V roce 2018 vyšlo sedm nových nizozemských překladů české literatury – tedy stejný počet jako o rok dřív. Zato podíl současných autorů výrazně vzrostl: už druhý knižní titul v nizozemštině pokřtil v březnu Jaroslav Rudiš a v červnu třetí Marek Šindelka, poprvé se čtenáři seznámili s tvorbou Bianky Bellové. Zcela novou kapitolu otevřelo nizozemské vydání obrázkové knížky Vojtěcha Maška a Chrudoše Valouška. Ze starších autorů vstoupil, po novodobé premiéře v edici krátkých českých próz Moldaviet v roce 2017, výrazněji na nizozemskou scénu Egon Hostovský. Bibliofilním vydáním dopisů příteli Karlu Maryskovi se připomněl Bohumil Hrabal. Z esejistického žánru vyšel už třetí titul Tomáše Halíka (tentokrát však v překladu z němčiny).

Rudišův rok
Rok 2018 byl pro českou literaturu v Nizozemsku ve znamení Jaroslava Rudiše. Od 1. února do 30. června pobýval Rudiš na pozvání Nizozemského literárního fondu NLF jako host v amsterodamském ústavu Královské akademie věd NIAS. V březnu pokřtil nizozemský překlad novely Národní třída (Het volk boven, přel. Edgar de Bruin). Stejně jako o dva roky dřív, kdy vyšel v nizozemštině jeho román Konec punku v Helsinkách, proběhl křest v severonizozemském Groningenu, domovském městě Rudišova nakladatelství Nobelman a honorárního konzula ČR Alberta-Jana Postmy. Konzulát, sídlící v jednom z Postmových hotelů v centru města, se s podporou Českého centra Rotterdam stává dějištěm českých kulturních událostí častěji. V červnu pak autor knihu představil ještě jednou v amsterodamském Goethe Institutu. Jeho dubnovou besedu se studenty Amsterodamské univerzity provázela projekce filmu Alois Nebel. V květnu opět (poprvé to bylo v roce 2014) vystoupil na Noci evropské literatury, kterou každoročně pořádají zahraniční kulturní střediska v Nizozemsku (za ČR České centrum) spojená v organizaci EUNIC. V roce 2018 se tato akce konala nejen v Amsterodamu, ale i v Leeuwardenu, Evropském hlavním městě kultury 2018. Pro tuto příležitost Rudiš upravil úryvek z románu Konec punku v Helsinkách. Pod názvem Scherven (Střepy) a v překladu Edgara de Bruina text pak vyšel ve zvláštní příloze časopisu De Nederlandse Boekengids, věnované Noci evropské literatury. Rudiš také dvakrát vystoupil v Bruselu: koncem února jako host bruselského (frankofonního) knižního veletrhu a v prosinci v paláci Bozar, kde s ním rozmlouval Peter Vermeersch z Katolické univerzity v Lovani (tj. nizozemskojazyčné), nicméně tyto akce se týkaly jeho díla obecně a francouzských překladů.

