Původních odborných publikací, jež by se týkaly americké literatury, není v České republice mnoho, tudíž každý nakladatelský počin v této oblasti je vždy přijímán se zvědavostí i určitými obavami. Kardinální otázkou je, zdali čeští literární vědci a historici dokáží držet krok s autory ve světě, jejichž knihy se v českém překladu od počátku devadesátých let objevují pomalu, ale s jistou pravidelností. Americká poezie a její dějiny jsou však i v tomto ohledu polem neoraným: kromě několika statí, uveřejněných v knihách či v časopisech a sbornících, neexistuje v češtině prakticky žádný ucelený přehled, jenž by čtenáři i studentovi poskytl vhled do problematiky. V tomto smyslu je třeba Dějiny americké poezie z pera olomouckého univerzitního učitele Jiřího Flajšara (*1975) přivítat.

Autor si dal za úkol zmapovat vývoj americké poezie od samých počátků až po naprostou současnost, což je úkol pro jednu práci nadmíru ambiciózní. Hned úvodem zmiňuje, že prvotním impulsem pro její vznik byl absolutní nedostatek jakýchkoli kritických zdrojů v české univerzitní historii. Jeho kniha má podle něj sloužit nejen odborné, ale i laické veřejnosti.

Hned předem je třeba říci, že druhé skupině budou Flajšarovy Dějiny vyhovovat lépe. Poučeným středoškolákům, vysokoškolským studentům -neamerikanistům, kteří se zajímají o poezii, i dalším, kteří by se jen chtěli dozvědět cosi o americké poezii, kniha nepochybně výborně poslouží: čtivým způsobem mapuje situaci v historii i současnosti a do českého kontextu uvádí nejedno doposud neznámé jméno.

Ovšem Flajšarovou ambicí byla odborná práce, určená především profesionálům, kteří americkou literaturu studují či vyučují. Svědčí o tom snaha o hojné citování ze zahraničních zdrojů, připojená obsáhlá bibliografie, poděkování desítkám lidí na univerzitách v ČR i v USA a a také grantová podpora. O lecčem svědčí samotný fakt, že knihu nevydalo olomoucké univerzitní nakladatelství, ale vydavatelství OFTIS v Ústí nad Orlicí, jež na svých webových stránkách uvádí, že se specializuje na regionální literaturu, a v dosavadním portfoliu figurují hlavně kalendáře, betlémy a vánoční a novoroční přání. Co se knih týče, OFTIS zatím vydalo všehochuť sahající od sebraných aforismů přes příručku o józe až po Slovníček spisové služby a archivnictví. Těžko říci, co autora vedlo k tomu, aby svou dlouholetou práci svěřil právě jim.

Daleko závažnější jsou však výhrady akademické. Flajšarova kniha v mnoha ohledech nesplňuje nároky kladené na odborné publikace. V prvé řadě je třeba knize vytknout, že nemá žádného recenzenta, lektora, jenž by text zkontroloval po profesionální stránce a opřipomínkoval jej. Na závěr sice autor zařadil obsáhlou bibliografii, avšak ta není členěna na primární a sekundární literaturu. Nadto sám autor přiznává, že do seznamu je přidána ještě literatura, jež „posloužila jako formální, argumentační a obsahové (sic!) inspirace, ačkoliv z ní přímo citováno není“ (s. 327). Nabízí se otázka, proč ji tedy autor vůbec uváděl. Aby dokázal svou erudici? Nebo aby čtenáři poskytnul jakýsi seznam další doporučené literatury? Ani jedna z těchto teorií výskyt těchto děl v bibliografii dostatečně neospravedlňuje. Bibliografické zmatení pak završuje obsáhlý výčet Flajšarovy publikační činnosti, v níž čestné místo zaujímá šest hesel pro The Greenwood Encyclopedia of American Poets and Poetry, na něž je autor právem hrdý. Odhlédnuto od toho, že samotná hesla nehrají v textu žádnou citační úlohu, exkluzivní dojem poněkud kazí zmínka o článcích pro časopisy Host a Tvar, jejichž význam se s ostatními uvedenými díly nedá příliš srovnávat.

Avšak k samotnému textu. Hned zprvu čtenáře zarazí značná disproporce mezi délkou textu, jenž je věnován historii americké poezie od samých počátků až do roku 1945 (zaujímá pouhých 30 stran z celkových 370), a obdobím od konce druhé světové války do dneška. Při takovém rozsahu samozřejmě nelze uvažovat o akademickém textu – kapitola spíše připomíná stručný přehled jmen a nejdůležitějších děl. Kniha tedy prakticky začíná až druhou kapitolou, ta první slouží snad jen k tomu, aby mohla být publikace nazvána souhrnně dějinami americké poezie, a nikoliv historií americké poezie 2. poloviny 20. století. Nadto je tento přehled založen prakticky na jediném zdroji – klasické příručce Od puritanismu k postmodernismu Richarda Rulanda a Malcolma Bradburyho.

Diskutabilní je též dělení jednotlivých kapitol. Autora vedla chvályhodná snaha pokusit se definovat jednotlivé směry v moderní americké poezii, čímž se ovšem leckdy sám dostává do úzkých. Tak například tvorba amerických básnířek Sylvie Plathové a Anne Sextonové je podrobně rozebírána v šesté kapitole, věnované konfesijní poezii, avšak v deváté kapitole, jež rozebírá tvorbu ženských autorek (a kde tedy čtenář očekává i Plathovou a Sextonovou), je o obou už jen zmínka. Z hlediska stavby textu je to pochopitelné, přehlednosti textu to však škodí.

Ve snaze o co možná nejakademičtější tón se autor snadno dopouští zbytečných citací. Například na straně 40 se dočteme, že „básně akademických formalistů mohou být ‚vskutku působivé‘“; na straně 43 zas autor cituje jiný zdroj, jenž tvrdí, že „[Randall Jarrel byl] vzhledem ke své přísnosti ... považován za autoritu“. Nic proti citacím cizích zdrojů, ale měly by přinášet hodnotnou informaci, což se ve dvou výše uvedených případech rozhodně nestalo. A dále: ve snaze o zavedení české terminologie (což je jinak dobře) zavádí Flajšar nezvyklé novotvary. Na straně 46 tak nalezneme termín „obstarožní poezie“ (square poetry), na straně 55 zase zvláštní spojení „americká poezie volnoveršové konfese“. A tak by se dalo pokračovat.

A konečně: autorovi se často text vymkne z rukou a žije vlastním životem. Jinak by se nemohlo stát, že zmíněného Randalla Jarrela na jedné straně jmenuje jako prvního představitele akademického formalismu, aby o pár řádek později dodal, že „Jarrel byl zařazen do této kapitoly spíše díky své generační spřízněnosti s ostatními autory“. Opět je třeba žehrat na absenci lektora, jenž by takové snadno přehlédnutelné protimluvy při redakci textu odstranil.

Jak už bylo řečeno, Dějiny americké poezie status akademické publikace spíše nenaplňují, i když tak jistě na počátku byly zamýšleny. Koneckonců, autor publikaci prezentuje jako hlavní publikační výstup grantového projektu GA ČR, kniha by tedy měla splňovat nároky kladené na výsledky takové podpory. Akademická obec si tak na opravdové Dějiny bude muset ještě nějakou dobu počkat.