Kniha s podtitulem Zvukové záznamy folklóru Zakarpatska z archívu Ivana Paňkevyča (1929, 1935) přináší doposud nejrozsáhlejší sbírku 98 lidových písní s nápěvy a 14 lidových vyprávění, které byly zapsány roku 1929 v Praze a 1935 v Užhorodě významným etnografem Ivanem Paňkevyčem (1887-1958). Publikace je dvojjazyčná (slovenská a ukrajinská), písně a vyprávění jsou uvedeny jak v originále, tak ve fonetickém přepisu, na konci knihy najdeme podrobný slovník nářečních výrazů a seznam fonografického archivu I. Paňkevyče ve fonotéce M. Mušinky. Ke knize patří i CD s 28 nahrávkami písní a prózy. Přepis je očištěný od vedlejších šumů, takže je skutečnou radostí se zaposlouchat do písní či vyprávění obyčejných obyvatel Zakarpatí, kteří se tak stali nesmrtelnými.

Autor knihu a CD představil již v polovině roku 2003 na přednášce ČAU (Česká asociace ukrajinistů), na níž byla přítomna i Paňkevyčova dcera Marta. Jde o mimořádně výjimečné dílo, které dokládá lidovou písňovou i slovesnou tvorbu Zakarpatí v době „první republiky“. V úvodu Mušinka popisuje, jak sbírka vznikala, podává exkurz do života a práce I. Paňkevyče, jeho spolupráce s Českou akademií věd, Fonografickým archivem ve Vídni apod. Nejsou vynechána ani jména a původ těch, kteří byli ochotni předvést své umění před Paňkevyčovým fonografem. Paňkevyč se staral o to, aby interpreti nezůstali v anonymitě; před každou produkcí měli uvést své jméno a místo, odkud pocházejí či kde bydlí.

V této souvislosti bych zmínila příhodu, kterou M. Mušinka uvedl na přednášce ČAU. Jako pracovník Československého rozhlasu měl možnost pouštět ukázky z Paňkevyčova archivu do éteru na východním Slovensku, odkud pochází nemalá část sbírky. Jednou se stalo, že jakási stařenka uslyšela z rádia hlas svého muže, který zemřel před čtyřiceti lety, a nebohou ženu z toho málem ranila mrtvice. Až její synové vypátrali, že M. Mušinka pouštěl v rozhlase nahrávky staré půl století, mezi nimiž bylo i vyprávění muže této stařenky. Ten navštívil spolu s dalšími krajany v roce 1929 Prahu a zúčastnil se nahrávání a své ženě o tom neřekl.

Knihu doprovázejí fotografie a reprodukce doplňující texty o vizuální seznámení se s Paňkevyčem, jeho rodinou, přáteli, studenty aj.