Mexický spisovatel, dramatik, filmový scenárista, žurnalista a hudební kritik José Agustín Ramírez se narodil v roce 1944 v Acapulcu. Svá díla podepisuje pouze křestními jmény, která mu rodiče dali po strýci José Agustínovi Ramírezovi, proslulém skladateli mexické populární hudby.

Do literatury vstoupil velmi brzy, již v 19 letech vydává román La tumba (1964, Náhrobek) a o dva roky později román De perfil (1966, Z profilu). V době, kdy se mexická literatura zabývala spíše tzv. velkými náměty kulturní identity Hispánské Ameriky (Carlos Fuentes, Octavio Paz), vnášejí oba Agustínovy romány do literatury nová témata, jako jsou dospívání mládeže, drogy, sex, rodinné vztahy a tomu odpovídající jazyk. Autor jimi v kulturních kruzích rozvířil bouřlivou debatu o smyslu a poslání literatury obecně, ale mládež měla hned jasno: přijala Agustínovy romány za své, ztotožnila se s nimi a mnohé mladé lidi tato díla přivedla vůbec ke čtení.

Ani dnes José Agustín nepostrádá čtenáře mezi mladými a sály, kde pořádá svá autorská čtení či přednášky, jsou jimi nabité. V revolučních událostech roku 1968, které usilovaly o demokratizaci mexické společnosti a vyústily v masakr studentů z příkazu vládní Institucionální revoluční strany (PRI) na náměstí Tlatelolco v mexickém hlavním městě, se s mnoha dalšími spisovateli (José Revueltas, Elena Poniatowska), univerzitními profesory a intelektuály postavil za jejich požadavky demokratických změn ve společnosti a stal se jedním ze spoluautorů manifestu, který požadoval okamžité propuštění uvězněných studentů. Rok 1968 a 60. léta obecně jsou jedním z častých témat jeho děl.

José Agustín je velkým milovníkem a znalcem světové i mexické rockové hudby, píše hudební kritiky a monografie věnované tomuto hudebnímu žánru. Rock jako životní filozofie je také častým motivem tvořícím součást jeho prozaických děl ať už v podobě přímých citací nebo v podobě melodického plynutí textu.

José Agustín vede dílny tvůrčího psaní jak v Mexiku, tak například i na univerzitě v Iowě (USA). Jednou takovou dílnou sám prošel. Vedli ji významný mexický spisovatel Juan José Arreola (1918-2001), který jako nakladatel rozpoznal Agustínův talent a nebál se vydat zmíněný román Náhrobek. Agustín působil také jako profesor na univerzitě v americkém Denveru.

José Agustín je autorem mnoha románů, souborů povídek a divadelních her, filmových scénářů a esejistických knih včetně publikací věnovaných rockové hudbě. Je rovněž držitelem několika literárních ocenění, jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, čeština ovšem mezi nimi dosud chybí.

Jednu z literárních cen (Premio Lationamericano de Narrativa Colima) mu udělil v roce 1993 Národní institut krásných umění (Instituto Nacional de Bellas Artes), mimo jiné za knihu Ciudades desiertas (Vyprahlá města). Na pozadí manželského vztahu dvou mladých lidí v ní velice ironicky líčí sterilní ovzduší univerzitní dílny tvůrčího psaní v americkém městečku Arkadie. Přítomnost mexických intelektuálů v dílně slouží autorovi k porovnání vyprahlosti, namyšlenosti a falešnosti americké společnosti a mexického způsobu života, který je bohatý na nejrůznější formy, schopný imaginace a plný „člověčiny“ se všemi jejími pozitivy i negativy.

Proslulá je Agustínova kriticky zaměřená dvoudílná kniha historických esejů Tragicomedia mexicana – La vida en México (Mexická tragikomedie – život v Mexiku), která se zabývá problematikou Mexika v letech 1940-1988.

Poslední vydanou prózou je román Armablanca (Mexiko, Planeta 2006), která je druhou částí zamýšlené trilogie a vrací se k událostem roku 1968.