Kniha Le Petit Prince, jejímž autorem je Antoine de Saint-Exupéry, poprvé vyšla v roce 1943 v New Yorku. Česky se Malý princ objevil v roce 1959 v překladu Zdeňky Stavinohové a v nakladatelství SNDK. Právě v tomto převodu knížku znají generace českých čtenářů, vycházela v reedicích v různé grafické úpravě, střídavě s ilustracemi Heleny Zmatlíkové anebo s těmi původními, jimiž text doplnil sám autor. Jako mnohde jinde na světě i u nás patří k nejprodávanějším titulům francouzské literatury: zájem o toto nadčasové dílo je takový, že po roce 2014, kdy uplynulo sedmdesát let od smrti autora a text přešel do kategorie „volného užití“, se hned několik nakladatelství rozhodlo knihu vydat v nových překladech – objevilo se tak více než deset nových českých verzí. Nejčerstvějším počinem je vydání připravené v nakladatelství Pikola (Euromedia Group), kde překlad svěřili Jiřímu Pelánovi. Text redakčně přehlédl Václav Jamek.

Velmi stručně si připomeňme základní rysy slavného textu: bývá označován za filozofickou novelu, popřípadě pohádku, příjemcem mohou být jak děti, tak dospělí, je napsán zdánlivě velmi přístupným jazykem (krátké věty, jednoznačná sdělení, častým prvkem je dialog), text doprovázejí názorné ilustrace. Jeho „jednoduchost“ je však zrádná. Lexikum, jež prvoplánově působí, jako by čerpalo jen ze základní, „dětské“ slovní výbavy, často funguje na rovině takřka filozofických termínů a právě v tom tkví kouzlo celého díla: dětsky, někdy až naivně působící text má výrazné poetické vyznění a nepominutelný filozofický přesah. I proto je četba generačně nespecifická. Všechny tyto aspekty je nutné mít na paměti při překladu a každá snaha převádět text tak, aby zněl „aktuálně“, aby byl dětem „přístupnější“, je předem odsouzena k nezdaru, protože popírá základní charakteristiku a záměr díla.

Překlad Jiřího Pelána je, troufám si říct, ze všech dosud dostupných českých verzí nejlepší. Je na něm znát, že vznikal s dokonalým pochopením podstaty původního díla. Je velice pečlivě provedený, nesnaží se o zbytečné aktualizace, je psaný velmi kultivovaným jazykem. To vše odpovídá jak autorskému záměru a vyznění díla, tak době jeho vzniku. Není tedy zbytečně podbízivý a falešně „dnešní“, jak se o to snažily některé z ostatních nově pořízených překladů. Právě vzhledem k filozofickému přesahu díla je dobré, že zní takto důstojně, navíc není na škodu, že rozvíjí a tříbí jazykové předpoklady mladých čtenářů.

Nebrání se vyšší rovině lexika, která často textu dodává jemně poetický ráz („svedl nakreslit“, „popudil“, „poněvadž“, „světélko“, „konévka“, „věru složitá“). Střídmě, ale vhodně využívá syntaktických spojení, jež lehce evokují naši pohádkářskou tradici („tu zakašlala“, „cožpak si nevzpomínáš“, „tehdy se objevil lišák“ atd.). V tomto duchu užívá též knižní tvary některých zájmen („jako by do mne uhodil blesk“) či sloves („zmlkl“, „zhasil“). Dokáže je prostřídat s tvary hovorovými, činí tak ovšem zcela účelově, tam kde chce navodit dojem autenticity mluveného projevu („přeju si“, „přikazuju“, „asi jsem zestárnul“, „zívnul“). Stejně tak dokáže být v určitých pasážích patřičně civilní („studoval především zeměpis, dějepis, počty a mluvnici“; „Jé, to je legrace...“; „blábolil“).

