Na počtu vydaných překladů z češtiny se druhý rok pandemie zdánlivě nepodepsal výrazněji než ten první – i v roce 2021 vyšlo devět titulů. Z toho je ale vlastně třeba odečíst Úkryt Egona Hostovského, jehož vydání bylo připravené už v roce 2020, a také paměti cembalistky Zuzany Růžičkové, přeložené z anglického originálu Wendy Holdenové. Pak zbývají tři romány (Michal Ajvaz: Druhé město, Josef Pánek: Láska v době globálních klimatických změn, Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna), tři drobnější prózy (Karel Čapek: Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku, Markéta Pilátová: Hrdina od Madridu, Anna Zonová: Červené botičky) a jedna dětská knížka (Jiří Dvořák, Daniela Olejníková: Bydlíme!). S výjimkou Čapkova románu v amsterodamském nakladatelství Wereldbibliotheek vyšly všechny tyto překlady v malých nakladatelstvích (většinou „podnicích jednoho muže“ nebo, přesněji, jedné partnerské dvojice), zcela závislých na udělení grantu a v některých případech s omezenější distribucí.

Nestor nizozemských literárních překladatelů z češtiny Kees Mercks (1944) se v tomto roce věnoval hlavně novému překladu Švejka (vyjde v roce 2023 ke stému výročí Haškova úmrtí), zato se na scéně objevil mladý vlámský překladatel Brecht Vergult, který se svou překladatelskou prvotinou Láska v době globálních klimatických změn od Josefa Pánka nejprve prošel mentorátem (projekt nizozemského Odborného střediska pro literární překlad ELV, mentorem byl Edgar de Bruin). Z mladých adeptů literárního překládání z češtiny přeložila v rámci projektu CELA Annette Manni (pod vedením Edgara de Bruina) úryvek z románu Lucie Faulerové Smrtholka, z románu Anny Beaty Háblové Nemísta měst a text Ondřeje Macla Automobil ze starého Řecka. K regulérní překladatelské zakázce to však zatím nevedlo.

„Tichá voda“ Egon Hostovský
Novela Úkryt je už třetí titul Egona Hostovského v nizozemském překladu: v edici krátkých českých próz Moldaviet nakladatelství Voetnoot vyšlo roku 2017 jako č. 26 Poslání (De missie) a o rok později v malém, ale výrazném amsterodamském nakladatelství Zirimiri román Cizinec hledá byt (Vreemdeling zoekt kamer). Všechny tři tituly přeložil Edgar de Bruin. Z Hostovského se stal jakýsi důvěrný tip, jímž se recenzenti můžou blýsknout, takže žádná jeho kniha nezůstane bez povšimnutí. Jako první tradičně zareagovali Vlámové. V deníku De Standaard udělila Alexandra De Vos knize čtyři hvězdičky: „Klasický válečný román Úkryt není, ač se dá srovnávat s díly Hanse Fallady. I zde jde o obyčejného člověka – který jako manžel selhal, se sentimentálními fantaziemi o velké lásce –, který vlivem okolností morálně poklesne a pak překoná sám sebe. Pro Hostovského je však typický opar osamění a nostalgie, který děj zahaluje. Inženýrova duševní krize není vedlejším produktem akce, nýbrž jádrem příběhu.“ Také minirecenze na webu focus.knack.be překypuje (s pětihvězdičkovým hodnocením) nadšením: „Tuto skvělou, ďábelsky krásnou novelu Hostovský napsal v roce 1943. Vykresluje s lehkostí, nelítostně a místy bizarně komicky psychologický portrét inženýra balancujícího na pokraji šílenství.“ V dubnu následovala recenze Lena Buggenhouta na vlámském literárním webu mappalibri.be: „Není to novela o tvrdém válečném životě, ale o vnitřním boji mezi zoufalstvím a vírou. Skutečnost, že se (hlavní hrdina) může obracet ke své ,drahé ženě‘, přestože ani neví, jak se jí daří, je zřejmě jediný záchytný bod, který mu zbývá. Otevřený konec nás zanechá v témže stavu: bloudící a vykořeněné.“ Nizozemské ohlasy zahájil Kees Mercks v dubnovém čísle časopisu TSL (č. 86): „Vypravěčův příběh má podobu zápisků adresovaných manželce, o nichž vypravěč doufá, že se k ní po válce dostanou a že v ní snad vzbudí pochopení pro všechno, co udělal či neudělal. Jde tedy o jakousi celkovou zpověď. Jak to dopadne, se nedozvíme, zápisky končí v roce 1942 po vypravěčově dvouletém pobytu v nejhlubších – až k zešílení – sklepeních bytí.“ V deníku De Volkskrant navázal Peter Swanborn na svou úlohu moderátora při prezentaci románu Cizinec hledá byt o pár let dřív: „Cizinec hledá byt se vyznačoval groteskními scénami, kdežto Úkryt je vysloveně děsivý. Ukrývající se inženýr smí ven, dveře jeho sklepení nejsou zamčené, zároveň však ví, že pro něj není úniku. Když vláká dovnitř německého vojáka a zavraždí ho, projeví o něj zájem francouzský odboj. Chtějí využít jeho technických znalostí, odmítnout nepřipadá v úvahu. Hostovský umí působivě vyjádřit vnitřní boj svého hrdiny. Jako bychom s ním seděli ve sklepení, slyšeli zvuky, cítili pach mrtvoly, která už celé dny leží pod jeho lůžkem. I šílenství, které nastoupí na závěr – nebo možná ne, to zůstává nedořečené –, se dá vycítit. Tomu se říká velkolepá literatura.“

