Amat
Kniha Amat je čtvrtým románem Ihsana Oktaye Anara, tureckého autora fantasticko-historických próz.
„Amat“ je název podivuhodné lodi, která kolem roku 1670 vyplouvá se zvláštním pověřením od sultána z Istanbulu neznámo kam. Galéra, již lodní tesař Mistr Noe postavil z 247 navarinských dubů – stejného počtu jako je členů posádky – má na své palubě porozuhodnou posádku. Její kapitán Diabolos paša se snaží pomocí jakési žlutavé tekutiny rozpustit všechny své vzpomínky na minulost, druhého kapitána Süleymana Karabáče trápí touha nalézt nesmrtelnost, a zbytek posádky – janičáři, mušketýři, dělostřelci, kuchaři, tesaři, uklízeči i nezkušení mladí námořníci – je obtížen prokletím hříchy, které za svých nájezdů napachál. Nad lodí jako by se vznášela kletba: pluje buď černočernou temnotou nebo hustou mlhou, z níž se vynořují strašidelné stíny benátských galeón zasažených morem, je ničena střety s nepřátelskými loděmi, anebo bojuje s rozbouřenými vlnami.
Ihsan Oktay Anar, docent filozofie na univerzitě v Izmiru zavádí čtenáře do dalšího ze svých podivuhodných románových světů, díky nimž se v Turecku stal téměř kultovním spisovatelem. Na rozdíl od předchozích próz – Atlasu zamlžených kontinentů, Efrásiyabových příběhů a Knihy mechaniky – má jeho poslední román mnohem sevřenější tvar, nerozbíhá se do desítek drobných příběhů, nehemží se tolika postavami a navozuje pro Anara neobvyklou tíživou atmosféru. Sdíli s nimi ale velmi osvěživý, neheroický přepis osmanské historie a strhující vypravěčskou řeč. Také zde se Anarovi podařilo stvořit jazyk, jenž odráží mluvu starých kronik, čerpá z bohatého lexika osmanské turečtiny a kombinuje ji s dávno zapomenutými námořnickými výrazy. Vyprávění, jež se pohybuje na pomezí postmoderního historického románu a fantastické literatury, čtenáře znalého Anarova stylu příliš nepřekvapí, ale rozhodně ani nezklame. A jak bývá u Anar již zvykem, má jeho román také hlubší rovinu, pečlivě sestavenou ze symbolů, odkazů na (fiktivní i reálné) středověké traktáty a filozofických úvah o zdání a skutečnosti.
Tento text byl původně uveřejněn v roce 2005 v týdeníku A2
Na iliteratura.cz zveřejňujeme se souhlasem autora