Švýcarský spisovatel Nicolas Bouvier (1929-1998) patří k nejznámějším ze „spisovatelů-cestovatelů“ („écrivains-voyageurs“, „travel writers“).

Nicolas Bouvier vystudoval práva a filozofii, věnoval se středověké historii, učil se sánskrt, hrál na klavír a chtěl psát hudební kritiky, měl před sebou slibnou univerzitní kariéru… Záhy však zjistil, že představa předem nalinkovaného života úspěšného muže ho děsí. Lákalo ho cestování. Na četných cestách se ale zcela zříkal vymožeností západní civilizace, snažil se sžít s místními lidmi, nasáknout jejich způsobem života, zvyky, myšlením. Putování vzdálenými kraji bral jako příležitost poznat nové a zároveň i zbavit se vší obvyklé – materiální i duševní – zátěže. Bouvierovy cesty probíhají v opojení přírodou, v podrobném zkoumání zejména všech hmyzích souputníků, autor je totiž vášnivým entomologem.

S přítelem výtvarníkem Thierry Vernetem se Bouvier vydává roku 1953 na první velkou cestu od Jugoslávie přes Turecko a Írán až do Indie: po osmi letech pak své vzpomínky zpracuje v knize L´Usage du Monde (1963, česky Návod k použití světa, v překladu Hany Zahradníčkové vydala Tichá Byzanc, 2001). Dílo se stane jedním ze stěžejních titulů švýcarské literatury.
Další putování už Bouvier podniká sám. Jeho psaní doplní též fotografování, a vznikají tak cestopisy zcela jedinečně pojaté. Bouvierův cestovní deník je směs zápisů popisných, přemítavých, pocitových i obrazných, a to ve tvaru výsostně poetickém. Po Návodu k použití světa vydává Bouvier knihu zápisků o svých cestách do Japonska, Japonská kronika (Chronique japonaise, 1975, česky 1996), následuje Ryba-štír (Poisson-scorpion), navazující chronologicky na Návod k použití světa. Poslední ucelenou knihou je Deník z Aranu a jiných míst (Journal d´Aran et d´autres lieux 1990, české vydání se připravuje), v níž autor shromáždil tři kratší texty z cest na ostrovy při západním pobřeží Irska, do Číny a Koreje. Teprve mnohem později se Bouvier vydává i opačným směrem, do Ameriky.
Když zrovna necestoval, žil Bouvier se ženou Eliane a dvěma dětmi v ústraní, ve švýcarském Cologny.

Bouvier byl nejen autorem knih o svých cestách, je známý i jako zajímavý básník, skvělý fotograf, psal pro rozhlas a televizi, prováděl turisty v Číně, byl profesorem ve Spojených státech. Výčet Bouvierových děl ozvláštňuje básnická sbírka Vně a uvnitř (Le Dehors et le Dedans, 1985) nebo neobyčejná kniha Sova a velryba (Le Hibou et la Baleine, 1993) a též řada fotografických publikací snímků vlastních i cizích či literární pocta Bouvierovým spisovatelsko-cestovatelským vzorům Šťastné útěky (L´Échapée belle, 1996).