Šest let Literárního života Moskvy
Na samém počátku projektu LŽM stála myšlenka sjednotit moskevský literární život a vytvořit cech jeho organizátorů. Informační bulletin, jehož první výtisk se objevil v lednu 1997 a který zahrnoval kroniku moskevských literárních večerů od 12. prosince 1996.
Projekt Literární život Moskvy (LŽM) byl v podobě, v jaké ho znalo publikum moskevských literárních večerů a čtenáři tištěného i internetového časopisu Vavilon, zrušen. Začátkem roku 2003 kdy vyšel poslední výtisk bulletinu LŽM a na internetových stránkách Vavilonu se objevil dopis kurátora literárního klubu Avtornik a redaktora LŽM Dmitrije Kuzmina, který v něm uvádí příčiny, jež redakci vedly k tomuto rozhodnutí.
Na samém počátku projektu LŽM stála myšlenka sjednotit moskevský literární život a vytvořit cech jeho organizátorů. Informační bulletin, jehož první výtisk se objevil v lednu 1997 a který zahrnoval kroniku moskevských literárních večerů od 12. prosince 1996 (přesně o šest let později, 12. prosincem 2002 končí jeho poslední 66. číslo), měl být jen jednou z forem tohoto společenství, tzv. Kulatého stolu. Ostatní projekty Kulatého stolu se bohužel neujaly. Společný festival všech klubů, Salon salonů, proběhl pouze jednou, 23. dubna 1997. Projekt Literární ceny salonů se neuskutečnil vůbec. A tak jako jednu z hlavních příčin zániku bulletinu LŽM Kuzmin vidí to, že jednotlivým klubům se nepodařilo během uplynulých šesti let vytvořit na poli moskevského literárního života jednotnou základnu. Navíc z šesti klubů, které původně tvořily Kulatý stůl, byl jeden oficiálně zavřen (Georgijevský klub Taťány Michajlovské), dva se pozvolna přestaly věnovat pořádání literárních večerů (Esse-klub Rustama Rachmatullina a Muzeum Sidura) a v dalším (Krymském klubu Igora Sida) probíhají literární akce jen dvakrát či třikrát do roka. Z původní šestice se pravidelnému literárnímu životu věnují už jen kluby Klasikové 21. století Jeleny Pachomovové a Kuzminův Avtornik. Atmosféra jednoty, kterou bylo možné pociťovat na konci devadesátých let se postupně vytratila, předmět, který měl bulletin LŽM popisovat, se natolik změnil, že k jeho popisu jsou podle Kuzmina zapotřebí zcela jiné prostředky a noví lidé.
Nejrozsáhlejší částí bulletinu, kromě pravidelného měsíčního programu literárních večerů, byla dokumentace literárních akcí, která vycházela pod titulkem Kronika. Za šest let existence projektu se tento úkol stával stále složitějším. Autorů, kteří v klubech vystupují, není příliš mnoho a jejich počet se nijak zvlášť nerozšiřuje, stejně tak jako nedochází ani k výrazným přelomům v jejich poetice. Čím dál tím častěji docházelo k situacím, kdy kvalitní autor vystupoval na zdařilém večeru, četl svá stará i nová díla, avšak kronikář nemohl říci nic víc, než co o večeru daného autora zaznělo již před půl rokem.
Bulletin projekt LŽM svým zrušením uzavírá jednu kapitolu moskevského literárního dění, nikoli však dění samotné, činnost klubů bude i nadéle pokračovat, jejich program si stále ještě mohou zájemci prohlédnou v Kuzminově Vavilonu, pouze v elektronické podobě: www.vavilon.ru. Šest let činnosti redakce nevyzní do prázdna, neboť bulletin poskytuje podrobný přehled toho, co se v uplynulém čase v Moskvě odehrávalo. Jednotlivé výtisky, jejichž rozprodej Kuzmin vyhlásil, mohou posloužit zájemcům o současnou ruskou literaturu.