OK

Olga Krijtová

Jsou literární kritici, kteří si Nootebooma cení především jako básníka, jiní naopak přísahají na jeho prózu, někteří i na dramata. Ať tak či onak, ve všech zmíněných žánrech je Cees Nooteboom jako moderní nizozemský spisovatel neopominutelný.

Dnes je poslední srpnový den. Nad krajem se drží pach jako od rozvalené obrovité hudrmanice a u dvora se tohle léto všeobecně mluví o pocitu, jako bychom cpali tvář do zpěněného ochlupeného podpaždí, až to bere dech. Jen velmi pozdní noční hodiny jsou blahodárné. S rozbřeskem se zase vrátí horko a život znehybní...

Podzimní bouře dostihly Holandsko toho roku brzy. To jsem od té doby, co pobývám v Amsterdamu, ještě nezažila. Na Zuiderském moři ztroskotalo sedm lodí. Dvě vzaly za své ve Východním doku. Na Keizersgrachtu zavalil pět lidí zřícený dům a ani nevím, kolik lidí zahynulo v zahradní čtvrti De Tuinen...

Daniela zase dneska ráno zlobí nervy. Sedí celý roztřesený na pelesti. Dívá se ven. Vzduch je ocelově modrý a posetý jasnými hvězdami jako tmavý papír nebe propíchaný mrňavými dírkami. Někde mezi bloky domů řinčí kovové basy s láhvemi mléka. Několik pouličních lamp, které je odtud vidět, vrhá slabé, neskutečné světlo na lesklý, ušlapaný a špinavý sníh...

Útlá novela vyšla jako dárková publikace v týdnu knih 1994. Tzv. "dárek týdne knihy" (boekenweekgeschenk) patří k velmi pěkné, letité tradici. Každoročně bývá vybrán jeden spisovatel, který napíše tuto dárkovou knížku, a tu pak dostane v týdnu knihy každý, kdo utratí za knihy určitý obnos.

V nizozemsky hovořících Flandrech, nebo - chceme-li - Vlámsku se detektivní romány uchytily a hlavně rozmnožily až poměrně pozdě, mezi válkami ve dvacátém století...