Čapkův Foltýn i jeho psi a kočky
Sérii románů Karla Čapka v překladu Irmy Pieperové v amsterodamském nakladatelství Wereldbibliotheek (2008 Obyčejný život, 2011 Válka s mloky, 2016 Krakatit, 2017 Povětroň, 2019 Hordubal) uzavřel v prosinci 2021 Čapkův nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna (Leven en werk van de componist Foltýn). Na rozdíl od předchozích románů, kdy se Čapkovi a jeho dílu věnovali přední recenzenti v rozsáhlých článcích v tisku, se ohlasy zatím omezily na internetová média. Na webu proslulého amsterodamského knihkupectví Athenaeum vyšel už pár dní před vydáním úryvek z překladu a koncem března 2022 pak následoval článek překladatelky o práci na této knize. Jediný profesionál mezi nadšenými čtenáři a blogery je Kees Mercks a jeho recenze na literárním webu Tzum s názvem Maar componeren ho maar (Ale že by komponoval, to ne): „Tak se skládá zajímavá mozaika částečných portrétů tohoto tragického rádobyskladatele, která ho charakterizuje v různých životních obdobích, doplněná textem nefiktivní Olgy Scheinpflugové, jež láskyplně líčí poslední období prožité se skutečným spisovatelem a sama doplňuje závěr Čapkova příběhu o skladateli Foltýnovi. Vzniká tak částečně záměrná, částečně nezáměrná vrstevnanost příběhu, který Čapek svrchovaným způsobem vypráví z různých úhlů pohledu: většinou komicky, ironicky, někdy k popukání, pak zase s určitým odstupem, jindy se soucitem a soustrastí. Ta ironie působí téměř anglicky. Ne nadarmo byl Čapek velkým obdivovatelem H. G. Wellse a Chestertona.“

Na dětskou tvorbu Karla Čapka (ve spolupráci s bratrem Josefem) se zaměřilo antverpské nakladatelství Voetnoot. Po Dášeňce, která vyšla v nizozemském překladu Edgara de Bruina koncem roku 2019, vydalo další Čapkovu psí (a kočičí) knížku: kompilaci jeho textů s názvem Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku (Pudlenka of... ik had een hond en een kat). Ani tato knížka nezůstala bez povšimnutí: ve svém pravidelném sloupku, nazvaném Jeden z nejvtipnějších spisovatelů světové literatury (čímž se myslí Karel Čapek), se jí věnoval Michel Krielaars v deníku NRC, jako knižní tip ji nabídl Dirk Leyman v belgickém deníku De Morgen. Kees Mercks napsal dvojrecenzi na Dášeňku a Pudlenku do internetového literárního časopisu Tzum, obšírnější reakce se objevily také na čtenářských webech (Chris Reinewald na webu bazarow.com, Alek Dabrowski ve svém literárním blogu – tento pilný čtenář mj. české literatury se věnuje i řadě dalších překladů z češtiny).

Recenze Keese Merckse
Jak vyplývá z předchozího, bohemista Kees Mercks píše recenze pro literární web Tzum (s širším čtenářským okruhem), nebo nejčastěji pro slavistický časopis TSL, navázaný na Amsterodamskou univerzitu. V některých případech jsou jeho recenze zároveň jediný profesionální ohlas na vydaný překlad. Do této kategorie patří na Tzum jeho reflexe románu Josefa Pánka Láska v době globálních klimatických změn (přel. Brecht Vergult) s titulem Donekonečna a k popukání se cpát čokoládovými tyčinkami. Mercks vyzdvihuje formu románu: „Vypravěč popisuje své indické dobrodružství v nezvyklé du-formě (v češtině jde o vykání, pozn. M. d. B.). To mu umožňuje zaujmout odstup od vlastního já: na jedné straně tak zobecňuje obsah vyprávěného, na druhé straně vytváří odstup i od svých morálních hodnot. Vypadá to takhle: ,Oni se na vás široce usmívají‘ (Ze glimlachen breed naar je) a vzápětí: ,A vy jste do morku kostí nešťastný‘ (En je bent doodongelukkig), ,Zeptáte se‘ (Je vraagt) a vzápětí ,Ona řekne‘ (Ze zegt). Du-forma, běžnější v lyrické poezii, zároveň dodává příběhu emocionální náboj: jde o jakýsi proud vědomí, v němž se věty slévají, vynořují se klíčová slova, věty se dočasně přerušují výkřiky […], vykřičníky uprostřed věty apod. Někdy tato vyprávěcí forma připomíná litanii, ,vnitřní‘ žalozpěv s množstvím opakování v jednání i ve slovních spojeních […]. A celý ten proud má navíc kruhovou strukturu: příběh končí tam, kde začal.“