Ohlasy v médiích byly převážně příznivé. Recenzenti vyzdvihovali společenskou angažovanost novely i odvahu nechat zaznít „hlas lidu“ s jeho nízkými pudy, a to bez snahy o nějaké morální hodnocení hrdiny. Oceňovali také její humor a kompaktní formu. Většinou jim však unikl autorský záměr vnést do textu napětí tím, že se až v závěru knihy vyjeví, na čí straně protagonista Vandam stál, když v listopadu 1989 na Národní třídě uštědřil příslovečnou první ránu, a pointu vyzradili. Nejvýznamnější je recenze šéfa literární přílohy deníku NRC Michela Krielaarse, který se o autorovi a knize už dřív zmínil i ve svém sloupku o stále silnějším vlivu nízkých pudů ve společnosti. Krátká recenze je převážně „převyprávěcí“, nicméně Krielaars knize udělil čtyři hvězdičky z pěti. Šířeji se na webu Literatuurplein rozepsal skalní příznivec české literatury Guus Bauer. Na stejném webu zveřejnil i svůj rozhovor s Rudišem, který byl skrytou polemikou s blogem nizozemského literáta Chrétiena Breukerse, pobývajícího posledních pár let v Praze. Breukers totiž zpochybnil věrohodnost hrdiny s tím, že on ve své čtvrti sečtělé mlátičky jako Rudišův Vandam nepotkává. Vandamův jazyk označil za příliš stylizovaný. Rudiš v rozhovoru podrobně vypráví o Vandamově předobrazu i o reakci tohoto člověka z masa a kostí na vlastní literární zobrazení. Nejfundovanější recenzi, ale bohužel jen s omezeným dosahem, napsal jako obvykle bohemista a překladatel Kees Mercks pro TSL (Časopis pro slovanské literatury, vychází při Amsterodamské univerzitě a okruh čtenářů zahrnuje převážně nevelkou skupinu nizozemských slavistů, přičemž recenze nejsou přístupné online): „Čtení této novely není vždycky dvakrát příjemné, tím spíš, že krvavá linie násilí je protažená z minulosti do přítomnosti a skrze germánsko-římskou symboliku odkazuje k policejnímu zásahu na Národní třídě a posléze k nízkým pudům současných populistů a ultrapravičáků.“ Potěšitelnou tečku tvořila prosincová anketa celostátního deníku Trouw, v níž recenzentka Annemieke Hendriks (specializující se na německou literaturu) jako jednu ze svých tří knih roku 2018 jmenovala Národní třídu (s doplňující žádostí, zda by v nizozemštině nemohl vyjít i Rudišův román Potichu, který Hendriksová četla německy). Vzhledem k tomu, že autor s nakladatelstvím Nobelman ukončil spolupráci, jsou však další nizozemská vydání jeho tvorby momentálně ve hvězdách.

Šindelkův rok
Rok 2018 byl pro českou literaturu v nizozemské jazykové oblasti také rokem Marka Šindelky. Po románu Mapa Anny (2016) vyšel v amsterodamském nakladatelství Das Mag a opět v překladu Edgara de Bruina jeho další titul – Únava materiálu (Materiaalmoeheid). V červnu přijel knihu představit osobně. Při té příležitosti vystoupil v amsterodamském diskusním středisku De Balie v živém natáčení podcastu mj. s německým umělcem a filmařem Julianem Rosefeldtem, který se proslavil projektem Manifesto s Cate Blanchettovou. Knihu Šindelka představil v Haagu (jako součást programu k 50. výročí pražského jara pro spolek milovníků umění Kunstkring, rozhovor s ním vedl jeho překladatel, v listu Den Haag Centraal vystoupení reflektoval Bert Jansma) a v knihkupectví Limerick v belgickém Gentu. V listopadu byl hostem literárního festivalu Het grote gebeuren, který se za velkého zájmu milovníků literatury ze severu země každoročně koná v prostorách městské knihovny v Groningenu.

Z červnové návštěvy vzešlo několik rozsáhlých rozhovorů v nizozemských i vlámských médiích: pro belgický kulturní magazín Knack pořídil rozhovor Roderik Six, který knihu už v květnu ve stejném časopise recenzoval a udělil jí pět hvězdiček: „Kdo tvrdí, že literatura se omezuje na zírání na vlastní pupek, měl by se co nejdřív vypravit do knihkupectví a rovnou položit na pult Únavu materiálu českého zázračného dítěte Šindelky. Protože Šindelka ohromuje.“ Pro belgický politicko-kulturní časopis MO Šindelku vyzpovídal Pieter Stockmans, na nizozemském literárním webu Literatuurplein vyšel rozhovor Guuse Bauera – ten knihu na tomto webu recenzoval už v dubnu: „Únava materiálu je [...] naléhavá, melodická analýza ducha doby.“ Vlivný nizozemský týdeník De Groene Amsterdammer položil Šindelkovi „21 otázek“ (týkajících se převážně literatury) v rámci pravidelné rubriky.

