Narodil se v Bouctouche, v Novém Brunšviku. V roce 1994 obdržel cenu Estuaire des Terrasses Saint-Sulpice za sbírku "Žalozpěvy kontinentu". V roce 1993 získal za soubor svého díla cenu Pascala Poiriera udělovanou vládou Nového Brunšviku, v roce 1988 literární cenu města Monctonu za knihu "Nejzazší hranice". "Mantra Moncton" je jeho první román. Gérard Leblanc žije v Monctonu. Moncton měl svou bohému šedesátých let. Z téhle společnosti, o to bohatší a pestřejší, že se rychle dostala od hlubokého cynismu k plamenům rozporů, vzešlo mnoho dnešních umělců Akadie. V této knize Gérald Leblanc pádně a sarkasticky vykresluje jejich portrét ve vyprávění poznamenaném výstředností. Stejně jako jsme si u něho zvykli na zpochybňování kódů poezie, nakládá svobodně i s románovým žánrem. Ale kromě zachycení epochy tu také dost postmoderním stylem vypráví o spisovatelském poslání, v němž se neoddělitelně proplétá realita s fikcí, psaní a život, osobní a kolektivní identita. Vyvstávají tu i některé základní pravdy, na které jsme díky stále rozšířenější praxi nedělního psaní téměř zapomněli a které tu vyplývají naprosto přirozeně, totiž že spisovatelské poslání v sobě zahrnuje celý život, že ho rozpaluje do maxima a že nic ze spisovatelova života neuniká psaní.