Assia Djebar (vlastním jménem Fatima Zohra Imalayene) se narodila 4. 8. 1936 v Cherchellu (Alžírsko). V letech 1953 až 1954 studovala historii na univerzitě v Alžíru, poté na École Normale Supérieure v Sevres. V roce 1956 byla vyloučena za účast na demonstracích alžírských studentů. V roce 1958 se provdala. Pracovala jako novinářka v deníku al-Mudžáhid v Tunisu. Po získání doktorátu z historie byla od roku 1959 asistentkou na univerzitě v Rabatu, od roku 1962 v Alžíru. Od roku 1980 žije ve Francii. V současnosti přednáší na univerzitě v New Yorku.

Svůj první román o emancipaci mladé Alžířanky La Soif (Žízeň) napsala v jedenadvaceti letech. V rychlém sledu následovala další díla: Les Impatients (Netrpěliví, 1958), Les Enfants du nouveau monde (Děti z nového světa, 1962). V roce 1967 vyšla její románová freska o Alžírsku za války za nezávislost Les Alouettes naives (Naivní skřivánci). Pak se na více než deset odmlčela. Až v roce 1980 vychází její povídková kniha Les Femmes d'Alger dans leur appartement (Alžírské ženy ve svých bytech). V roce 1985 následuje její zčásti autobiografický, zčásti historický román L'Amour, la fantasia (Láska a tanec smrti). Léta devadesátá jsou pro Assiu Djebar obdobím více než plodným, prakticky každý rok vydává jednu knihu - například Loin de Médine (Daleko od Medíny, 1991), historický román, v němž autorka na základě historických pramenů oživuje obrazy prvních muslimských žen z okolí proroka Mohameda. V roce 1996 vychází Le Blanc de l'Algérie (Bílá barva Alžírska), kniha koncipovaná jako rozhovor se spisovateli zavražděnými v Alžírsku v první polovině devadesátých let. Za zmínku stojí i její povídky vydané v souboru Oran, langue morte (Oran, mrtvý jazyk) v roce 1997. Její poslední román La Femme sans sépulture (Žena bez hrobu) vyšla ve Francii v březnu 2002.
Assia Djebar je nejen spisovatelkou, ale i scenáristkou a režisérkou. Za svůj film La Nouba des femmes du mont Chenoua získala v roce 1979 mezinárodní cenu kritiky v Benátkách.
Je nositelkou i četných literárních cen: v roce 1995 získala Cenu Maurice Maeterlincka v Bruselu, v roce 1996 v USA International Literary Neustadt Prize, v roce 1998 Cenu Marguerite Yourcenarové, v roce 2000 Cenu míru na veletrhu ve Frankfurtu.

Její román L'Amour, la fantasia byl přeložen do slovenštiny (Láska a tanec smrti, Bratislava 1989), dvě povídky z knihy Oran, langue morte vyšly v lednu v knize Žena na kusy a jiné alžírské povídky v nakladatelství Es-ma.