Rozhlasovou (poněkud zmatenou) recenzi přednesla v pravidelném pořadu o knihách Lidewijde Paris na stanici NPO Radio 1: „Cílem je uvědomit si, jak zacházíme se dvěma mladými uprchlíky. Šindelka fakticky říká: jsem z Československa, tam žádní uprchlíci nejsou – oficiálně bylo přijato snad 7 žadatelů o azyl, dále říká: zavíráme je v táborech, zakládáme domobranu – přitom žádné uprchlíky nemáme, jen se snažíme nevpustit je přes hranice, rozsévat strach apod.“ (Jiný účinkující dodává: „V té zemi to taky je pěkně na levačku.“ Parisová přitaká.) Jakkoliv popis nepřátelského prostředí vztahuje konkrétně na „Československo“ a poukazuje na to, že v Nizozemsku je přístup k uprchlíkům zcela odlišný, uznává, že pocity kluků na útěku nejsou závislé na tom, ve které cizí zemi se právě nacházejí.

Také žeň psaných recenzí byla bohatá a překypující superlativy: na belgickém kulturním webu Cutting Edge hodnotí Lise Hoebrechtsová: „Privilegovaný Evropan může snadno odvrátit hlavu od další konfrontace s utrpením uprchlíků, knihu zaklapnout a nechat být. Nedělejte to, Únava materiálu si zaslouží velké obecenstvo. Už jenom proto, že nám nastavuje zrcadlo. Strašlivá scéna s ultrapravicovými dětmi nebo ta, ve které se žena vyděsí bezbranného uprchlíka a pošle na něj policii, nestaví průměrného Evropana do příznivého světla.“ Tady si dovolíme aktuální vsuvku: v březnu 2019 odhlasovali čtenáři webu Cutting Edge Únavu materiálu jako nejlepší překladovou knihu roku 2018.

Z celostátních nizozemských deníků knihu recenzoval Peter Swanborn pro De Volkskrant (jeho tři hvězdičky představují zároveň nejrezervovanější hodnocení, přitom titul recenze zní: „Způsob, jakým se Marek Šindelka vžívá do situace uprchlíka, je jedním slovem impozantní“). Šéfredaktor knižní rubriky deníku NRC Michel Krielaars sice nenapsal klasickou recenzi, ale při hodnocení literárních událostí roku 2018 se podělil o dojmy z četby této knihy v úvodním slovu: „Navzdory špatným časům na knižním trhu pořád ještě vychází množství knih, které vyprávějí to, co má být vyprávěno, tak jak se to děje od dob Starého zákona. [...] Zapůsobil na mě také román Marka Šindelky Únava materiálu, přečetl jsem ho včera večer na jeden zátah. […] Tím, že se Šindelka zaměřuje na jednotlivce, zůstane čtenář po těch 278 stranách sedět bez dechu v křesle, jako by byl pět hodin sám uprchlíkem. […] Šindelkovi jde v Únavě materiálu o smuteční hudbu života a vyjadřuje ji rytmickými větami, jako v Schubertově Zimní cestě. Tak nás český spisovatel nechává prožívat strach a zoufalství osamělého uprchlíka, který směřuje nikam, protože Německo, kam by chtěl, mu nic neříká, kromě toho, že tam doufá najít svobodu a bezpečí.“

