyšela nejméně stokrát ve filmech, ale ani v nejčernějších představách neviděla sebe, jak ji vyslovuje. Pro mnoho věcí ještě nebyla vymyšlena nová slova a stará už byla tak zprofanovaná, že už ani nevíte, co s nimi. Vyslovit je a vystavit se riziku, že budete vypadat povrchně, nebo držet jazyk za zuby? S tím se právě teď Vera prala, situace je velmi hloupá, ale nemá moc na výběr. Je přinucena říci ta slova, Baba ji donutil, aby to pověděla, nenáviděla Babu kvůli tomu ještě víc, sebe nenáviděla, nenáviděla, nenáviděla…

Protože jsi ochlasta, Babo, procedila skrz zuby, protože chlastáš, pokračovala, protože tě alkohol oblbuje, dodala, podívej se na sebe, podívej, načež odešla do ložnice a práskla dveřmi.

Baba zatím jen stál a divil se, co jí je. Já, opilej? Pomyslel si. A to kvůli tomu dělá takovej bordel, Vždyť se se mnou seznámila, když jsem byl opilej. Tehdy jsme se já a Kančeli třikrát opili a střízlivěli a jí to připadalo zábavný a teď najednou dělá ramena. Nevím, o co jí jde, já se nezměnil, to ona…

Baba vrtěl hlavou jako boxer v knockoutu a představoval si sebe jako Billyho Kida v té scéně, kdy mu Garrett navrhuje, aby odešel do Nového Mexika, protože on se brzy stane šerifem okresu Eton.

Jak se cejtíš?, ptá se ho Billy.

Jako by se časy změnily, povídá Garret.

Časy možná, povídá Billy, ale já ne.

Jiný večer zas Baba šmátral rukou pod dekou až narazil na Veřino prso. Vera si lehla dříve; v tmavém tichém pokoji se Baba posedlý touhou neklidně převracel v posteli, chvíli na jednu, chvíli na druhou stranu. Vera nespala, napjatě ležela, tlumila dech jako kapesní zloděj, který se po útěku schoval do podchodu a teď pozorně naslouchá, a pak ji našly Babovy prsty. Vera strnula.

Tak a nyní tu máme skoro mytickou situaci. Ale ne takovou, jako když se Zeus proměnil ve zmoklou kukačku, kterou Héra z lítosti vzala do dlaní a hřála na prsou, načež se Zeus proměnil zpět a znásilnil ji. Tuto fázi už Vera s Babou prodělali. Teď tu máme prokouknutou kukačku, Babu, který si vlezl pod Veřinu deku, dělá jí něco s kalhotkama a líbá ji. Vera neodporovala. Představovala si, že je někde daleko, v nějaké pusté strmé ulici s domy s čistými průčelími, smráká se, ale na konci ulice svítí neónová reklama, blikající modrý saxofon a červená špičatá písmena, Vera je unavená od chůze a ozónu a dobře jí kápne do noty káva v té kavárně na konci ulice…A pak, když si na ní Baba lehnul, si představovala, že je nafukovací panna, že je herečka v nějakém pornu, protože jí chybí peníze, aby se vyhnula něčemu strašnému…Aby se vyhnula Babovi.

V reálu se Baba prodíral do něčeho suchého a staženého strachy a z hnusu, líbal sevřené a studené rty a Vera s rozšířenými zorničkami civěla do tmy a čekala až bolest přejde. Pak bolest přešla…Pak i sperma zaschlo…Baba usnul… A Vera byla i nadále vzhůru a civěla do tmy. Cítila úlevu. Nebo něco podobného úlevě. Jako když vytrhnete shnilý zub a bolest zmizí. Zůstane jen vzpomínka na bolest.