To, co některé překlady¹ nivelizují, či dokonce opravují jako nedokonalost originálního textu, aniž by dohlédly více či méně skrytých významů, Pelán správně ponechává („Prosím vás... nakresli mi beránka...“).²

Na rozdíl od některých dalších překladatelů, kteří se pokusili o novější verzi textu, se Pelán nesnaží za každou cenu proti předchozímu překladu vymezit. Tam, kde jiní viditelně a někdy i nemotorně obcházejí již jednou užitá řešení, aby nebyli obviněni z „opisování“, pracuje Pelán s klidem a nadhledem suverénního překladatele. Velkým kladem zvolené překladatelské metody ostatně je, že zachovává ekvivalenty, které už jsou zavedené z mnohokrát reeditovaného překladu Zdeňky Stavinohové: pořád se v textu setkáváme s „beránkem“, „človíčkem“ atd. Naopak změněn byl ekvivalent výrazu „renard“ – místo původní varianty „liška“ se tentokrát setkáváme s „lišákem“. Jde myslím o řešení promyšlené a správné, neboť se tak dodržuje případná aluze na známou postavu francouzské literatury (namátkou Roman de Renart, č. Román o lišákovi, či La Fontainovy bajky). Podobně vychází vstříc čtenáři a neužívá nejasné technicismy, tak třeba „svorník motoru“ (ZS)³ zobecňuje a užívá výraz „šroub“, místo „rumpál“ (ZS) píše „kladka“, pozměňuje také varianty překladu různých povolání, s nimiž se „človíček“ setkává: místo „domýšlivce“ (ZS) volí „ješitu“, „businessmana“ (ZS) upravuje na „byznysmena“, „zeměpisce“ (ZS) na „geografa“.

Srovnání s jinými překlady

Překlad Z. Stavinohové přečkal několik desetiletí a slouží dodnes jako referenční verze díla. Je stále čtivý, mnohá řešení jsou výborná. Jen občas se objeví výraz, slovní spojení, syntaktická vazba, formulace, kde se čtenář může zarazit. Jde o řešení dnes již pociťovaná jako zastaralá a případně trochu těžkopádná, přičemž většinou jde o prohřešky spíše lehčího rázu, jež nijak nebrání porozumění textu ani neškodí jeho celkovému vyznění („kresba není tak půvabná jako model“, „tábor lidu“, „Ono je třeba se přinutit“, „To je nám jedno, jsou-li sopky vyhaslé nebo činné“). Jako v každém překladu i u Stavinohové najdeme pár míst, kde se dalo v češtině formulovat lépe. Nový překlad tudíž nebyl naprosto nezbytný, ale zároveň lze další pokusy jistě přivítat.

Nemáme v úmyslu zde vypočítávat drobné či větší chyby, jež se objevují v jednotlivých překladech, zaměříme se pouze na celkovou strategii vybraných překladatelů, a to čistě proto, abychom ukázali, v čem Pelánův přístup vyniká.

Po Sasákově verzi (Ottovo nakladatelství, 1998), jež byla Obcí překladatelů (na základě detailního rozboru R. Podaného) označena za plagiát, se jako první nový překlad objevila v Albatrosu vydaná varianta Richarda Podaného. Ten se snaží poopravit drobné chyby Stavinohové, v dalším počínání je však jeho metoda rozkolísaná: text aktualizuje, přibližuje ho dětskému čtenáři, na druhé straně ponechává i archaismy a knižní tvary, avšak jejich opodstatnění není tak průkazné jako u Pelána. Podaný například užívá knižní i běžné tvary sloves spíše nahodile („myslit“ a „myslet“, „bydlit“ a „bydlet“), místy volí lexikum zastaralé nebo takové, jež dnešním dětem nebude známé („místopisec“, „truchlohra“,⁴ „hradlař“,⁵ „stavědlo“⁶), občas sahá i k zastaralým tvarům sloves, pádovým koncovkám, předložkovým vazbám („na úsvitě“, „díky beránku“, „kam mu napadne“, „rozžíhat“, „považte si“ ad.). Některá řešení se zdají být vedena snahou odlišit se za každou cenu od verze Z. Stavinohové („univerzální monarcha“, „piják“). „Človíčka“ nahrazuje hned dvěma ekvivalenty, „klučina“ a „klouček“, což jednak není genderově správné, protože francouzský výraz „bonhomme“, zdá se, umožňuje i dívkám, aby se s hrdinou ztotožnily (a „človíček“ je tomu blíž), za druhé to lehce snižuje důstojnost postavy a za třetí „klučina“ i „klouček“ patří spíše do slovníku našich babiček (či možná mezi regionalismy), a řešení tak je v rozporu se snahou o aktualizaci. Tato snaha text modernizovat se projevuje volbou lexika v kontextu díla působícího někdy až násilně, jako např.: „valí oči“, „hrozně...“, „vybafne“, „zaplácá rukama“, „Jasně!“, „něco se nabydlel u nejrůznějších dospělých“, „no a stejně když mi povíte“, obrázek „ujde“, nedaří se mu „trefit“ velikost, slova z něho „lezou“, „notně naštvaný“, „náramně otravná práce“ atp.

