Ve srovnání s jinými žánry řecké antické literatury stáli attičtí řečníci poněkud na okraji zájmu českých překladatelů. Z jejich bohatého díla (pozdější antičtí učenci znali na pět set titulů) se v úplnosti či fragmentárně dochovalo více než sto padesát řečí, avšak český čtenář má možnost seznámit se v překladu pouze s nevelkou součástí tohoto bohatého zdroje poznání politického života a soudnictví v demokratických Athénách. Odhlédneme-li od kratších ukázek, zejména v Antice v dokumentech. I. Řecko (1959), máme v překladu k dispozici zhruba 50 řečí (některé však byly přeloženy dvakrát či třikrát), zvláště Démosthenových a Ísokratových, zastoupeni jsou však i Lýsiás, Aischinés a Andokidés. Velká většina těchto překladů je dosti starého data - vznikly ve 2. polovině 19. a počátkem 20. století a dnes jsou jen velmi obtížně dostupné, protože mnohé z nich byly publikovány ve výročních zprávách různých gymnázií. V roce 1940 pak vyšel výbor z Démosthenových politických řečí Poslední zápas Řeků za svobodu, pořízený F. Stiebitzem. Novějších překladů, vzniklých ve 2. polovině 20. století, je poskrovnu: jedná se o sedm řečí obsažených v pátém svazku ediční řady Antická próza, nazvaném Tribuni výmluvnosti, z roku 1974. 1)

Péčí P. Olivy se nyní českým čtenářům dostává do rukou nový překlad jediného dochovaného souboru politických řečí, Démosthenových démégorií, pronesených při zasedáních athénského sněmu v letech 354-341 př. Kr. Je to prvý úplný překlad tohoto souboru, stranou jsou ponechány pouze ty řeči, jež Démosthenés prokazatelně nenapsal (č. VII, XI, XII, XVII). 2) V českém překladu nejsou řeči uspořádány podle ustáleného řazení ve vydáních Démosthenova díla, nýbrž podle časové posloupnosti, v níž vznikly. Můžeme tak alespoň do jisté míry - převážná část Démosthenových vystoupení na sněmu se nám nedochovala - sledovat z protimakedonského stanoviska bouřlivý vývoj politické a vojenské situace ve výše uvedeném období a Démosthenův podíl na utváření zahraniční politiky demokratických Athén. Hlubší vhled do doby, v níž Démosthenés žil a politicky působil, poskytuje čtenáři první část (s. 7-36) rozsáhlé předmluvy, v níž P. Oliva sleduje Démosthenovy životní osudy na pozadí dobových událostí. Všímá si mj. vnitřních politických poměrů v Athénách, kde vedli urputný zápas stoupenci a odpůrci makedonského krále Filipa, jehož vojenské a diplomatické aktivity tvoří další podstatnou část výkladu. Druhá část předmluvy (s. 37-44) ve stručnosti nastiňuje, jaký byl obraz Démosthenovy osobnosti v různých dobách od antiky až po naši současnost a jak byl do značné míry určován dobovou politickou situací. Závěrečná část předmluvy (s. 47-53) přináší základní poučení jednak o vzniku a obsahu souboru Démosthenových řečí (zabývá se rovněž otázkou pravosti některých z nich), jednak o rukopisech, vydáních a českých překladech Démosthenova díla. Obecnější výklad o Démosthenově době v předmluvě doplňuje oddíl Poznámky, jenž zahrnuje výklady o historických okolnostech vzniku jednotlivých řečí a velmi důkladné a podrobné vysvětlující poznámky. Lze z nich získat informace o všech méně známých osobách, lokalitách a oblastech, zmíněných v textu, a především také vysvětlení dobových souvislostí a narážek, jež nám - na rozdíl od Athéňanů shromážděných na sněmu - nemusí být zcela jasné. Poznámky by bylo možno o některé údaje doplnit, kupř. o vysvětlení "přednostního práva na dotazy" (promanteia; IX 32). Knihu doplňuje výběrová bibliografie odborných studií o Démosthenovi a jeho době (zařazená za druhou část předmluvy, s. 45n.) a rejstřík vlastních jmen.

Nový překlad Démosthenových politických řečí v řadě Antická knihovna je třeba rozhodně přivítat. Starší překlady - jak je známo - poměrně rychle zastarávají, a kromě toho jsou dnes dosti obtížně dostupné, což platí i pro překlad F. Stiebitze. P. Olivovi se podařilo vypořádat se s úskalími Démosthenova slohu, zejména se složitou vnitřní strukturou rozsáhlých period. Jeho překlad je věrný a spolehlivý a zároveň živý a čtivý - výstižně evokuje řečníkovo citové zaujetí i přesvědčivost jeho argumentace. K celkově dobrému dojmu přispívá i pečlivá redakční práce J. Šmatláka, jehož pozornosti uniklo opravdu jen nevelké množství drobných nedopatření.

Poznámky
1) Osmou řečí v tomto výboru je starší Stiebitzův překlad Démosthenovy Třetí řeči proti Filippovi.
2) Zcela poprvé jsou zde do češtiny přeloženy Čtvrtá řeč proti Filipovi (č. X) a Řeč o správě financí (č. XIII). O starších českých překladech démégorií informuje P. Oliva na str. 52n.

publikováno in: Auriga. Zprávy jednoty klasických filologů XLVI, 1-2, 2004, str. 82-83