Ke zločinům dochází všude. Neminou ani domov důchodců. Nezvyklé prostředí zařízení pro seniory poznáváme stále častěji i u nás, prosazuje se ve stále větší a značně kultivovanější podobě než v předchozí epoše. Asi každý, kdo podobný stacionář už navštívil, byl hned po prvních krocích překvapen pocitem bezbřehé fantazie zrcadlící se v nekonečném a bezuzdném tlachání, možné tu je všechno – vraždy, křivdy, ublížení, rozplácnutá houska u snídaně či z pokoje zcizená vázička na květiny –, a přesto spontánní "stížnosti" nebereme vůbec vážně, nanejvýš poškozené stařenky a stařečky ohodnotíme uznalým: "Opravdu?" "Skutečně?" "Ale nepovídejte."

V podstatě ideální místo pro zločin. Nepřehledná masa lidí, nejroztodivnější pohnutky ledabyle poskládané v davu. Než se vůbec přijde na to, že se vlastně něco stalo, natožpak že to byl zločin, uteče spousta času, stopy zmizí, splynou krátkodobé záchvěvy paměti, dny metamorfují v jednu velkou báchorku pro pravidelné návštěvy. Pastva pro autora detektivek.

A tak není divu, že pero dánské novinářky a spisovatelky Gretelise Holmové zalovilo právě v těchto vodách. Slovy záložky recenzované knihy: „autorce se podařilo spojit napínavý detektivní příběh s řadou aktuálních témat“. Protože kde jinde pohledat tak očividně protichůdné rozpětí v zaručeně opodstatněných názorech na zavedení eutanazie, kde vysledovat příkladně vyhrocené reakce na náboženský fanatismus, či reakci okolí na pubertálně nevyzrálou vzpouru mladých lidí? Kde jinde propadne tolik lidí reklamě na "nekonečný" a nádherně esoterický život s hrstí zázračných pilulek proti stárnutí?

Domov důchodců na dánském ostrově Skejø v Baltském moři, nedaleko Sjaællandu a dánského hlavního města Kodaně, je sice z geografického pohledu dánskou reálií, a tedy zločin, který původně jako zločin nevypadal, součástí dánské detektivky, ale nejde už tak zcela o ryze dánský příběh. Vždyť i ten stesk nad příliš často pucovanými okny a promrhaným životem zaslechnete v nejednom starobinci u nás. Příběh by se vlastně mohl odehrát kdekoliv, v místě se stejnou kulturní tradicí a přístupu ke stáří. Nejedná se ale o "nadnárodní" (akční) thriller, který sice zachovává a vypichuje severská specifika, ale je spíše příběhem "evropským" a návdavkem kombinuje a využívá potenciálu východoevropských historických zvratů v politickém vývoji, jako tomu bylo v případě detektivky Švéda Henninga Mankella nazvané Mrtví ve člunu, či v případě Dána Leifa Davidsen a jeho Dobrých sester.

Ostrůvek Skejø je jakousi „miniaturní kopií dnešního světa, zabydlenou pestrou směsicí lidských typů“. Tady se opět dostáváme k tomu, že taková pestrá směsice charakterů, názorů, příběhů je ideálním místem pro zločin, ale také místem, které jako by chtělo pohnout naším svědomím. Přinutit k zamyšlení. Proto se i hlavní představitelka příběhu Karin Sommerová rozhodne, že zde stráví nějakou dobu u své tety v Šeříkové chalupě. Aby napsala knihu. Knihu o honech na čarodějnice v průběhu dějin. Místo toho však doslova a do písmene splní přání svého šéfa, který pod heslem však vy už z toho něco vytěžíte souhlasí s jejím odjezdem na malý ostrov, který trpí odlivem mladých, nerovnoměrným věkovým rozvrstvením, nezavadíte tu o žádnou pořádnou práci (až na folklorní tanečky v dřevácích na počest turistů), a navíc tu každý zná každého. A právě důkladná znalost sousedova talíře umožní Karin provést skutečnou "hlubinnou sondu" do života ostrovanů. Pomáhá jí v tom moudrá a lakonická teta Agnes, která většinu času pobývá ve stacionáři, a také místní lékař, do něhož se Karin zakouká. Hlavně ovšem klepy všech ostatních ostrovanů.

Karin Sommerová je sice jenom "pouhá" novinářka, což ji tak trochu diskvalifikuje v porovnání s ostatními severskými literárními "kolegy-kriminalisty", například Wallanderem u Mankella či Erlendem u Islanďana Arnalda Indriðasona, ale svými postřehy o společnosti, namnoze získanými díky nelehkému osobnímu životu, který se už navíc přehoupl do druhé půle, se tato šestapadesátiletá žena výše jmenovaným zcela vyrovná. Nadhledem, sarkasmem, bryskním úsudkem, až neposedně nutkavou potřebou přemýšlet. Ani ona není ve svém osobním životě příliš šťastná, partnerské vztahy nevyrovnané, děti žádné, vyhlídky ve společnosti – umanuté iluzí mládí – nevábné. Problémy veskrze aktuální a hýbající nejen Dánskem, ale euro-americkou civilizací obecně, dostávají širší záběr, protože pohled novinářky přeci jen vnímá a kombinuje trochu jinak než "čistokrevný" detektiv-vyšetřovatel. Hlavní ale je, že se Karin podaří vykoumat vraha dřív, než zkušeným detektivům, kteří sice umějí svou práci, ale žijí na "pevnině", a tak mají zásadní handicap: schází jim Karinina znalost kostlivců ve skříni obezřetných ostrovanů.

Ve zkrácené podobě vyšlo v HN, 9. 10. 2006