U většiny překladatelů pozorujeme snahu interpretovat původní text co nejpečlivěji a překládat co nejvěrněji, někdy však bohužel hraničí s nevhodnou doslovností. Například v překladu Jiřího Žáka je navíc nápadné (nad)užívání cizích slov (možná vedené snahou odlišit se od předchozích verzí) – na rozdíl od Stavinohové či Podaného (a také Pelána), kteří tyto internacionalismy nahrazují původnějšími českými ekvivalenty, se v Žákově verzi setkáváme s výrazy: „matematika“ a „gramatika“,⁷ dokončit „toaletu“,⁸ dělat „moralistu“,⁹ květina je „komplikovaná“,¹⁰ „paraván“,¹¹ „migrace“ divokých ptáků,¹² „netolerovat“,¹³ „je absurdní“.¹⁴ Jazyk se samozřejmě vyvíjí, dnešní děti jistě nemají problém uvedeným výrazům porozumět, nicméně u textu s nápadným důrazem na poetickou funkci je škoda potlačovat možnosti češtiny.

Čistě pro doložení argumentu, že Pelánův překlad nabízí skutečně dnešní, čtivou verzi textu – ovšem se zachováním všech důležitých aspektů originálu –, uveďme výčet míst vybíraných spíše namátkou v textu Stavinohové (tam, kde text zní zastarale, případně trochu škobrtá) a pro srovnání dohledaných ve verzi Pelánově:¹⁵

model (ZS) / předloha (JP)
Ale nejsem si tak docela jist, zda se mi to podaří. Tu je malý princ příliš velký, tam zas příliš malý. (ZS) / Ale nejsem si docela jistý, že se mi to povede. Jedna kresba ujde, druhá už neodpovídá. (JP)
okusují baobaby (ZS) / spásají baobaby (JP)
ono je třeba se přinutit (ZS) / musíte si dát tu práci (JP)
Když jsem kreslil baobaby, hnala mě k tomu jakási vnitřní nutnost (ZS) / Když jsem kreslil ty baobaby, poháněl mě pocit bezprostředního ohrožení
pochopit tvůj teskný život (ZS) / rozumět tvému malému melancholickému životu (JP)
zase díky beránku (ZS) / i tentokrát díky beránkovi (JP)
odšroubovat příliš utažený svorník motoru (ZS) / uvolnit jeden zatuhlý šroub (JP)
velice rozhněván (ZS) / velmi rozzlobený (JP)
Ó ano, byla to koketka! (ZS) / To se ví! Byla to veliká parádnice! (JP)
nafukuje se pýchou (ZS) / nadýmá se pýchou (JP)
hněvem celý bledý (ZS) / zlostí celý bledý (JP)
zarděl se (ZS) / začervenal se (JP)
sežere květinu (ZS) / spase květinu (JP)
svět slz je tak záhadný (ZS) / kraj slzí je tak tajemný (JP)
semene přivátého bůhvíodkud (ZS) / semínka, jež přiletělo kdovíodkud (JP)
aby mohl planetu opustit, využil, myslím, tahu divokých ptáků (ZS) / myslím, že pro svůj útěk využil stěhování divokých ptáků (JP)
králové vidí svět velice zjednodušen (ZS) / králové vidí svět velice zjednodušeně (JP)
mravní úroveň badatele (ZS) / cestovatelova morálka (JP)
Spatřil jen jehlovité špičky skály (ZS) / Nezahlédl nic, jen ostré jehly skal (JP)
ty jsi zatím pro mne jen malým chlapcem (ZS) / zatím jsi pro mne jen malý kluk (JP)
Co je důležité, je očím neviditelné (ZS) / To podstatné očima nevidíš (JP)
obchodník s patentními pilulkami (ZS) / obchodoval s vylepšenými pilulkami (JP)
začaly se rozžíhat hvězdy (ZS) / začaly se zažíhat hvězdy (JP)
slova malého prince mi tančila v mysli (ZS) / v mé paměti tančila slova malého prince (JP)
byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku (ZS) / ke svému překvapení jsem náhle tu tajemnou písečnou záři začal chápat (JP)
když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem (ZS) / když jsem byl malý, bydlel jsem (JP)
co zde vidím, je jen skořápka (ZS) / to, co tu vidím, je jen slupka (JP)
a rumpál skřípal, jako skřípe stará korouhvička, když vítr dlouho spal (ZS) / a kladka zasténala, jako sténá stará korouhvička, když vítr dlouho spal (JP)
postavil jsem je [vědro] na roubení pěkně do rovnováhy (ZS) / pěkně rovně jsem je na ni postavil [vědro na obrubeň] (JP)
bylo to líbezné jak sváteční den (ZS) / bylo to něžné jako slavnost (JP)
a půjdete-li náhodou tudy (ZS) / a budete-li náhodou procházet právě tudy (JP)

