Ukázka zachycuje odpudivou, ale pro román významnou scénu ze statku. Vypráví se zde o tom, jak Domenico Rosi nechává vykastrovat téměř všechna svá zvířata. Na scénu upozornil psychoanalyticky orientovaný kritik Giacomo Debenedetti. Podle něj zde chtěl Tozzi symbolicky ukázat na kastrační účinek, který má Domenico Rosi na své okolí – vše a všichni jsou zmrzačeni, přivedeni k otupělé poslušnosti, proměněni v pouhé nástroje zisku. Jediný, kdo se odlišuje od zúčastněných postav, je syn Petr, který jediný kastrační scénu špatně nese a který je psychicky kastrován společně s fyzickou kastrací psa Fleka. Podle Debenedettiho se zde projevuje Oidipův komplex, tedy podvědomá nenávist k otci. Svým vyklešteným životem v otcově stínu zasazuje Petr otci smrtelnou ránu, jasně mu ukazuje, že on v jeho díle pokračovat nebude.

Se zavřenýma očima
Dominik dával vykleštit všechna zvířata v Poggiu a v Meli, a čeleď o tom pak vtipkovala s ironií, kterou Giacco a Masa vztahovali na svou vnučku:

"Neškodí: aspoň neutečou z barákul A budou ještě tlustší." Někdy vykleštili najednou deset nebo dvanáct kohoutků. Byli celi schlíplí, jen s nechutí zobali a peří měli zkrvavené. V chlévě byla telata celá přestrašená kleštěním, umořená, s očima zastřenýma a bez zájmu. Pes se natáhl na mlatu, kocouři celí rozbolavělí se tiše choulili pod vozem za otýpkou, ale oči nezavřeli.

Pro kočku dal vybrat jediného kocoura, a toho si držel v hospodě.

Když kleštič kleštil kocoura, vzal ho a strčil hlavou dolů do úzkého pytle, který měl mezi koleny. A pak jedním mávnutím nože řízl. Zvířeti, které bylo celé zcrhromlé, se zprvu nechtělo ven, ale pak s mňoukáním vyskočilo a zmizelo kdovíkam.

"Už to má za sebou. Vzpomněl si pozdě mňoukat!"

"To bylo opravdu vmžiku!"

A smáli se a obdivovali kleštiče.

Dominik, který se držel poněkud stranou, také proto, aby zdůraznil svůj hnus, se zeptal:

"Kolik ti budu platit?"

"Bude lira moc?"

"Jedna lira?"

"Dejte mi, co chcete! Stejně to člověk musí udělat podle vás."

Ústa měl zkřivená po záchvatu ochrnutí a jeho krhavé oči neustále slzely.

"Dám ti půl liry, a přijď si ještě na talíř špagetů."

A vysázel mu peníze.

Kleštič je chvíli držel na dlani, skoro jako by nad nimi uvažoval. Pak se škodolibě zaškaredil a strčil je do kapsy. Předtím se však ještě ujistil, jestli v ní nemá díru.

"Aspoň aby ty špagety stály za to!" Přeměřil pohledem čeleď, která se sešla k obědu, a pak píchl Dominika prstem do břicha a řekl:

"Takhle rostou břicha bohatejm!" Čeledíni však dělali, jako by neslyšeli, a Karel si dal ruku na ústa. Petr se zeptal:

"Kam asi utekl kocour? Nemám se jít podívat?"

"Jen ho nech. Však se vrátí, až bude mít hlad."

"Nepojde snad?" ptal se kleštiče.

"Ale kdež! Bude si lizat ránu, dokud se mu nezahojí. Zvířata se dovedou léčit lip než my."

A pak si povídali o vyklešťování ostatních zvířat, zvlášť Fleka, který, když se k němu ostatní psi přibližovali, stahoval ocas mezi nohy a vrčel. Všichni se na Fleka podívali. Ten odběhl, jako by byl pochopil. Ale hned se zas vrátil, protože muži jedli a bavili se mezi sebou dveřmi otevřenými na dvůr, zatímco ženy dokončovaly domácí práce.