Po záznamu hudební spolupráce s freejazzovými muzikanty ze severní Evropy vydal saxofonista Mikołaj Trzaska svůj další zahraniční projekt. Jde o spolupráci s jedním z nejpodstatnějších současných ukrajinských spisovatelů a básníků – Jurijem Andruchovyčem. Ten vstoupil na literární scénu v polovině osmdesátých let s literární skupinou Bu-Ba-Bu, která svými básnicko-hudebními projevy vycházela z undergroundových tradic a zároveň svou činností anticipovala ukrajinský postmodernismus. Deska ANDRUCHOID (Kilogram records/Tamizdat, 2005, 58:52) kvarteta Andruchowycz / Trzaska / Mazolewski / Moretti zachycuje dvoudenní záznam ze starého Lvovského studia z roku 2003, na němž Trzasku s Andruchovyčem doprovází rytmika skupiny Ludzie – basista Wojciech Mazolewski a bubeník Macio Moretti – a ve třech skladbách také flétnistka Zosia Gołębowska; album produkoval vedoucí duch skupiny Ludzie Michał Bunio Skrok.

Formálně materiál desky volně navazuje na hudební tradici datující se od šedesátých let minulého století hudebními experimenty básníků beat generation, v nichž tvoří recitace výrazného básníka - vypravěče plnoprávný protějšek hudbě. Trzaska se však podobného projektu spojujícího hudbu a slovo neúčastní poprvé – v minulosti hudebně doprovázel básnická čtení Andrzeje Stasiuka a s undergroundovým básníkem a muzikantem Marcinem Świetlickým vydal desku Cierpienie i wypoczynek (Biodro records, 1998), která s aktuální deskou souvisí nejzřetelněji. Oproti Świetlického expresivně-exaltovanému výrazu je Andruchovyčův přednes civilnější – nesnaží se zpívat a spíše recituje či deklamuje, je polohově rozmanitější a jeho přesně rytmizovaný, suverénní a naprosto přiměřený přednes perfektně souzní s hudbou. To souvisí jistě také s tím, že Andruchovyčův recitativ byl podle Trzaskova vyjádření původně pro muzikanty čistou formou, rovnocenným hudebním nástrojem, protože nikdo z nich nerozuměl ukrajinským textům. Muzikálnost přednesu je ale také podmíněna vnitřními dispozicemi ukrajinštiny, která má volný dynamický přízvuk. Hudební složka desky je velice rozmanitá. Základem je jazz, který je díky Mazolewskému a Morettimu obohacován o primitivní elektronické zvuky (Morettiho dětské piano) a ambientní podklady (And Everybody Fucks You, The News Of The World), občas je slyšet i opožďovači zkreslený Trzaskův saxofon.

Jedna z nejdynamičtějších skladeb alba, píseň I Wanna Woman, je vystavěna na takřka techno rytmu, který doplňuje psychedelicky kvílivý saxofon. Freejazzově improvizující saxofon organicky prorůstá s tanečními rytmy – písně jsou vzhledem k frázování recitativu často rytmicky stavěny na podkladu reggae či hip-hopu (Kozak Jamajka, India III), avšak naprosto ne v banální a stereotypizované formě, které jsou těmto stylům obvykle vlastní. Většina textů na desce pochází z Andruchovyčovy sbírky Písně pro mrtvého kohouta. Dominantní postavení zde má pětidílný mýtický epos India, pojednávající o cestě do pekla a následně do nebe přes Indii, která je koncem známého plochého světa ohraničeného zdí. Za zmínku také stojí dvě skladby, reflektující 11. září 2001. První z nich, Seven-Eleven má nestranně kritický podtext a druhá, Bombing New York, vtipně popisuje autorovu pitku u ohně v srpnu 2001, která končila močením na uhlíky, představujícími světla New Yorku. Báseň končí slovy: „Mine jeden měsíc – a takové žerty nám budou připadat nevhodné.“ Deska Andruchoid je suverénním střetem osobností, který zkoumá a objevuje nové možnosti spojení hudby a poezie, přičemž obě složky jsou naprosto rovnocenné.