Jméno Salmana Rushdieho zná celý svět, hlavně však kvůli pobouření, které vyvolal jeho román Satanské verše (Satanic Verses). Autor si od ajatolláha Chomejního vysloužil rozsudek smrti, který ho donutil k dlouholetému skývání se před islámskými fanatiky.

Širší literární veřejnost však Rushdieho poznala už roku 1981, kdy jeho druhý román Děti půlnoci (Midnight’s Children) získal Bookerovu cenu. Je to monumentální dílo: na více než sedmi stech stranách Rushdie rozvíjí příběh s prvky magického realismu: soukromé dějiny tří generací jedné rodiny, jejichž životy se prolínají moderní dějiny Indie od roku 1910 až do roku 1976. Vypravěčem je Sálim Sinai, který se stejně jako tisíc dalších dětí narodil 15. srpna 1947, kdy Indie společně s Pákistánem získala nezávislost. Každé z tisíce a jednoho dítěte je nadáno nadpřirozeným darem, všechny pak spojuje Sálimova schopnost telepatie. Čím blíže k půlnoci, tím větší nadání dítě má. Přesně o půlnoci se narodili dva. Sálim a Šiva, dobro a zlo. Salímovými smysly, především jeho zrakem a magicky citlivým čichem, vnímáme indickou realitu, v níž se sváří to nejlepší i nejhorší z obou světů, navzájem od sebe stejně neoddělitelné jako Sálim a Šiva.

Děti půlnoci Děti půlnoci jsou Rushdieho nejlepším románem a jedním z nejdůležitějších děl moderní britské literatury, o čemž ostatně svědčí i fakt, že roku 1993 dostal tzv. Booker of Bookers - ocenění pro nejlepší román za prvních 25 let existence Bookerovy ceny.

Ve vynikajícím českém překladu Pavla Dominika vyšly Děti půlnoci jen jednou, v roce 1995. Náklad je dávno rozebrán, sehnat knihu v antikvariátě je takřka nemožné. Nové vydání se snad chystá napřesrok - v nakl. Paseka.