Caya Makhelé (1956) patří k nejvýznamnějším africkým autorům nové generace frankofonní subsaharské literatury. Dramatik, prozaik, autor píšící pro děti a mládež, divadelní režisér, vydavatel.

Pochází z Konga, od roku 1983 žije v Paříži. Dříve než se začal cele věnovat literární práci, pracoval ve Francouzském kulturním středisku v Brazzaville, jehož je spoluzakladatelem. Na půdě Institutu se setkal s předními konžskými literáty. Zejména přátelství se Sony Labou Tansi a Tchicaya U Tam´ Si mělo pro jeho tvorbu klíčový význam. V roce1980 založil Théâtre d´Art Africain (Africké umělecké divadlo), které hostovalo v Africe i v Evropě. V roce 1993 se spolu s Françoise Ligier podílel na vydání knihy Textes et Dramaturgies du Monde (Texty a světová dramaturgie, nakladatelství Lansman) a v roce 1995 spolu s Françoisem Campanou tematicky připravili 48. číslo časopisu Alternatives Théâtrales pod názvem Théâtres d´Afrique Noire (Divadla černé Afriky). Paralelně s těmito aktivitami založil divadlo L´Acoria, jehož název později převzalo nakladatelství, které v současnosti řídí. Organizoval první ročník festivalu Rencontre Afrique-Brésil (Afro-brazilská setkání) v brazilské Vitorii. Ve Francii a několika dalších zemích, jako např. Senegal, Belgie, Švýcarsko, Kongo či Džibuti, vedl workshopy tvůrčího psaní. Je častým hostem mnoha univerzitních kolokvií. Je členem Maison des Ecrivains (Domu spisovatelů) a SACD. Byl členem poroty třetího ročníku Her Frankofonie na Madagaskaru a porotě čtvrtého ročníku v roce 2001 v Ottawě předsedal.

Získal řadu cen a ocenění: např. Grand Prix Tchicaya U Tam´Si (v roce 1993 za hru La Fable du cloitre des cimetieres), Grand Prix za nejlepší novelu ve francouzském jazyce (v roce 1994 za Les Travaux d´Ariane), Chilcote Award Winner Festivalu v Clevelandu (v roce 1997 za La Fable du cloitre des cimetieres).

Jeho hry byly uvedeny v mnoha zemích, např. v ženevských divadlech Théâtre Spirale a Théâtre de Poche, Théâtre Daniel Sorano v Dakaru, v Cleveland Theatre v USA, Didiga Théâtre na Pobřeží slonoviny, Divadelní konzervatoři v Montrealu, Centru Wallonie-Bruxelles v Paříži, na Avignonském festivalu, Mezinárodním festivalu frankofonie v Limoges, v Lille v rámci Afrique en Créations (Tvůrčí Afrika) či na festivalu na Guyaně.

Jeho zatím nejslavnější hru La Fable du cloitre des cimetieres (č. Bajka o lásce a márnici), vydal Divadelní ústav Praha v edici Současná hra v překladu Michala Lázňovského.

Bajka o lásce, pekle a márnici
Francouzský autor afrického původu tu vypráví variantu příběhu Orfea a Eurydiky. Hrdinou hry je bývalý lepič známek na ministerstvu zdravotnictví nejmenované země, nyní bezdomovec Makiadi, který už začínal rezignovat na jakýkoli smysl života. Zastihneme ho ve chvíli, kdy se jeho osud nečekaně mění: dostal dopis od ženy, která, prý z marné lásky k němu, skočila pod vlak. Vyzývá v něm Makiadiho, aby se za ní vydal na cestu do podsvětí. Makiadi pociťuje nečekaně cosi jako odpovědnost za tu ženu, kterou ani nezná… Neví však jak se dostat do podzemí - nejkratší cesta zřejmě povede přes hřbitov a jako vhodný dopravní prostředek se jeví rakev… Vydá se tedy do márnice…

V cyklické struktuře hry jako bychom rozpoznávali dědictví afrického rituálního tance…