Iosif Brodskij. Opyt literaturnoj biografii
V nakladatelství Molodaja gvardija (Mladá garda), v edici ŽZL (Žizň zaměčateľnych ljudej –Život významných lidí), která byla založena již roku 1890 a která čtenářům představila již celou řadu životopisů, vyšel letos na konci léta tisící dvacátý svazek – životopis Josifa Brodského.
V nakladatelství Molodaja gvardija (Mladá garda), v edici ŽZL (Žizň zaměčateľnych ljudej –Život významných lidí), která byla založena již roku 1890 a která čtenářům představila již celou řadu životopisů, vyšel letos na konci léta tisící dvacátý svazek – životopis Josifa Brodského. Přesný název knihy, jejímž autorem je Brodského přítel, básník, esejista a filolog nyní žijící ve Spojených státech Lev Losev, zní Iosif Brodskij: Opyt literaturnoj biografii (Josif Brodskij: Pokus o literární biografii). Podle recenzí, které se na knihu objevily v ruském tisku, aspiruje tato kniha na kanonickou biografii Brodského. Za současné situace, kdy Brodskij ve své závěti uzavřel svůj osobní archiv před zraky zvědavců z řad slavistů a jeho uctívačů, to není až tak těžké.
Snad proto, že se v ruském jazyce, jímž se vypráví o umění, nešetří přívlastky jako veliké či geniální (a chtělo by se věřit, že v něm nejsou pociťována jako vyprázdněná klišé), začíná Losev své vyprávění o Brodském slovy o genialitě. I on si však uvědomuje, že předložit čtenáři tvrzení: Josif Brodskij, nositel Nobelovy ceny za literaturu byl geniální, nestačí. Proto se snaží vysvětlit, co vlastně genialita znamená, neboť podle jeho slov je „pojem ’genialita‘ pošpiněn šíleným a nemravným užíváním“ (s. 6). Nakonec však i on svůj pokus vzdává a jen suše konstatuje: „Objasnit fenomén geniality je nemožné.“ (s. 7)
Podobným debaklem končí i další z úvodních Losevových otázek, tentokrát na téma, je-li vůbec možné popsat život básníka, je-li možné převést ho do příběhu. Přestože Losev říká: „Brodskij byl kategorickým protivníkem toho, aby se jeho a vůbec jakýkoli lidský život přetvářel ve vyprávění, v jakousi obdobu románu 19. století,“ (s. 11) nemůže se ubránit tomu, aby se jeho vyprávění o Brodském nestalo příběhem. Biografie je příběh, příběh něčího života a nezáleží ani tak na časové posloupnosti popisovaných událostí, jak se Losev domnívá, ale daleko spíše na samotném vyprávění, které usouvztažňuje některé události s jinými, nezávisle na jejich reálné chronologii, jedny zdůrazňuje, jiné opomíjí, a tak vytváří svůj vlastní příběh . Tím spíše, zdálo by se, je příběhem literární biografie, kde slovo literární předpokládá i jistou míru fikce. Losev však nejspíš tímto přívlastkem rozumí biografie „o literatuře“, o tom, co se v ní z reálného života odrazilo.
Na samotnou knihu však tyto úvahy nemají přílišný dopad. Jak už to s podobnými úvodními poznámkami bývá, jsou spíše snahou o vlastní obranu a obhajobu před případnými útoky recenzentů a nenechavých čtenářů. Losevova kniha je biografií, příběhem prokládaným analýzami básní, které odkazují k reálnému životu, k prostředí, v němž Brodskij žil, zároveň se však vyhýbá klepům o soukromém životě a v tomto smyslu snad pro někoho může postrádat poutavost románového příběhu. Tvoří jakousi mozaiku Brodského vlastních textů, ať již básní či jeho esejů, jež jsou pospojovány pečlivými komentáři Lva Loseva. Kniha tak představuje spíše snahu Loseva pro sebe samého pochopit tvorbu Josifa Brodského. Dodatek v podobě stostránkové chronologie Brodského života a tvorby navíc nesestavil Losev, ale V. P. Poluchinová.