Evangelium podle Jidáše
Chappaz, Maurice: Évangile selon Judas

Evangelium podle Jidáše

Maurice Chappaz je považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků poválečné generace francouzského Švýcarska.

Švýcarský spisovatel francouzského jazyka Maurice Chappaz získal 7. října 2002 cenu Prix Lipp Genève za román Evangile selon Judas (Evangelium podle Jidáše), jenž vyšel roku 2001 v pařížském nakladatelství Gallimard.

Maurice Chappaz je považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků poválečné generace francouzského Švýcarska. Jeho básnické i prozaické dílo inspirovalo řadu autorů, např. Nicolase Bouviera, Jacquese Chessexe či Raymonda Farqueta.

Maurice Chappaz se narodil roku 1916 v Lausanne a do literatury se uvedl textem Un homme qui vivait couché sur un banc (Muž, který žil v leže na lavici, 1939), literárnímu umění se tedy věnuje již po více než šedesát let. I když lze najít v celé jeho tvorbě jistá opakující se témata, jakými jsou např. katolická víra, napětí mezi idealizovanou minulostí a moderní dobou či tradice venkovské literatury, nese v posledních letech jeho dílo čím dál zřejmější autobiografické stopy. Roku 1989 vychází Le Garçon qui croyait au paradis (Chlapec, který věřil v ráj), roku 1991 se objevuje kniha Gagne-pain du songe (Obživa snem) - úryvky z korespondence s Maurice Troilletem. Úryvky z korespondence s básníkem Gustavem Roudem jsou sebrány v Correspondance 1939-1976 (1993), s Marcelem Raymondem pak v knize L'oeil d'ombre (Stínové oko, 1997). Cesta do New Yorku inspirovala Maurice Chappaze k napsání knihy L'Océan (Oceán, 1993). V jeho tvorbě se rovněž objevuje téma ztráty milovaného člověka, ať už jde o smrt jeho ženy-spisovatelky Corinny Bille, jež je zachycena v knize Octobre 79 (1986), či o smrt tchána - malíře Edmonda Bille, a strýce Maurice Troilleta v knize La Veillée des Vikings (Noční bdění Vikingů, 1990).

Vzpomínky, stáří a jistota blížící se smrti stojí u zrodu jeho posledního díla, jež je zároveň první knihou Maurice Chappaze, která vychází v prestižním pařížském nakladatelství Gallimard - Evangile selon Judas (Evangelium podle Jidáše). Jde o složitý text plný poetických obratů, vizí, teologických a filosofických reflexí, mnohdy hraničících až s prorockými monology. Maurice Chappaz se v knize vrací ke křesťanským otázkám viny a odpuštění, hříchu a výčitek svědomí. Jak samotný název napovídá, v centru spisovatelova zájmu stojí postava Jidáše, jeho místo mezi dvanácti Ježíšovými učedníky, vztah k osobě Ježíše a jeho učení, jeho jednání a pohnutky ke zradě. Text není jednoznačně časově zařazen - do doby biblického textu je zasazena řada odkazů na autorovu současnost, na Valais, kde M. Chappaz dnes žije, objevují se citace řeky Róny i samotné spisovatelovo křestní jméno Maurice. Autor vstupuje do příběhu a opět se z něj vynořuje, a čtenář se tak ocitá v horečnatém vnitřním světě autorově, v němž se stírá rozdíl mezi realitou, sněním a křesťanským vnímáním biblického příběhu. Postava Jidáše slouží autovi často jako východisko k zamyšlení nad přirozeností člověka jako takového, nad jeho jednáním v dnešním světě, nad jeho sklony k dobru či zlu. Autor přijímá postavu Jidáše jako nezbytný pól Ježíšova učení, který se svým zmítáním mezi dobrem a zlem ocitá v samém centru lidského jednání. Klíčovou pro pochopení textu se stává již samotná první věta knihy: "Judas et Jésus remontent en moi" (Jidáš a Ježíš se ve mně probouzejí k životu). Jde o text, který lze vnímat vzhledem k autorově stáří jako jisté skládání účtů, vyrovnání se s nepochopitelným, protikladným, jež je součástí každého lidského života.

Autor o svém díle uvedl: "Jde o příběh, v němž se odráží veškerá záhada dobra a zla a který jsem chtěl přepsat tak, jako bych v něm hrál svoji roli, jako bych se na něm sám podílel. Protože se na něm jistým způsobem podílíme všichni, na této události. Pohlédneme-li zpětně na příběh našeho života, kdo z nás by mohl říci: Ten a ten čin bych nikdy nespáchal, nikdy bych toho muže nezabil nebo nikdy bych tuto ženu neznásilnil, či nikdy bych neukradl ten měšec s penězi? Samozřejmě v rámci příležitosti, kterou nám svět nabízí darem. Všichni jsme koneckonců jen nevýznamné stíny, které takto putují, s životem, jenž nám vyklouzává z rukou a který nám občas nabídne okamžik odpočinku, pohody."