Poslední knihou, kterou Antun Šoljan vydal ještě za svého života, bylo Prošlo nesvršeno vrijeme (Minulý neskončený čas). Tento sborník článků, esejí a autorových zamyšlení nad vlastní minulostí se začal připravovat už před začátkem občanské války v Chorvatsku, a proto byly některé kapitoly v době vydání již poněkud anachronické. Kniha je členěna do šesti oddílů, které obsahují víceméně tematicky spřízněné články.

První část se jmenuje Razglednice (Pohlednice) a obsahuje články uveřejněné v rozmezí let 1974–1992 v novinách Večernji list, Telegram a Republika, které nějak souvisejí s cestováním. Asi nejvíc zaujme vzpomínka na poválečnou Istrii, vyprázdněnou nuceným vystěhováním většiny Italů (téma již bylo zpracováno v Šoljanově nejvýraznějším díle – v románu Kratki izlet) pod názvem Rovinjske mačke (Roviňské kočky).

V druhém oddílu zase nalezneme články vystavěné na kontrastu černé a bílé barvy. Proto je také nazván Crno na bijelo (Černé na bílé). Články pocházejí z let 1975 až 1991 (noviny a časopisy Republika, Večernji list, Politika, Vjesnik a Slobodna Dalmacija) a neužívají tyto dvě barvy pouze jako dva protiklady, ale naznačují i pomýlenost myšlení v obou krajních mezích. Nejlépe je to asi patrné ve zdravici setkání členů PEN-klubu zemí Pentagonály (včetně tehdejšího Československa) v roce 1990 s názvem Iz kuta Pentagonale (Z úhlu Pentagonály). Ale naprosto nejzajímavější je příspěvek Kratka povijest Kratkog izleta (Stručná historie Krátkého výletu), ve které Antun Šoljan objasňuje neuvěřitelné problémy, na které při vydání svého nejlepšího románu narazil, včetně následných komplikací překladů této knihy do cizích jazyků (zmínka je tu i o problémech českého vydání z roku 1978).

Třetí část je více zaměřena memoárově, má i příznačný název Kartoteka uspomena (Kartotéka vzpomínek) a Šoljan tu často i poměrně kriticky a sebekriticky vzpomíná na kolegy a kolegyně z řad spisovatelů, na různá autorská setkání apod. Velmi ostře se tu například vypořádává se svými prvními budovatelskými básněmi v eseji Nesentimentalni zapis o prvim pjesmama (Nesentimentální poznámka o prvních básních). Články v tomto oddíle pocházejí z let 1988–1992 a publikovány byly v časopisech a novinách Republika, Forum, Vjesnik, Oko, Večernji list.

 Předposlední, čtvrtý úsek sborníku, kapitola Kazališni plakati (Divadelní plakáty) přináší články a úvahy spojené s divadelním světem a s oblíbenou dramatizací her pro rozhlas (radiodrame). Příspěvky pocházejí z let 1981–1992 a byly uveřejněny v novinách a časopisech Prolog, Večernji list a v několika knihách. Kromě vlastního textu přináší esej Tako je govorio Tripe (Tak řekl Tripe) i ukázku dramatu Dundo Maroje (Strýček Maroje) od Marina Držiće s úpravami Antuna Šoljana.

V páté části s názvem Geleri (Šrapnely) jsou eseje politicky zaměřené, pocházejí z let 1990–1992 a většinou se věnují situaci v tehdy se rozpadající Jugoslávii. Ač jsou tyto články angažované, nikdy nesklouzávají do primitivního populismu a nacionalismu, jak bylo v té době v Chorvatsku obvyklé.

Tato antologie Šoljanových úvah a názorů nám umožňuje nahlédnout do řady zákoutí chorvatského uměleckého světa, objasňuje nám zákulisí vzniku některých projektů, knih a článků a díky autorově střízlivosti v hodnocení pak snad můžeme lépe porozumět chorvatskému prostředí do vzniku občanské války. Jedná se tedy z hlediska literárního pozadí o velmi přínosnou publikaci, která ale zároveň vyžaduje už poněkud lepší orientaci v prostředí poválečné Jugoslávie.