Zvýšený zájem o španělská témata je spjat s nástupem evropského romantismu. Výmluvným dokladem dobového zájmu je výrok Francouze Creuzé de Lessera, který ve dvacátých letech 19. století označil španělské romance za Iliadu bez Homéra. Prozatímní symbolickou tečku za českou recepcí "španělské Iliady" učinilo nakladatelství Ivo Železný, když po Romancích o Cidovi (1999) vydalo námětově příbuznou antologii Španělské romance. Spolu s klíčovým dílem španělského středověku, Písní o Cidovi (Práce, 1994) se tak před českým čtenářem otevírá široké pásmo hispánské epiky, pokrývající reálný i uměle zfabulovaný historický čas zhruba mezi 11. a 15. stoletím.

Na počátku stál Václav Bolemír Nebeský
Překlad celého výtvarně i edičně náročného českého triptychu je dílem renomovaného hispanisty a translatologa Miloslava Uličného, který se uvedenému tématu systematicky věnuje již plných dvacet let. Na překladu je toto osobní nasazení znát. Jeho kulturní přínos je nesporný, což lze doložit prostým srovnáním: Co do celoevropského významu jsou španělská hrdinská epika a lyrickoepické skladby, které čtenář obvykle vnímá pod pojmem středověký epos a žakéřská poezie, soupodstatné s obdobnými texty anglickými, francouzskými, německými a dalšími, české nevyjímaje. Za všechny jmenujme artušovský okruh, Píseň o Rollandovi, Píseň o Nibelunzích či Parzivala od Wolframa von Eschenbach (jedna z mála neanonymních výjimek). Odezvu těchto literárních odkazů v Čechách lze sledovat prostřednictvím zřetelných otisků. Na druhé straně ani v případě španělského eposu a navazujících romancí nelze tvrdit, že by jim v Čechách nebyla věnována pozornost. Vzrůstající evropský zájem zachytili již v polovině devatenáctého století Václav Bolemír Nebeský a Josef Čejka ve sbírce Kytice ze španělských romancí a posléze i Jaroslav Vrchlický. Všechny tyto průkopnické pokusy kriticky zhodnotil Václav Černý v předmluvě k reedici stejnojmenné sbírky v roce 1957. Až do překladů Miloslava Uličného však zůstávalo jen u zkusmých vstupů na literárně rozlehlé území.

Výtvarné unikáty z Klementina
Lze možná vyslovit hypotézu, že důvodem této rozpačité a zpožděné recepce v domácím prostředí byla nejen geografická vzdálenost a zdánlivá odlehlost jednoho z hlavních námětů Písně o Cidovi a četných navazujících romancí (osvobozovací reconquista Iberského poloostrova obsazeného mohamedány), ale i politické ztotožňování Španělska s habsburskou dynastií. To, že tento literární okruh obsahuje i jiné náměty, bylo vedlejší. Vydání Španělských romancí se vyznačuje i další pozoruhodnou kulturní prioritou - výtvarným doprovodem. Editor v tiráži uvádí, že "k ilustrační výzdobě knihy byly použity upravené fragmenty reprodukcí ze souboru starých tisků uchovávaných v Národní knihovně České republiky v Praze". Toto upozornění odkazuje k jedné mimořádně důležité skutečnosti: Hrdinské zpěvy a romance se až na několik málo rukopisných výjimek tradovaly ústně. Teprve po vynálezu knihtisku nabývají ustálené i obměňované textové podoby. U romancí jsou to především tzv. "pliegos sueltos", tištěné volné listy, které připomínají v Čechách známé kramářské písně. Teprve na jejich podkladě vznikají pozdější knižní soubory, například sborník Agustína Durána z první poloviny 19. století, který byl sestaven na základě sto devadesáti "pliegos sueltos" různého původu - ovšem bez znalosti jedenaosmdesáti, až na čtyři výjimky osmistránkových tisků z Prahy, o jejichž existenci v knihovně Klementina se ví od roku 1786. Takzvaný "pražský konvolut", který uvedl ve známost v roce 1851 německý badatel Ferdinand Josef Wolf, obsahuje na čtyřicet Duránem nezaregistrovaných romancí. Podobnými historickými unikáty se může pyšnit jen několik málo evropských měst, například Milán, Mnichov, Pisa. Konvolut svázaných tisků přešel do majetku Národní knihovny ze zrušeného kláštera irských františkánů U Hybernů; v dochovaném katalogu klášterní knihovny je poprvé zmíněn v roce 1752. Přes padesát pražských "pliegos sueltos" bylo vytištěno v 16. století v Burgosu; podle určitých indicií se předpokládá, že konvolut se objevil v Praze nejpozději v polovině 17. století. Všechny listy jsou podle tehdejších zvyklostí hojně ilustrovány dobovými dřevořezy, jejichž fragmenty doprovázejí české vydání Španělských romancí, což nepochybně umocňuje kulturní význam publikace, stejně jako zrcadlový otisk španělského originálu, použitý taktéž v Romancích o Cidovi.