V předním vlámském deníku De Standaard byla Únava materiálu vyhlášena „knihou týdne“ a v recenzi s názvem „V ponožkách sněhem“ jí Karen Billietová udělila pět hvězdiček. Pod názvem Šindelkovy rentgenové oči recenzoval knihu Kees Mercks pro literární web Tzum: „[…] Šindelkův román rozhodně není pamflet nebo esej, nehlásá názory pro či proti, neargumentuje, nýbrž ukazuje. A to, co ukazuje, a jakým způsobem to ukazuje, činí z jeho románu mistrovské dílo.“ Také Hans van der Heijde v oblastním listu Leeuwarder Courant („Je to tvrdá kniha s pasážemi budícími hrůzu. Šindelka s použitím faktických událostí ukazuje, aniž moralizuje. To umocňuje sílu této knihy. Po přečtení se už nikdo neodváží vzít do úst slovo dobrodruzi [tj. pro označení uprchlíků, pozn. překl.]“) a Guy Doms a Eus Wijnhoven (ten recenzoval už Mapu Anny a vedl o ní se Šindelkou rozhovor) ze čtenářského webu Hebban ohodnotili knihu čtyřmi hvězdičkami. V září ještě následovala rozsáhlá recenze (esej) Mary Matthyssensové s názvem „Schrijven over lijven“ (Psaní o tělech) na vlámském kulturním webu Rekto:verso a recenze Everta Woutersena „Een gereedschapsset om te overleven“ (Nářadí k přežití) na webu Literair Nederland. V lednu 2019 vyšla na belgickém webu kifkif.be, který usiluje o rovnost a bojuje proti rasismu, recenze Florise Cavyna s názvem „Únava materiálu – kniha, která vám sevře hrdlo“.

Všechny ty nadšené ohlasy i autorské návštěvy se zúročily i v prodeji: na podzim vyšel dotisk (tzv. „midprice“, tedy levnější vydání – první vydání bylo vázané). A na závěr ještě jedna aktuální vsuvka: autor a překladatel jsou za Únavu materiálu mezi dvaceti nominovanými na nizozemskou Cenu evropské literatury 2019 (Europese Literatuurprijs) pro nejlepší současný evropský román, který vyšel v uplynulém roce v nizozemském překladu.

Další překladové novinky
Téměř současně se Šindelkovým románem vyšlo Jezero Bianky Bellové (přel. Kees Mercks). Z autorské návštěvy bohužel sešlo, a tak svůj překlad představil Kees Mercks alespoň v amsterodamském knihkupectví Pegasus v rámci každoročního svátku knih, který se konal v červnu v okolí náměstíčka Spui. Zároveň netrpělivým příznivcům Bohumila Hrabala předvedl maketu bibliofilského vydání dopisů Karlu Maryskovi s názvem Beste Karel (Milý Karle) – knížka vyšla o měsíc později v nakladatelství Pegasus. Ve svém sloupku v deníku NRC Handelsblad vydání uvítal Michel Krielaars, známý milovník Hrabala. Johannes van der Sluys na vydání zareagoval sloupkem s názvem „Dopis Hrabalovi“ na webu Tzum, v němž zároveň oznámil, že s psaním pro tento web končí.

Jezero ocenil v deníku De Volkskrant novinář a publicista Joris van Casteren čtyřmi hvězdičkami. Jeho recenze má název „Jezerem Bellová dokazuje, že zničení Aralského jezera přece jen bylo k něčemu dobré“. Převážně „převyprávěcí“, ale příznivou recenzi napsal pro literární web Tzum Guus Bauer: „Jezero je velmi originální hledačská výprava za původem, za neznámým otcem a matkou, napsaná naléhavým tónem se spoustou skrytého, ,mazaného‘ humoru, mocný čtenářský zážitek o světě utrženém ze řetězu. Za pravdou se Nami bude muset ponořit do minulosti, doslova i přeneseně.“ Ostatní reakce byly zdrženlivější: moderátorka Mieke van der Weijová v televizním magazínu NCRV gids udělila tři hvězdičky („[…] celkem vzato dost drsný čtenářský zážitek, protože po humoru není ani stopy. Servíruje se zasyrova, se značnou pozorností pro tělesnost. Kolik erekcí čtenář snese? Na mě jich tam v každém případě bylo trochu moc“), zato čtenářské reakce jejího „knižního klubu“ jsou příznivé („kniha se dobře čte, popisy jsou obrazné, doporučuju!“, „obrazné, rozmanité, filmové vidění, místy trochu obhroublý slovník, ale ne rušivě“, „výstižné a dobře napsané“). Rozpačitá recenze Hanse Estera v křesťanském deníku Nederlands Dagblad upoutá svéráznými formulacemi typu „soulož je chladný skutek se zapojením neosobní ,věci‘“. Vlámský list Humo knize věnoval jen krátkou recenzi pod značkou (jos) a udělil pouze dvě hvězdičky.

