Natasza Goerke (1960) je polská spisovatelka žijící od roku 1985 v německém Hamburgu. V počátečních letech své tvorby byla stejně jako Olga Tokarczuk, Andrzej Stasiuk nebo Marcin Świetlicki spojena s generací avantgardy "třetího okruhu" okolo krakovského časopisu bruLion. Její poslední knihou vydanou ve Varšavě (Goerke své knihy stále píše a vydává v rodném jazyce) je soubor tří kratších povídek 47 na odlew ("47 k odlití"). Český čtenář měl zatím možnost seznámit se s anglickým překladem jejích povídek pod názvem Farewells to Plasma.

Goerke je mistryní popisu a zkratky - její povídky jsou minimalistické, přesto výstižné a stručné, často ukončené vtipnou a trefnou pointou, která ve své podstatě neguje nebo zpochybňuje veškerý předchozí děj, a tedy i realitu samotnou ("Zhaslo světlo a v tu chvíli se udělalo ve všem jasno..."). Sama říká, že vypráví především o životě samotném, o jeho radostech a strastech, o nešťastně-šťastných a šťastně-nešťastných zamilovaných lidech... Jejímu stylu nechybí lehkost, ironie, gombrowiczovská nadsázka a terminologie (jména Finimondo nebo profesor Plamma jako by vypadla ze stránek Ferdydurke). A ani ženská intuice a jazyková schopnost přizpůsobit se jakémukoli času a prostředí. Nedělá jí také nejmenší problém vžít se do mužského pohledu vidění světa (povídka 47 na odlew (Warszawa, 2002) a čerpat nejen z odkazů polské grotesky, ale i tamního poválečného dramatu (posledních několik stránek oné povídky může být odkazem třeba na Tadeusze Różewicze a jeho Kartotéku, ve které hrdina přestává být osobou a stává se loutkou zmanipulovanou okolím a jeho představami o něm).

Kombinací příčin a následků v jejích povídkách často vznikají nepředvídané události. Autorka si s nimi pohrává stejně obratně jako se svými hrdiny, kteří přestože je "spojuje to, co je dělí, nemohou se k sobě přiblížit. Ale už vůbec se nemohou od sebe vzdalovat". "Co s nimi všemi jenom udělat?" ptá se sama sebe (v povídce Zoom). Pouze ale pomyslně pokrčí rameny a nechá je žít si svým vlastním, fiktivním (?) životem. Ono to nějak dopadne. Stejně jako s námi všemi v životě skutečném.