Williama Saroyana, amerického spisovatele arménského původu, má většina přinejmenším českých čtenářů asi zafixovaného v paměti coby autora spíše lyrického ladění, autora, který se nebojí sentimentality a jehož próza přímo oplývá snovými obrazy. Jiní si jej budou pamatovat zase především jako autora hlubokých postřehů o dětech, rostoucích, dospívajících a hledajících. O těchto jeho kvalitách jsme se v českém překladu mohli přesvědčit několikrát: vyšel zde například román Lidská komedie, novela Tracyho tygr, dále Tati, tobě přeskočilo, Jmenuji se Aram a několik dalších knih.

Saroyan byl autor až neuvěřitelně plodný, objevily se i názory, že toho napsal mnohem více, než měl. Jeho dílo prochází celým žánrovým spektrem: psal povídky, novely, romány, divadelní hry, reportáže, eseje i cestopisné črty. Z tohoto rozsáhlého, kvalitativně rozkolísaného a žánrově rozrůzněného díla známe v českém překladu pouze zlomek, nutno ovšem dodat, že zlomek z toho lepšího, co Saroyan vytvořil. V těchto dnes se na pultech knihkupectví objevila kniha Kluci a holky, když jsou spolu, která obeznámenost českého čtenáře s dílem amerického autora posouvá opět o krůček dál.

Nakladatelství Argo má ve své edici anglo-amerických autorů vůbec šťastnou ruku. Vedle věcí notoricky známých a široce proslavených dokáže sáhnout i po textech, které leží tak trochu stranou literárního dění. To neznamená, že by Saroyan byl neznámým autorem, pouze se dnes netěší takové popularitě, jak tomu bylo před padesáti lety.

Text, po němž český nakladatel sáhl, je opravdu skvělý. Nutno ovšem předeslat, že nejednoho čtenáře asi poněkud překvapí. Místo snových obrazů v lyrickém ladění s implicitní symbolickou rovinou zde narážíme na zcela "realistickou", až brutálně upřímnou, sondu do všedního života dvou lidí. Nu, a o co tedy jde klukům a holkám, když jsou spolu? O to, jak si vydělat na chleba. V příběhu, který má podobně jako Saroyanovy mnohé další knihy zcela zjevně autobiografické ladění nás autor zavádí do obývacího pokoje, ložnice i koupelny spisovatele Dicka a jeho značně povrchní ženy Daisy, detailně zaznamenává jejich absurdní zoufalé hádky i sentimentální usmířování. Smysl Daisina života je prostý - kupovat si šaty, parfémy, zvát přátele, ale hlavně se někam odstěhovat, nejraději do New Yorku. Dick chce psát, ale je jasné, že velký americký román (ani hru) nenapíše - musí totiž neustále myslet na peníze, dluží třicet tisíc dolarů (Saroyan dlužil několik let před tím, než knihu napsal, zhruba třikrát tolik), a tato myšlenka jej mučivě pronásleduje tak, že není schopen nic kloudného vytvořit a dokonce ani žádný text dopsat. Navíc se musí neustále vnitřně vyrovnávat s tím, jestli nedostatek peněz je opravdu tím, co mu v psaní překáží. Sebe sama o tom patrně nakonec jakžtakž přesvědčit dokáže, čtenáře již méně.

Saroyanova kniha je velmi deziluzivní, svým námětem by se mnohem spíše než do šedesátých let hodila do naší doby, jak výstižně upozorňuje text na jejím přebalu. Hlavní postavy si lze velice dobře představit v románech Martina Amise nebo Juliana Barnese: představujete si, že spisovatel ve své pracovně hloubavě přemýšlí o nějakých vznešených ideálech? Omyl, jeho jedinou starostí je, zda žokej Valenzuela odpoledne dobře odjezdí klisnu jménem Mince. Dick totiž, podobně jako Saroyan a v knize zmíněný Dostojevskij, propadl sázkám a na živobytí si místo psaní rozhodl přivydělat sázením na dostizích.

Kluci a holky, když jsou spolu je kniha zoufalá, čtenáře si však dokáže velice rychle získat svou bezbřehou upřímností i osvěžující dávkou humoru, který se objevuje právě v těch nejzoufalejších a nejabsurdnějších situacích.