Na podzim vyšel román Egona Hostovského Cizinec hledá byt (Vreemdeling zoekt kamer) v překladu Edgara de Bruina. Románu připravila půdu povídka Poslání (De missie), která vyšla o rok dřív v edici krátkých českých próz Moldaviet nakladatelství Voetnoot. Útlá knížka tehdy upoutala pozornost spisovatele Arnona Grunberga (zmiňuje ji v eseji v časopise De Groene Amsterdammer v květnu 2018). Jinak ji recenzoval Guus Bauer pro web Literatuurplein a Kees Mercks v časopise TSL: „Dramatické prožívání skutečnosti, v níž na sebe útočí zem a nebe, a okamžiky usebrání však střídají akční období: odbojář musí jednat, nevyhýbá se v případě potřeby násilí a je v neustálém pohybu. Leitmotivem tohoto příběhu člověka na útěku je ,chůze‘“. Johannes van der Sluis napsal sloupek pro web Tzum. Román Cizinec hledá byt vyšel v malém amsterodamském nakladatelství Zirimiri (o rok dřív tu vydali prózu Patrika Ouředníka Ad acta) a už jenom obálka vyvolává nadšené reakce. Krátce po listopadovém vydání se dočkal dvojité vlámské reakce Christopha Vekemana – v deníku De Morgen s názvem „Cizinec hledá byt dokazuje, že Hostovský byl jeden z velikánů české literatury“ a na stránkách belgické rozhlasové stanice Klara, kde knihu hodnotí jako „velmi smutnou a velmi zábavnou a vtipnou“. Peter Swanborn v recenzi pro deník De Volkskrant s názvem „Doktor Marek hledá klid“ knize přidělil čtyři hvězdičky, ale moderoval také čtenářský klub, který se v přítomnosti překladatele konal v únoru 2019 v amsterodamském knihkupectví Scheltema. Hostovského román byl totiž zařazen do zimního programu doporučených titulů projektu Schwob: ten pod heslem „Nejlepší neznámé knihy světové literatury“ podporuje vydání pozapomenutých klasiků.

Utrechtské křesťanské nakladatelství Boekencetrum vydalo na podzim už třetí titul Tomáše Halíka: Raak de wonden aan (Dotkni se ran). Tentokrát se však rozhodlo pro překlad z němčiny. V březnu 2019 knihu představil autor osobně – v Haagu a v Nijmegenu.

Fenomén Boycott Books, fenomén Panáček
Boycott Books je knihkupectví zaměřené na výtvarně zajímavé obrázkové knihy z celého světa, zároveň od roku 2018 obohacuje knižní trh v Nizozemsku a vlámské části Belgie o nejlepší české obrázkové knihy v nizozemské verzi. Projekt nizozemsko-české dvojice Rosa Bernhard a Jan Popelář vznikl v létě 2017 v poněkud spartánských podmínkách bývalého obchůdku s potravinami v lidové čtvrti Amsterodam-sever, mezitím se přestěhoval do úhlednějšího prostředí na Baarsjesweg 203 v západním Amsterodamu. Nakladatelskou činnost zahájil v létě 2018 knížkou Evy Macekové 12 uur met Oscar (12 hodin s Oskarem). V říjnu (během dětské verze Týdne knihy, kdy se v médiích věnuje knihám pro děti a mládež zvýšená pozornost) vyšla v překladu Edgara de Bruina kniha Vojtěcha Maška a Chrudoše Valouška De pittige pruim die een pop werd (Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček). Na přelomu října a listopadu ji autoři (tj. také Juraj Horváth, který Valouškovy linority koloroval) představili v Antverpách v prostorách KOP Artspace a v utrechtském Studiu Kapitaal, grafické dílně, kde odpoledne před vernisáží proběhl pod vedením obou výtvarníků linorytový workshop. Plakáty s Valouškovými linoryty k této knize zařadilo do svých sbírek amsterodamské Stedelijk museum a autor je na místě opatřil podpisem. Tyto plakáty ostatně lze zakoupit i v Boycott Books. Chrudoš Valoušek o svých dojmech z Nizozemska vypráví v rozhovoru pro Lidovky.cz.

