Nahlédnutí do současné řecké společnosti
Nový řecký román ze současné athénské společnosti zabývající se problémem nevěry.
Po velmi dlouhé době máme možnost najít na pultech našich knihkupectví knihu od současné řecké spisovatelky. Za posledních čtrnáct let si můžeme doplňovat knihovny o starořecké či byzantské autory, ale co vlastně víme o současných Řecích? Prozatím je výběr velice omezený. V roce 2000 sice vyšly hned dvě povídkové knihy (Vůně slunečnice a Černé olivy) současných řeckých autorů, ale díky překladu je nelze brát zcela vážně. To se již ovšem netýká románu Jidáš líbal skvěle, který vyšel v létě. Bohužel přebal knihy může kdekoho odradit; čtenář knihu mylně zařadí mezi komerční a levné, tzv. romány pro ženy.
Jde o autorčinu prvotinu z roku 1999, která v Řecku sklidila celkem úspěch. Díky kvalitnímu českému překladu můžeme dosti autenticky nahlédnout do duše a rodiny Eleni, manželky a matky, jíž se znenadání zbortí svět, když přijde na manželovu nevěru. Nejprve se snaží si svého muže za každou cenu udržet a hodnotí svůj dosavadní život jako permanentní boj o záchranu rodiny. Manžel Alexis na nějakou dobu odchází a Eleni se mezitím sblíží s Nikitasem, bývalým mužem Alexisovy milenky. A jako by toho nebylo dost, dozvídá se, že Alexisovou další milenkou byla i její nejlepší přítelkyně. Alexis se vrací a snaží se být hodným chlapečkem a pozorným manželem, takže Eleni váhá, jako ostatně celý život, a nedovede se rozhodnout mezi egoistickým manželem a téměř ideálním zubařem Nikitasem.
Ve srovnání s větším množstvím knih s podobnou tematikou objevujících se stále častěji na našich pultech, je tento příběh skutečně nahlédnutím do současné řecké společnosti, přestože se rámec hrdinů omezuje pouze na Eleni, Alexise a jejich syna a milence a milenku. Stálá nerozhodnost Eleni ke konci příběhu už téměř nudí, a tak konec hrdince těžko uvěříme. Z jejích niterných výpovědí čiší slušná hloubka, ale oba muži jsou více méně černobílí.
Na druhou stranu máme neobvyklou možnost porovnat způsob života vyšší střední vrstvy u nás a v Řecku, rozdílný humor či společenské zvyklosti. Do podobného druhu literatury patří třeba též nedávno vyšlá kniha Kateřiny Grocholy Už nikdy!, která příbuzností humoru a polských reálií s českými může českého čtenáře zaujmout rozhodně více.