„Jeden rozumný člověk jednou při večeři, když pomalu pročítal čerstvé noviny za hukotu novin televizních, pochopil, že politici jsou také lidé. Se svými neopakovatelnými, ale známými charakteristikami, problémy s chováním, středním vzděláním a národní mentalitou. Když jsou vypnuté kamery a mikrofony, naši Julja a Kolja, Pěťa a Nataša, Žeňa a Voloďa, Oleh, Jura a další Jura, Nestor i Tolja se bojí stáří, radují se z výhry oblíbeného fotbalového klubu, drbou se za ušima, slyší hlasy neznámého původu, vykládají karty, odpočívají pod slunečníkem na pláži, celým srdcem se věnují svým domácím mazlíčkům a trpí migrénami. Když tohle pochopil jeden člověk, postupně to začali chápat i jiní. A tak se objevil na internetu celý projekt „Všichni naši“. S každou novou historkou se hrdinové „Všech našich“ stávali bližšími a lidsky pochopitelnými. I když někdy kruté a kritické, jindy sarkastické, občas brutální nebo málo srozumitelné, jsou to historky o živých lidech, ze kterých život udělal politiky. Kdovíproč. Nějak.“

Tímto úvodem začíná kniha, která se objevila letos na ukrajinském knižním trhu. Nezasvěcenému čtenáři bude zřejmě delší dobu trvat, než přijde na to, o čem vlastně kniha je. Ale bylo to přesně tak, jak je napsáno v úvodu. Na začátku roku 2005 se na adrese http://vsi-nashi.livejournal.com/ objevil „náš Kolja“ (Mykola Volodymyrovyč Tomenko – po pomerančové revoluci vicepremiér) a několik příběhů z jeho tehdejšího, aktuálního života, v němž se prolíná jeho z velké části vymyšlený soukromý život s děním v politice. Zanedlouho se objevil „náš Pěťa“ (Petro Oleksijovyč Porošenko – po pomerančové revoluci šéf Bezpečnostní rady státu, podnikatel, majitel cukrářských továren a značky „Rošen“), „naše Julja“ (Julija Volodymyrivna Tymošenko – spolupracovnice Juščenka a předsedkyně Juščenkovy vlády) a dalších 8 politiků, o nichž se objevovaly nejrůznější informace, které sami „naši“ různě komentovali. Pro tehdejší čtenáře bylo téměř vše srozumitelné, kniha zahrnující tyto texty, která nyní vyšla, však bude nejvíce srozumitelnou pouze pro velice dobře informovaného občana Ukrajiny, který navíc intenzivně sleduje tuzemské politické dění. Jak mi sdělil autor, který celý projekt vymyslel, ani on sám už si nedovede vzpomenout na veškeré události, které tehdy komentoval či glosoval coby „náš Kolja“. Všichni tito politici byli pozváni na křest knihy a někteří se opravdu s nevšedním zájmem přišli podívat na „sebe“, tedy autory, kteří psali jejich jménem.

Jde o velice zajímavý projekt, který se zrodil v hlavě mladého sociologa pracujícího v PR agentuře. Lze jen kvitovat s povděkem, že kniha (mimochodem velice pěkně graficky zpracovaná) je v podstatě rozprodána a na rozdíl od časů nedávno minulých, kdy dělat si jen minimální legraci z politiků na Ukrajině hraničilo minimálně s nezákonností, tentokrát již sami politici projevili jistý smysl po humor a pochopili, že i takováto reklama jim může být i užitečná.

Vsi naši. Kuluarni istoriji z komentarjamy (Všichni naši – kuloární historky s komentáři). Bukva i Cyfra, Kyjiv, 2006, 1. vyd., 416 s.