John le Carré tak trochu sdílí osud svých dlouholetých hrdinů – stejně jako se bývalí špioni najednou stali po pádu železné opony nadbyteční, tak velký autor špionážních thrillerů se najednou ocitl bez tématu. Le Carré však během devadesátých let dokázal, že je skutečně velkým spisovatelem, a záhy si našel nové pole, jež by mohl ve svých mistrně budovaných prózách prozkoumávat. A ne náhodou na tomto poli figurují agenti-vysloužilci. To je i případ posledního autorova románu Absolute Friends (Přátelé na život a na smrt). Poněkud podivínský Angličan Ted Mundy se v Mnichově vzpamatovává z krachu jazykové školy, již vedl v Heidelbergu, a zároveň z podvodu, který na něm spáchal jeho společník. My jej potkáváme právě ve dnech, kdy se živí jako anglický průvodce v pohádkovém sídle Ludvíka Bavorského, náhodou se v bistru seznamuje s tureckou dívkou, která byla do Německa vylákána svým manželem za vidinou šťastného života, ovšem ta se velmi rychle rozplynula: ukázalo se, že manžel je členem obávaného mnichovského tureckého gangu a po nějakém čase nevyhnutelně skončil ve vězení. Mundy se dívky ujímá a mnohé naznačuje tomu, že pár čeká šťastná minulost. Záhy se však dozvíme, že Ted Mundy takto v životě začínal už mnohokrát.

Rodinná idyla končí, když se na scéně objevuje podivný skrček jménem Sasha, Mundyho dávný přítel – a právě dlouhá odbočka v rozmezí několika set stran, kdy se podíváme do minulosti obou kumpánů, nás připraví na tragikomické finále v závěru knihy. Ted a Sasha se znají už půl století, osud je svedl dohromady v době berlínské krize. Ted je typickým prototypem Angličana, který nade vše vyznává lidskou slušnost a zdvořilost, a pokud náhodou začne vyznávat nějakou ideologii, pak hlavně z ohledu k druhým, kteří jsou kolem něho. Jeho život ovlivnily dva základní momenty. Tím prvním bylo setkání s německým lektorem na střední škole, tím druhým milostný poměr s maďarskou marxistkou na Oxfordu. Ta – když ji Mundy, věrný pravidlům slušnosti, požádal o ruku – mu rychle dala kopačky, a aby se ho co nejdřív zbavila, pošle ho do Berlína, kde mu doporučila obrátit se na svého dobrého známé Sashu.

Sasha, ukáže se záhy, je v té době ideologickým vůdcem západoberlínského squatu. V této komunitě se soustředil rozmanitý mezinárodní sbor marxistů, trockistů, anarchistů a nespokojenců, kteří poměrně neúspěšně bojovali proti „kapitalismu“, a to tak, že občas někde něco nastříkali, zúčastnili se nějaké té demonstrace. Je příznačné, že jediný, kdo za tyto aktivity zaplatí nějakou fyzickou újmou, je Ted Mundy, který se k jedné takové demonstraci nachomýtne a ve snaze zachránit fyzicky postiženého Sashu je zmlácen policií.

Cesty přátel se na chvíli rozdělí, ovšem ne na dlouho. Oba projdou určitou deziluzí, Ted začíná pracovat na Britské radě a při jedné z cest na Východ potkává znovu Sashu. Ten se za velmi spletitých okolností stal dvojitým agentem a následně se dvojitým agentem stává i Ted. Společně pracují pro britskou tajnou službu a jsou v kontaktu až do konce studené války, kdy se jejich cesty rozdělí.

Le Carré je brilantní stylista a příběhy obou mužů, stejně jako rozčarování z komunistických režimů, které zažili na vlastní kůži, jsou podány přesvědčivě a rafinovaně. Autor citlivě vede čtenáře od jedné zápletky ke druhé. Vrcholným kusem je ovšem již zmiňované finále: nastiňovat jeho podrobnosti, stejně jako se zmiňovat o překvapivých detailech, kolem nichž se otáčí osudy našich hrdinů, by bylo nefér vůči čtenáři. Le Carré totiž i přes politické změny zůstal autorem thrillerových knih a i tentokrát si pro čtenáře přichystal vskutku nečekané překvapení. Kromě strhujícího příběhu zaujme hlavně velice lidský a skvěle ironický pohled na ideologie a fanatismus, stejně jako hluboké znepokojení nad stavem světa. John Le Carré ví moc dobře, že konec studené války byl jen koncem jedné etapy. A stejně dobře ví, že jediným nebezpečím současného světa není islámský fundamentalismus – že stejně tak nebezpečný může být fanatismus, který chce proti tomuto fundamentalismu bojovat.