Stephen Crane je autor marginální - v tom nejlepším slova smyslu. Nenapsal velký román, o němž americká literatura sní od svého úsvitu, nicméně ve svých novelách, povídkách, črtách či básních, zaměřených na oblasti, které považujeme v životě a dějinách okrajové (chudinská čtvrť, drobná epizoda občanské války, ztroskotání námořní výpravy), dokázal postihnout cosi ústředního pro lidskou zkušenost. Ta je také jeho největším tématem - zkušenost, v níž se mísí bezprostřední, hmatatelný, někdy bolestný, vždy však navýsost konkrétní zážitek s hlubší, snad symbolickou, snad mytickou rovinou.
Craneův tvrdý naturalismus má v mnohém blízko k naturalismu evropského typu, ovšem odlišuje se od něj jednak důrazem na osobní prožitek, zkušenost (téma v americké literatuře silné dodnes, například u Cormaca McCarthyho), jednak oním poukazem na hlubší, symbolickou rovinu (nejpatrnější v Rudém odznaku odvahy).

Stephen Crane (1871-1900) se podobně jako mnozí jiní non-konformní umělci musel v životě vyrovnávat s nejrůznějšími předsudky a ústrky - v usedlé a konzervativní společnosti bránily přijetí jeho díla fámy, legendy i celkem pravdivé střípky jeho osobního života. Naštěstí dokázal zaujmout význačné literární osobnosti své doby, a to nejenom v rodných Spojených státech, kde si získal uznání Williama Deana Howellse či Hamlina Garlanda, ale i na druhé straně Atlantiku, kde jej nadšeně přijal Joseph Conrad. Nicméně navzdory tomu všemu se největší vlna zájmu o Craneovo dílo zvedla až po jeho smrti - a ten zájem trvá prakticky dodnes. Nad slunce jasně vidíme Craneův vliv jak u klasiků typu Dreisera, Hemingwaye, Andersona či Thomase Wolfa, tak u jejich pokračovatelů druhé poloviny dvacátého století, třeba u Huberta Selbyho a jemu podobných.
Stephen Crane není novým objevem ani pro českého čtenáře. Rudý odznak odvahy vyšel česky už v roce 1958 v překladu Jiřího Valji a s obsáhlým doslovem Josefa Škvoreckého, nicméně kniha, která se nám dostává do rukou nyní, je přece jen podstatně odlišná. Svazek Modrý hotel a jiné prózy, vzniklý péčí Evy Masnerové a nakladatelství Volvox Globator, přináší vedle nového, a výtečného, překladu Rudého odznaku odvahy i další Cranovy práce: především první, brutálně vlastním nákladem vydanou prózu Maggie, děvče z ulice, dále Otevřený člun (autorem překladu tohoto kusu je Aloys Skoumal), inspirovaný autorovým zážitkem při ztroskotání námořní výpravy na Kubu, a ještě dvě další povídky, Nevěsta přijíždí do Yellow Sky a titulní Modrý hotel.

Že vydání této knihy je obrovským přínosem, o tom není nejmenších pochyb, přesto však stojí za zmínku, jaké jsou konkrétní aspekty onoho přínosu. Předně skutečnost, že se nám dostává nové (a po obsahové stránce skutečně reprezentativní) vydání dones "čtenářsky přitažlivého" (E. Masnerová) klasika moderní americké prózy. Za druhé pak to, že se Eva Masnerová nerozhodla pro snadnější cestu, jíž by nepochybně bylo zařadit do svazku starý Valjův překlad, nýbrž že nám poskytla nový překlad nejslavnějšího autorova textu, překlad v každém případě modernější (a překlady přece zastarávají rychleji než originál) a po mém soudu i lepší - lepší možná i proto, že překladatelka díky zkušenosti s ostatními autorovy texty disponovala hlubším vhledem do jeho osobitého jazyka, rafinovaně používajícího prvky hovorové mluvy a slangu. V neposlední řadě je vydání přínosné i proto, že přináší překlad prózy Modrý hotel, nadmíru zajímavého textu, jenž je třeba ve Slovníku spisovatelů USA zcela opomenut. Stejně tak ovšem nelze zapomenout na zajímavý doslov - Eva Masnerová má o Craneovi skutečně co říci a s poslední stránkou knihy nejednoho čtenáře jistě napadne, jaká škoda, že doslov není delší a obsáhlejší.
V Modrém hotelu a jiných prózách se nakladatelství, které se zaměřuje spíše na současnou prózu, podařilo brilantně sáhnout k samotným kořenům moderní literatury a vydat knihu neobyčejnou, provokující, hlubokou, ale především čtivou.