Závěrem připomeňme to nejdůležitější: Malý Princ v Pelánově překladu zůstává důstojnou četbou, která potěší, poučí a vede k přemýšlení. V souladu s posláním díla – a jeho nejasným vymezením z hlediska toho, zda je určen dětem, anebo dospělým – je překlad schopný oslovit a uspokojit jak čtenáře dospělé, kteří jsou častými příjemci textu, tak ty mladší a nejmladší. A k jeho skrytým kladům patří i to, že tříbí jazykové povědomí čtenářů a dává jim možnost těšit se z vpravdě uměleckého díla. Ocenění Zlatá stuha v kategorii překladových knížek mu náleží zcela po právu.

1. Použité zkratky a překlady, na něž se zde odvoláváme: Antoine de Saint-Exupéry (StE); Malý princ, překlad Zdeňka Stavinohová, 2. vyd., SNDK, 1966 (ZS); Malý princ, překlad Richard Podaný, Albatros, 2010; Malý princ, překlad Jiří Žák, Fortuna Libri, 2015 (JŽ); Malý princ, překlad Helena Zmatlíková, Fragment, 2015; Malý princ, překlad Jiří Pelán, Euromedia Group – Pikola, 2019 (JP). ^zpět
2. „S’il vous plaît... dessine-moi un mouton!“ (StE) – v rámci jedné repliky se tu přechází od vykání k tykání, české překlady to však raději potlačují; „Prosím pěkně... nakresli mi beránka...“ (ZS); Prosím tě, nakresli mi beránka...“ (RP); „Prosím, prosím... nakresli mi beránka!“ (HZ). ^zpět
3. Pracujeme zde s verzí vydanou v roce 1966 (2. vyd. v SNDK) a nepřihlížíme k redakčním úpravám pozdějších reedic. ^zpět
4. „tragédie“ ^zpět
5. „výhybkář“ (ZS, JP) ^zpět
6. „domek výhybkáře (ZS), „výhybkářská budka“ (JP) ^zpět
7. „počty a mluvnice“ (ZS, RP, JP) ^zpět
8. „dát se do pořádku“ (ZS, RP), „pěkně se upravíte“ (JP) ^zpět
9. „dělat mravokárce“ (ZS, JP), „nasadit mravokárný tón“ (RP) ^zpět
10. „s touhle květinou je potíž“ (ZS), „s tou to nebude jednoduché“ (RP), „tahle květina je věru složitá“ (JP) ^zpět
11. „zástěna“ (ZS, RP), „větrolam“ (JP) ^zpět
12. „tah divokých ptáků“ (ZS, RP), „stěhování divokých ptáků“ (JP) ^zpět
13. „nestrpěl“ (ZS), „nesnášel“ (RP), „netrpěl“ (JP) ^zpět
14. „nemá vůbec smysl“ (ZS), „je nesmysl“ (RP), „nemá žádný smysl“ (JP) ^zpět
15. Mějme přitom na paměti, že překlad Stavinohové, ač dlouhým používáním prověřený a obecně považovaný za výborný, pravděpodobně původně nebyl vypracován s vědomím toho (či přesněji s možností předjímat), jaké se mu dostane pozornosti. ^zpět