Pomsta Oleksy Dovbuše. Ukrajinské mýty, pohádky a pověsti, Rita Kindlerová (ed.), přel. Monika Hrdinková-Ševečková, Petr Ch. Kalina, Rita Kindlerová, Věra Nečasová, Elena Opletalová, Petra Rudinská, Eva Svatoňová-Reutová, Martina Trčková, Lenka Tyrpáková, Tomáš Vašut, Mychal Vynohradnyk, Argo, Praha 2004

Bylo nebylo, přece jenom se to stalo. V zemi, která je ze všech stran obehnána pohořími a kterou neomývá moře, ke konci roku 2004 vyšla v nakladatelství Argo v ilustrované řadě edice Mýty, pohádky a legendy kniha ukrajinských pohádek a pověstí Pomsta Oleksy Dovbuše. Bohužel, bez většího zájmu literárních i jiných časopisů a médií. Proč? Těžko říci. Vždyť právě literatura na východ od nás až po ruské hranice (zde se samozřejmě nechci zastavit) by si také zasloužila větší pozornosti, něž se jí momentálně dostává. Už jenom proto, že v našem povědomí toto místo zůstává stále bílé, v lepších případech jen matně šedé (srovnejte třeba jen s reflexí polské literatury u nás nebo nesrovnatelně větším zájmem polské společnosti o ukrajinské knihy). Ukrajinská literatura si musí své místo vydobýt sama, to za ni nikdo jiný neudělá, ale je také třeba se o ni zajímat, když už se dostane na scénu v podobě překladu. U nás zatím vyšlo jen nepatrné množství překladů ukrajinských beletristů, a ještě jednou podotýkám, naprostá většina z nich se nedostala do širšího čtenářského povědomí. Která jiná kniha by měla být lepším “prošlapávačem” stopy k širšímu čtenářskému publiku než právě kniha pohádek, pověstí a folklorní tvorby?

Ukrajinské mýty, pohádky a pověsti, jak zní podtitul knihy, jsou koncipovány podle tematického klíče, což se dozvíme už v úvodním slově ke čtenáři. Nejdříve přijdou na řadu pohádky se zvířecími hrdiny. Ty svou lakoničností občas připomínají východní bajkářskou tradici. Druhý (pomyslný) a nejrozsáhlejší úsek knihy tvoří pohádky s lidskými postavami, které českému čtenáři nebudou neznámé příběhovou kostrou. Ačkoli konkrétní texty, které kniha obsahuje, někdy nabývají nezvyklých podob, a to kvůli sloučení několika pohádkových fabulí. To je samozřejmě umožněno lidovým vypravěčským charakterem pohádek, a čtenář má tak příležitost seznámit se s různými variantami jemu známých textů. Máme možnost si přečíst příběhy s princi, cary, překrásnými dívkami i s odvážnými chudáky, s hrdiny i padouchy, příběhy o dobrodružství, odvaze, o boji dobra a zla, a to i v neantropomorfizované podobě, kdy se v člověku sváří kladné a záporné stránky lidské povahy. A samozřejmě o lásce. Poslední pomyslnou část knihy tvoří pověsti o zbojnících a bojovnících, kteří jsou více méně historickými postavami. Řeč je například o zbojníku Dovbušovi, podle kterého je pojmenována celá kniha, nebo o vojáku a lidovém hrdinovi Bohdanu Chmelnickém, který v 17. století vedl války za svobodnou Ukrajinu.

V úvodu knihy se také praví, že texty byly voleny podle „zásady vybírat pouze původní ukrajinskou tvorbu“. K tomu jen tolik: hledat původ lidových pohádek v národním kontextu je docela složité (snad i nemožné). Stačí se jen podívat na obecně slovanské pohádky a hned najdeme mnoho společných rysů, postav a motivů. Kromě toho pohádky jako O koblížkovi, O chudém chlapci a bohatém Markovi, Mořský car a jeho dcery, Žabka carevna nebo O Anně Překrásné si “přivlastňují” i ruští pohádkáři. Naproti tomu osobitou a ukrajinskou motiviku najdeme v už zmiňovaných zbojnických pověstech. Zde se bohužel sem tam najde pasáž, která jde, podle mého názoru, až příliš za hranici známého zbojnického motta „bohatým brát a chudým dávat“ a trochu čpí po angažovanosti (Zbojník Mykola Lučynskyj). Suď jak suď, je to dáno výběrem textů.

Kniha je vlastně antologií pohádek a stejně jako v jiných antologiích se na překladu textů podílelo více překladatelů. Ti se rekrutovali převážně z řad studentů ukrajinské filologie z Prahy, Brna a Olomouce. Pro mnohé z nich publikace znamenala překladatelský debut. I to je na překladech někde trochu znát, hlavně pak na stylové jednotvárnosti. Na některých místech bývá text méně srozumitelný (možná nejde o nedostatek překladu, ale výběru textu) a někde “prosvítá“ gramatika originálu. Každopádně musím ocenit odvahu překladatelů, a vůbec sám počin takto vydat knihu a aktivizovat větší množství lidí z tak širokého okruhu. Co bohužel také musím, je konstatovat, že v knize se objevuje velké množství pravopisných chyb (převážně v interpunkci) a chybných lexikálních tvarů a nejednotnost v užívání jazykových variant.

Celá publikace je doplněna abecedním seznamem všech textů, u kterých jsou uvedeny rok, místo záznamu a vydání, popřípadě knižní zdroj a vysvětlivky.