O obchodě na Baarsjesweg i o nakladatelských plánech se sice už v létě 2018 pochvalně zmínil ve svém sloupku v knižní příloze deníku NRC Handelsblad Michel Krielaars, protože v Boycott Books mohl uspokojit svou slabost pro ruské autory, ale recenze s názvem „Poleno je hrdina“ (pětihvězdičková, s přetištěnou ilustrací z knihy) Mirjam Noorduijnové vyšla až 15. března 2019 v návaznosti na významnou cenu Bologna Ragazzi Award, udělenou této knize krátce předtím. Její poznámka, že kniha „málem unikla pozornosti“, však míří především do vlastních redakčních řad. Noorduijnová nejenže opomíjí pochvalné vlámské recenze (Jürgen Peters na webu Cutting Edge, Saskia De Bodt na webu Mappa Libri, Eric Vantillo na webu zaměřeném na knihy pro děti Pluizuit), ale ušlo jí i to, že renomované amsterodamské knihkupectví Athenaeum na náměstíčku Spui (v srdci města) vyhradilo v říjnu této knize a výrazným ilustracím jednu z výloh. Ve vydávání výtvarně zajímavých českých knih bude nakladatelství Boycott Books pokračovat i v roce 2019.

Další literární akce
Pod hlavičkou Českého centra Rotterdam putuje po nizozemských knihovnách výstava „12 světů – ilustrátoři současné české knihy pro děti“. V roce 2018 proběhla v Groningenu (s odpolední výtvarnou dílnou pro děti), Haagu a Beverwijku.

Ve spolupráci s (bývalými) pedagogy z katedry bohemistiky Amsterodamské univerzity Erika Metze, Magdy van Duijkeren Hrabové a Keese Merckse vyhlásilo České centrum Rotterdam ke 100. výročí založení Československa překladatelskou soutěž z díla Mileny Jesenské. Stejně jako v předchozím ročníku, věnovaném Václavu Havlovi, zvítězila i tentokrát profesionální překladatelka a tlumočnice Tanja Meijer. Její překlad otiskl časopis TSL. Starosti o budoucnost literárního překládání z češtiny přesto trvají – ani z těchto překladatelských soutěží nevzešel nikdo z mladších generací, kdo by se chtěl literárnímu překládání soustavně věnovat.

Z literárních událostí ve vlámské části Belgie uveďme červnovou prezentaci zvláštního čísla literárního časopisu Deus ex Machina, věnovaného 50. výročí pražského jara, kde překladatelka Irma Pieper přednesla verše Václava Hraběte. Každoroční festival Theater aan Zee v Oostende uvedl inscenaci European Patrika Ouředníka (přel. Edgar de Bruin). Absolventské představení Tima Sterckxe a Louise Janssense s názvem The Greatest Show on Earth vzniklo pod křídly antverpského divadla Zuidpool, které divadelní zpracování European uvedlo už před několika lety jako sólové představení Sofie Declairové. Nová inscenace však zahrnuje úplný text a trvá 220 minut. Podzimního bruselského festivalu Transpoesie se zúčastnila básnířka Olga Pek. Ukázky z její tvorby do nizozemštiny přeložil Kees Mercks.

Vytrvalost malého nakladatele, ohlasy v médiích
I v roce 2018 vycházela česká literatura převážně u malých nakladatelů (Nobelman, Voetnoot, Zirimiri, Pegasus, Boycott Books). Jen Jezero Bianky Bellové vyšlo ve větším nakladatelství De Geus (v minulosti tam vydali knihy Daniely Hodrové a Markéty Pilátové, z Bredy u belgických hranic přesídlil De Geus po sloučení se skupinou Singel Uitgeverijen v roce 2016 do Amsterodamu) a Únava materiálu Marka Šindelky v jeho kmenovém amsterodamském nakladatelství Das Mag, o jehož novátorském přístupu k nakladatelskému provozu a zvláštní pozici v nizozemském nakladatelském světě jsme tu v posledních letech už psali vícekrát. Zejména příklad Zirimiri a Boycott Books však ukazuje, že i malý nakladatel může být při propagaci svých titulů velice aktivní a schopný, takže v péči o českou knihu mnohdy předčí velká nakladatelství.

