Mladý prozaik Denis Osokin se narodil v oce 1977. Studoval filosofickou fakultu univerzity v Kazani. V letech 1994-1996 studoval na fakultě psycholodie varšavské univerzity. Nyní pracuje jako vedoucí uměleckého oddělení Centra ruského folklóru v Kazani. Jako vynikající prozaik byl objeven díky ceně Debut 2002 (v kategorii krátká próza). Je redaktorem ve tvůrčí skupině Panorama televizního kanálu Nové století v Kazani, pracoval například na filmu Solncevorot o tradiční kultuře ponolžských národů. Publikoval v časopisech Zontik, Znamja, Vavilon, Vesti, Koleso, v almanaších Topos a Vojna i mir.
Prvotina Denise Osokina Andělé a revoluce. Vjatka 1923 (Angely i revoljucija. Vjatka 1923) je věnována době chaosu – dvacátým létům dvacátého století v Rusku a dohořívající občanské válce. Vjatka, město severně od spisovatelovy rodné Kazaně, žije svým vlastním mikroživotem a autor, vystudovaný folklorista, sleduje tento život na základě detailů. Jeho sdělení jsou velice intimní, snad právě proto, že za věcmi cítí jejich vlastní historii i příběhy lidí. Jemnou výpovědí na toto téma je například povídka, která sestává jen ze soupisů věcí, jež si manželé navzájem darovali k výročí svatby, třeba „dvě čajové lžičky s malinkými nálepkami Warszawa, Miodowa 5“ nebo „dvě dřevěné myšky, hrající na cimbál“. Denis Osokin vnímá svět v předivu nejbližších věcí a lidí, ve světle bulgakovovském či pasternakovském. Jejich popis ale probíhá spíše v ovzduší absurdna, které se vynořuje v samém výběru slov (autor se označuje za „spisovatele-primitivistu“), v zálibě v krátkých povídkových útvarech a humoru (nesporné dědictví D. Charmse). I dějinné umístění jeho prózy odkazuje k ovzduší avantgardních dvacátých let, k tehdejšímu duchovnímu zmatku, v němž věci ztratily svůj řád a smysl a bylo je třeba znovu osahat, prozkoumat a popsat. To je v současném Rusku jeden z největších problémů nejmladší generace.