Na kunsthistoričku Hermu Warnerovou se obrátí novinář Moorland s prosbou o informace o zmizelé Mile Wychinské, na jejíž jméno narazil ve složce o boji za lidská práva v jihovýchodní Asii. Herma znala Milu od školních let v bývalé Nizozemské Indii, tehdy se ještě jmenovala Dee Mijers a žila v indo-evropské rodině vlastníků půdy. Novinářova prosba o informace rozbouří v Hermě vzpomínky, jež se snažila potlačit, vyvolá v ní zase minulost, která byla mrtvá. Znovu si uvědomí, že přátelství s Dee mělo i své temné stránky, prožije opět až mystický vztah k Noně, Deeině tetě, celý život v tehdejší Indii měl něco tajuplného, okouzlujícího, dávno chtěně zapomenutého. Před Hermou znovu vyvstane Deein poměr k přitažlivému Taco Tademovi, kterého si Dee později vzala, ale jejich manželství z neznámých a tajemných příčin ztroskotalo. Herma a Dee si sešly s očí, od jejich školních let se přece událo tolik převratného. Nizozemská Indie už dávno není tou Indií, kde kdysi žily, Hermina i Deeina rodina ji dávno opustily. Herma se pustila do vědecké práce ve svém oboru, Dee se vrhla do politiky. Jako aktivistka Amnesty International se objevovala v různých zemích už pod novým východoevropským jménem. Zatímco novinář Moorland pátrá po faktech a bombarduje Hermu dopisy, aby mu odhalila něco z Deeiny-Miliny minulosti, rekonstruuje Herma ta fakta se svými vzpomínkami v barvitý kaleidoskop. Klíčovou roli hraje stará truhla, v níž musí být ještě nějaké dopisy, nějaké památky. K té truhle patřil velký tepaný klíč, na jehož vrchní straně, oku, bylo snad něco napsáno. Klíč je dávno pryč, zavřenou truhlu poskytne Herma novináři. Když se pak klíč najde a truhla je odborně otevřena, ukáže se, že je prázdná. Tepání na oku klíče je vlastně miniaturní arabský nápis, zkrácený citát starého perského mystika: Všechno, cos kdy slyšel či viděl, vše, co sis myslel, že víš, už dávno není to, nýbrž něco jiného.

Je obdivuhodné, že tuto knihu napsala v prvních letech 21. století autorka narozená v roce 1918, která publikuje už přes padesát let. Často píše o svém rodišti, o bývalé Nizozemské Indii, a i když se atmosféra i styl jejího psaní opakuje, dovede upříst stále novou zápletku, nové intriky, stále častěji se v jejích prózách objevuje motiv pátrání a vždy udržuje určité napětí a tajemno.

Ráda pracuje s retrospektivami, ráda osvětluje události z různých úhlů a nahlíží z různých pohledů (zde fakta sleduje očima střízlivého novináře a citově zainteresované bývalé přítelkyně). Kniha je to bezesporu zajímavá, poutavá a čtivá, přitažlivá pro toho, kdo má rád asijskou tematiku.