Ohlasy v médiích lze rozdělit do dvou skupin: tituly tradičně recenzuje slavistický časopis TSL (Kees Mercks, Eveline Citron, Eric Metz), k tomuto okruhu pilných „zasvěcenců“ patří i Guus Bauer, jehož texty publikují literární weby Tzum (kam píše i Kees Mercks), Literaratuurplein a další. Johannes van der Sluys s psaním svých sloupků s českou tematikou na webu Tzum pro jiné aktivity skončil. Důležité jsou recenze v celostátních denících NRC Handelsblad a De Volkskrant (v Belgii De Standaard, De Morgen) – tam se jich často ujímá Michel Krielaars, respektive Peter Swanborn. Oba tyto recenzenty lze už také považovat za jisté „zasvěcence“. Obecně vzato jsou však Vlámové v recenzování české literatury pohotovější, produktivnější a na literárních webech zasvěcenější než Nizozemci. Za jednoznačně příznivý vývoj lze považovat to, že čeští autoři pronikají do nových prostředí, k novým skupinám obecenstva. Zejména Šindelkova Únava materiálu má ohlas i mimo ryze literární kruhy. Jejich dosah se tedy už neomezuje jen na okruh krajanů a dalších stálých návštěvníků Českého centra. Podobně se na největším knižním veletrhu nizozemské jazykové oblasti v Antverpách (28. 10. – 11. 11. 2018, 140 tisíc návštěvníků) prodávala i česká literatura v nizozemském překladu (Zirimiri: Ouředník, Hostovský; Voetnoot: edice Moldaviet, Hakl, Juráček; Pegasus: Hrabal; De Geus: Bellová; Das Mag: Šindelka), přestože České centrum Brusel se zaměřuje na frankofonní bruselský veletrh (65 tisíc návštěvníků), kde v roce 2018 představilo české autory (Jaroslava Rudiše a Michala Ajvaze) u společného stánku visegrádských zemí.

Česká literatura v nizozemské jazykové oblasti tedy rozhodně nezůstává bez ohlasu, ale na prodejní čísla to zpravidla nemá výraznější vliv. Nepoměr mezi úsilím potřebným k prosazení českého titulu u nakladatele (a později v médiích) a existenčním zajištěním překladatele z češtiny (i přes vydatnou podporu Nizozemského literárního fondu NLF) nové adepty literárního překladatelství zatím odrazuje.

Přehled titulů za rok 2018
Jaroslav Rudiš: Het volk boven (Národní třída), přel. Edgar de Bruin, Nobelman, Groningen 2018
Marek Šindelka: Materiaalmoeheid (Únava materiálu), přel. Edgar de Bruin, Das Mag, Amsterdam 2018
Bianca Bellová: Het meer (Jezero), přel. Kees Mercks, De Geus, Amsterdam 2018
Bohumil Hrabal: Beste Karel (Milý Karle: 7 dopisů Bohumila Hrabala příteli Karlu Maryskovi), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterdam 2018
Vojtěch Mašek, Chrudoš Valoušek: De pittige pruim die een pop werd (Panáček, pecka, švestka, poleno a zase panáček), přel. Edgar de Bruin, Boycott Books, Amsterdam 2018
Egon Hostovský: Vreemdeling zoekt kamer (Cizinec hledá byt), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri Press, Amsterdam 2018
Tomáš Halík: Raak de wonden aan (Dotkni se ran), přel. (z němčiny) Kees a Henriëtte de Wildt, Boekencentrum, Utrecht 2018

