Snaha se cení
Americký spisovatel Bret Easton Ellis je u nás dobře známý. Jednoho z nejvýraznějších představitelů Generace X katapultoval na vrcholy čtenářských hitparád úspěch prvního románu Míň než nula.
Americký spisovatel Bret Easton Ellis je u nás dobře známý. Jednoho z nejvýraznějších představitelů Generace X katapultoval na vrcholy čtenářských hitparád úspěch prvního románu Míň než nula. Postupem času se Ellis stal literární a společenskou celebritou číslo jedna: svými romány popisoval módní trendy, zavaloval čtenáře exkluzivními značkami. Drogy, alkohol a sedativa byly u jeho hrdinů běžná věc, stejně jako brutální zápletky, jimiž své příběhy gradoval.
Když v srpnu tohoto roku vyšel jeho nový opus Lunar Park, nestačili se čtenáři ani literární kritici divit: protagonistou Ellisova nového románu je totiž Bret Easton Ellis sám. A od počátku se snaží, abychom mu uvěřili, že se všechno to, co v knize popisuje, opravdu stalo. Po šílenství let vysokoškolských studií přichází relativní zklidnění v podobě sňatku s matkou Ellisova syna Jayne. Brzy však události v domě na exkluzivním předměstí New Yorku naberou jiný, mnohem temnější směr. Zápletku není radno příliš odhalovat, postačí říci, že v hororovém příběhu hraje hlavní roli Ellisův zemřelý otec (jemuž je i kniha věnována), sám autor-vypravěč a dům.
Ačkoli se Lunar Parku nedostalo mnoha jednoznačně kladných recenzí, přece jen je u Ellise vidět určitý vývoj. Jeho hrdina si sice pořád zakládá na značkovém oblečení, polyká tuny sedativ a zapíjí je lahvemi vína, pod tlakem okolností je však schopen krizovou situaci řešit. Nakonec se mu to sice nepodaří a příběh tak nemá happy-end, ale za snahu si Ellis-protagonista nějaký ten bodík zaslouží. Stejně jako Ellis-autor.
Richard Olehla
psáno pro týdeník A2