Zvonimir Majdak (*1938) – chorvatský spisovatel pocházející ze vsi Zrinska poblíž Bjelovaru (západní Slavonie), kde prožil i svoje dětství. Gymnázium vystudoval ve Virovitici a dále pokračoval ve studiu jugoslávské literatury na FF Záhřebské univerzity.

V literatuře se ohlásil nejprve sbírkami básní. První vyšla v roce 1960 pod názvem Týpek na zelené louce (Tip na zelenoj livadi, 1960) a následně další - Básně (Pjesme, 1960), kterou sepsal společně s básníky Alojzem Majetićem a Branislavem Glumcem. Následovala sbírka Zakletý motocyklista (Ukleti motociklista, 1963), Hlavně, že se jde dál (Glavno da se gura, 1974), Frajerské nokturno (Frajerski nokturno, 1976) a sbírka Milenci z města (Gradski ljubavnici, 1985). Ve své poezii stejně jako v próze používá jemu dobře známé a blízké kajkavské nářečí, konkrétněji záhřebskou variantu, míchanou s argotem.

Majdakovým prvním románem byla Bolest (Bolest, 1964), čímž se přihlásil k okruhu soudobé chorvatské tzv. jeans prózy, která se stala dominantním činitelem chorvatské druhé moderny 60. let 20. století. Další román Mladík (Mladić, 1965), o jednom nevydařeném třídním srazu, v tomto trendu pokračuje. Asi největšího úspěchu pak Majdak dosáhl románem Chápeš, kámo (Kužiš stari moj, 1970). Další romány se dále nesly v podobném uvolněném duchu, např.: Pozor, ať zůstanu panna aneb Marta a Lila z Remetince (Pazi, tako da ostanem nevina ili Marta i Lela iz Remetinca, 1971), pokračování díla Chápeš, kámo - román Staří mládenci (Stari dečki, 1975), Koupání s Kateřinou (Kupanje s Katarinom, 1978). Majdak dále napsal také poměrně úspěšnou knihu povídek Diváci (Gledaoci, 1965). V řadě následujících knih již ale úspěchu tvorby svého prvního období nedosáhl, vyšlo: román Hráči (Igrači, 1969), Tichá hrůza: dobrodružství jednoho mladíka a jeho strýce (Tiha jeza: pustolovine jednog mladića i njegovog ujaka, 1975), Marko v mukách (Marko na mukama, 1977), Ženský bicykl (Ženski bicikl, 1978), Hnusné parkoviště (Gadni parking, 1980), Bíbo, otoč se na západ (Biba okreni se prema zapadu, 1982); sbírky povídek Válečné švestky (Ratne šljive, 1982), Vůdce útoku (Vođa navale, 1983), Peněz až po střechu (Lova do krova, 1984), romány Prkna na opalování (Daske za sunčanje, 1986), Mužská kurva (Muška kurva, 1986), Sametový prut/Suzana Rog (Baršunasti prut/Suzana Rog 1987), sbírka povídek Ruská kněžna ze Záhřebu (Ruska knjeginjica iz Zagreba, 1988), romány Stařec (Starac, 1988), Hájovna (Lugarnica, 1989), další sbírka povídek Pozoruje ze stropu Irenu a jejího muže (Motreći sa stropa Irenu i njenog muža, 1990) a romány Gaableatz na rozloučenou (Oproštajni Gaableatz, 1992), Zemřít v Tuškanci (Umrijeti u Tuškancu, 1992), Tajná škuba N (Tajna trga N, 1993), Chorvatský kříž (Hrvatski križ 1993), Dcerka (Kćerka, 1995). Pracoval také jako redaktor několika literárních časopisů.

Do češtiny zatím nebylo z jeho díla, kromě ukázky v antologii V objetí řeky (Brno 2002), přeloženo nic.