Dílo Bhanu Kapil (1968) se nachází na křižovatce poezie, prózy, non-fiction a "dokumentu". Je to experiment, generující věty z hlubinných obrazů a dotýkající se různých hranic. Bhanu je „organická intelektuálka“ Na postkoloniální cestě. V baťůžku si na stop nese Donnu Haraway, Gayatri Spivak, Jeana Geneta, Virginii Woolf ale také Durgu, bohyni druhého milénia, a její tři děti - Šivu, Brahmu a Višnu.

Inkubace zachycuje rituální genezi hybridního organismu děvčátka s indickými kořeny, jak je diskurzivním procesem přetvářena v ženu, žijící v USA. Konstrukce monstra je hledáním vlastního budoucího ideálu, rudé pandžábské Laloo, odložené holčičky. Kniha je komunikací s Laloo, oním finálním ideálem, vytouženým sexuálním subjektem, autoportrétem neznámé budoucnosti. Laloo je kyborg, tedy podle definic Manifestu kyborgů Donny Haraway, který se od člověka odlišuje především absencí rodinné historie, neexistencí oidipovského komplexu a etnických a hierarchických zařazení. Kapil tvůrčím způsobem přijímá poselství Manifestu, mystickým aktem napsání románu transcenduje dějiny a pomocí Laloo, hrdinky-kyborga, svobodně proplouvá mezi kategoriemi a hranicemi. „Vypíše“ Laloo z moře na pevninu, dá jí svůdně hladké infračervené tělo, nechá ji strhnout červený nátěr z budovy své architektury. Rozmlouvá s ní a čtenáři, kterým propůjčuje hypnotickou moc, laskavě a s humorem: “Jaký je rozdíl mezi monstrem a kyborgem? Monstrum halucinuje, kyborg má sexuálnější agendu… píše v kavárně jako emigrantka...” Monstra jsou hádající se rodiče, jejichž dcera, občanka, se narodila imigrantům. Z Londýna Laloo přenese černá labuť do USA za sestřenicí, počítačovou expertkou. Laloo pak vytvoří průvodce pro postmoderní stopaře, nomády, kteří vědí, že vydat se všanc náhodným setkáním představuje smrtelné nebezpečí, ale zároveň si uvědomují nutnost cestu podstoupit. A když vám zastaví auto George Clooneyho, teprve se uvidí, jestli studuje materiál pro svůj nový film, kde hraje sériového vraha.

Jestliže filozofové říkají, že je náš finální úkol setkání s Druhým, Kapil se setkává s Druhým v sobě pomocí globální beletrie, a vytváří aktivní myšlenkovou praxí, která je psaní, v budoucnosti svobodný prostor možností. Donna Haraway v Manifestu kyborgů zavrhuje koncept identity a navrhuje nacházení souvislostí na základě afinity. Laloo trvá na stopování, afinitě s tradicí beatniků, s Deleuzem propagovaným nomadickým životním stylem. Je tom migrace postmoderní intelektuálky z Pandžábu do Boulderu.

Kniha působí postpunkově ve smyslu výzvy kulturní revoluce, psaní jako transformační léčivé činnosti, pomáhající nalézt smysluplnost existence, pochopit naši cestu, ovšem za náročných podmínek intelektuální zodpovědnosti zvládnutí a pochopení mocenských diskurzů.

© Pavla Jonssonová, Praha 4.9. 2007