Česká tematika
Pieter J. Goedhart, Jan C. Henneman, Kryštof Krijt, Rebecca Krijt, Ivo Mostert: Samen op de ‘laan van Europa’, 100 jaar Tsjechië en Slowakije in Nederland, Pegasus, Amsterdam 2018
Bram Klein: De gestolen zegel, De Kring, Amsterdam 2018
česky: Bram Klein: Ukradená známka (De gestolen zegel), přel. Ruben Pellar, Omega, Praha 2018
Dennis de Gruijter: De solidariteit van de schok, De Vrije Uitgevers, 2018
(O filozofii Jana Patočky)

Česká literatura časopisecky
Tijdschrift voor Slavische literatuur – TSL Časopis pro slovanskou literaturu, vydává Amsterodamská univerzita):
TSL č. 79
Kees Mercks: In memoriam Pavel Šrut (1940–2018)
Recenze:
Kees Mercks: Egon Hostovský, De missie (Poslání), Jaroslav Rudiš, Het volk boven (Národní třída)
Eveline Citron: Jan Neruda, Praagse kleine luyden (Figurky)
TSL č. 80 – tematické číslo Literatura a hudba
Arend Steunenberg: „Josef Škvorecký als componist van Eine kleine Jazzmusik“ (Josef Škvorecký jako skladatel Eine kleine Jazzmusik)
Kees Mercks: „Milan Kundera en de klassieke muziek“ (Milan Kundera a klasická hudba)
TSL č. 81
Rudolf Medek: Het aardigste meisje van Groenendaal (Nejhodnější děvče z Groenendaelu), přel. Eric Metz
Milena Jesenská: „Twee brieven“ (Dva dopisy), přel. Tanja Meijer (vítězný překlad překladatelské soutěže pořádané Českým centrem a katedrou slavistiky Amsterodamské univerzity)
Jiné časopisy:
Deux ex machina, č. 164, červen 2018 (zvláštní číslo věnované 50. výročí pražského jara)
Max Moragie – o knihách Pavla Kohouta a Vladimíra Mlynáře
Wim Michiel: „Franz Kafka en de Praagse Lente“ (Franz Kafka a pražské jaro)
Václav Hrabě, verše, přel. Irma Pieper
Jasper Vervaeke: o setkání Milana Kundery s Gabrielem Garcíou Márquezem, Carlosem Fuentesem a Juliem Cortázarem
Jaroslav Rudiš: Scherven (Střepy), přel. Edgar de Bruin, přepracovaný úryvek z knihy Konec punku v Helsinkách (Het einde van de punk in Helsinki, 2016)
De Nederlandse Boekengids ročník 3, č. 4, srpen–září 2018, s. 50 (zvláštní příloha věnovaná Noci evropské literatury)
Eric Metz: „De vertaler als circusartiest. Een grillige zomer van Vladislav Vančura“ (Překladatel jako cirkusový artista. Rozmarné léto Vladislava Vančury), Filter. Tijdschrift over vertalen, 25 (2018), 1, s. 37–39 (článek o překladu Keese Merckse v překladatelském časopise Filter)
Jaromír Typlt, verše, přel. a úvod napsal Kees Mercks, Awater, časopis pro poezii 2018/3 – podzim

Výhled do roku 2019
Jiří Kratochvil: Een bedroefde God (Truchlivý bůh), přel. Tieske Slim, Uitgeverij kleine Uil, Groningen
Pavel Šrut, Galina Miklínová: De Sokkenvreters (Lichožrouti), přel. Kees Mercks, Rubinstein, Amsterdam
Taťána Rubášová, Jindřich Janíček: Een wonderlijke expeditie van robots (Podivuhodná robotí expedice), přel. Edgar de Bruin, Boycott Books, Amsterdam
Jiří Dvořák, Marie Štumpfová: Hoe dieren slapen (Jak zvířata spí), přel. Edgar de Bruin, Boycott Books, Amsterdam
Karel Čapek: Dasja (Dášeňka), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Moldaviet č. 27: Marek Šindelka: (Zůstaňte s námi), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Moldaviet č. 28: Eda Kriseová: De naam (Jméno), překlad a doslov Hank Geerts, Voetnoot, Amsterdam – Antverpy
Karel Čapek: (Hordubal), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterdam