Byla vlahá, letní, hvězdnatá noc. V nekonečné hloubi temného vesmíru povlávaly světélkující závoje vzdálených galaxií.

V džungli velkoměst vládl kypící bioruch. Neustále se hystericky překřikovaly alarmy kradených automobilů: hvízdaly jako obrovské plechové pěnice, ječely jako stádo znásilňovaných ovcí, pískaly jako udivení svišťové, jimž za živa vytrhává z kožešiny pesíky holohlavý sup mrchožrout..

Téměř bez ustání prolétala ulicemi ječící sojka policejní hlídky varující před přepadem bankovních poboček a před pilnými krtky, kteří pod starobylou dlažbou chodníků hloubili neslyšně ultrazvukovými rypáky tunely do penězi otylých filiálek renomovaných bankovních domů.

V křovinách barů a v temných houštinách erotických klubů si zákazníci ve smyslné křeči pochutnávali na zmítajících se tělech dětských, mladých i starých, bílých, snědých i černožlutých, úplných i údů zbavených.

Na kamenitých lukách chodníků kvetoucích nedopalky cigaret, použitými kondomy a injekčními stříkačkami, se chvěla v nočním jemném vanu času nalomená stébla blažených narkomanů a hladem zmírajících žebráků, kteří rozžvýkali poslední barevný los nevyhrávající jack pot ve výši pouhých 28 milionů.

Z kmenů vysokopodlažních činžáků otevřenými okny padala kaskáda rytmické hudby, výkřiků a kvílení vražděných, chtíč drásající sténání souložníků z televizní kanalizace.

Co chvíli proťal oblohu svist letní létavice- sebevraha, který se rozhodl vznášet volným pádem vykročením z římsy v jednadvacátém patře, pokoušeje se tak přejít na protější planetu.

Noc kladla před lidi obrovskou švédskou mísu, spíše bazén plný nejrozmanitějších pokrmů, nápojů a slastných neřestí.

Pánbůh seděl v houpacím nekonečnu, bafal ze všech pozemských sopek a gejzírů.

Díval se na zemský povrch, kde tekly víno, pivo, sperma, slzy, krev a peníze proudem, hladil něžně na jeho koleně spočívající neviditelnou ruku trhu a spokojeně si pobrukoval:

„Tak, tak. Konečně je zase všechno jak má být.“