Karin Boyeová (1900–1941), švédská básnířka, prozaička a kritička, patří k nejvýraznějším osobnostem švédského literárního modernismu. Po studiích filozofie a literatury v Uppsale a Stockholmu se na čas připojila k radikálnímu levicovému hnutí Clarté. Spíše než obecné politické otázky ji ale vždy zajímala problematika kultury a postavení žen. Počátkem třicátých let založila společně s Erikem Mestertonem a Josefem Riwkinem významný modernistický časopis Spektrum (1931–32), který publikoval nejen poezii a literární statě, ale i články o psychoanalýze a moderní architektuře. K. Boyeová, spolu s E. Mestertonem, přeložila také stěžejní dílo světového modernismu – Eliotovu báseň Pustina (The Waste Land).

Za svůj život vydala čtyři básnické sbírky, ta poslední, Sedm smrtelných hříchů (De sju dödssynderna) vyšla až posmrtně. Kritika později nejvíce ocenila originální modernistické obrazy ve sbírce Kvůli stromu (För trädets skull, 1935). K. Boyeová je ale také autorkou řady povídek a pěti románů, z nichž nejznámější, utopistický protiválečný román Kallocain (1940), dosáhl velkého ohlasu i v zahraničí (byl přeložen i do češtiny). V roce 1941 spáchala Karin Boyeová sebevraždu.

Povídková tvorba K. Boyeové je poměrně rozsáhlá, povídky uveřejňovala v různých švédských časopisech po celý život. Většinou je psala na objednávku a byl to pro ni často hlavní zdroj obživy. Až později byly povídky vydány knižně ve třech souborech. Autorka sama si své povídkové tvorby příliš necenila, neboť se při ní necítila umělecky zcela svobodná, musela se totiž mnohdy přizpůsobit požadavkům vydavatele. Povídka Hodina duchů pochází ze sbírky Zúčtování (Uppgörelser) a svou orientací na podvědomí a vnitřní svět hrdinky nezapře silný vliv S. Freuda.