Americká básnířka Elizabeth Bishopová (1911–1979) se narodila ve Worcesteru ve státě Massachusetts. Dětství, poznamenané smrtí otce a šílenstvím matky, prožila u příbuzných v Nové Anglii a Novém Skotsku. Chladné podnebí těchto dvou oblastí pak na dlouhou dobu vyměnila za teplo floridského Key West a za tropickou Brazílii, kde strávila šestnáct let života. Důležité pro ni bylo přátelství s Mariannou Mooreovou, básnířkou generace modernistů, s níž se seznámila během studií. Přátelila se také s dalšími básníky své generace, především s Robertem Lowellem, od jehož konfesijní poetiky se však výslovně distancovala. Bishopová nezahrnuje čtenáře bolestnými detaily ze svého osobního života, ale udržuje si mírně ironický postup pozorovatele. Pro její básně jsou typické přesné popisy krajiny či zvířat, smysl pro detail a jemný humor, s nímž pozoruje okolní svět.

Dílo Elizabeth Bishopové není rozsáhlé – kniha sebraných básní (The Complete Poems 1927 - 1979, Farrar, Straus & Giroux, New York 1983) čítá asi dvě stě stránek. Za svého života vydala sbírky Sever & Jih (North & South, 1946), Chladné jaro (A Cold Spring, 1955), Otázky cestování (Questions of Travel, 1965) a Zeměpis III (Geography III, 1976). Je nositelkou Pulitzerovy ceny a dalších prestižních ocenění. Poezii také překládala, mimo jiné několik básní svého přítele mexického básníka Octavia Paze, který naopak přeložil její básně do španělštiny. Posmrtně vyšla také kniha jejích prozaických textů a obsáhlý výbor z korespondence. V současné době je považována za jednu z nevýznamnějších představitelek moderní americké poezie.