Jediným profesionálním ohlasem byla i Mercksova recenze v TSL č. 88 na Druhé město Michala Ajvaze v překladu Tieske Slimové (a s obálkou Pavla Čecha). „Celkem vzato je Ajvazův román velice zvláštní dílo, snad ne vždy snadno interpretovatelné, ale čtenář by si u něj měl uvědomit, že pozoruhodné motivy jsou vesměs prostě znamení z jiného světa, která sama o sobě nemají žádný jiný význam, než že tento jiný svět tvoří. Bizarní obrazy se na čtenáře valí zdánlivě bez souvislosti. V tomto směru se to spíš podobá metodě Hieronyma Bosche: vnímej obrazy, podivuj se jim a nech se strhnout možnými vysvětleními.“ Rozsáhlejší text věnuje Mercks v TSL č. 86 románu Marka Šindelky Chyba (Klimaatverdriet) v překladu Edgara de Bruina. „Podivuhodně krásným způsobem popisuje Šindelka například shodnou strukturu žil na listech a u lidí, jako by to byl vzorec dvou podob totožného. Pachy, energetické chvění a zvuky zvenčí nepronikají jen dovnitř, ale spoluurčují stav toho, do čeho pronikají. A k tomuto principu dochází na nejrůznějších úrovních: i sen a vzpomínka pronikají do skutečnosti a mají v ní svou roli.“

Na rozdíl od webu Tzum je dosah TSL omezený na předplatitele papírové verze (počítají se na pár stovek), převážně ze slavistických kruhů, a příležitostné čtenáře, kteří se k časopisu dostanou v několika vybraných knihkupectvích nebo velkých knihovnách. Publikování v tomto časopise tedy v podstatě představuje, jak se říká holandsky, kázání pro vlastní farníky. V plném znění se články na web časopisu dostávají zhruba se čtyřletým zpožděním. Jakkoliv jsou Mercksovy recenze hodnotné, nevypovídají příliš o tom, jak českou literaturu čtou „opravdoví“ Nizozemci a Vlámové, tj. recenzenti bez slavistického nebo bohemistického vzdělání. A takových reflexí (tedy pokud mluvíme o profesionálních recenzentech) vzniká stále méně.

Další ohlasy
Z ostatních titulů vydaných v roce 2021 se profesionální recenze mimo bohemistické kruhy dočkala ještě novela Markéty Pilátové Hrdina od Madridu, kterou vydalo nakladatelství Voetnoot jako číslo 30 edice krátkých českých próz Moldaviet (překlad a doslov Edgar de Bruin). Na vlámském literárním webu mappalibri.be vypráví Jan Baes stručný obsah a zdůrazňuje, že autorka při psaní vycházela ze skutečného příběhu. „Někdy příliš okázalé, romantizované pasáže nebyly nutné k tomu, aby si tento příběh zachoval veškerou sílu a hodnotu,“ uzavírá Baes.

Na stejném webu vyšla v únoru 2022 jediná recenze na dětskou knížku Jiřího Dvořáka a Daniely Olejníkové Bydlíme (přel. Edgar de Bruin). Jen de Groeve v ní nejprve připomíná předchozí Dvořákův titul v nizozemštině – Jak zvířata spí (Zo slapen dieren) – a konstatuje, že autor „píše texty, které se příjemně čtou, mají jiskru a někdy vtipnou pointu, která podněcuje k zamyšlení“. Popisuje vtipný koncept této knížky, totiž vložené listy červené a zelené fólie, jejichž přikládáním na stránky se vynořují nebo mizí části ilustrací v červené nebo zelené barvě. Objevují se tak buď jen lidská obydlí (nakreslená červeně), nebo jen ta zvířecí (nakreslená zeleně). „Bydlíme je vtipná informativní knížka, která nejenže nabízí různé zajímavé vědomosti, ale zve čtenáře, aby vstoupili do příběhu, nechá je, aby při čtení textu i prohlížení obrázků přemýšleli, a to i o záležitostech, které přesahují prosté bydlení.“

Naděje, že během roku 2021 přibudou ohlasy na román Jáchyma Topola Citlivý člověk (vyšel koncem roku 2020), se naplnily jen částečně. Po roce od vydání vyšla v TSL č. 87 recenze Keese Merckse. Vyzdvihuje v ní jazykovou stránku románu (a také nizozemského překladu Edgara de Bruina): „Při všech těchto líčeních upoutává Topolovo zacházení s jazykem. Pro přímou řeč nepoužívá uvozovky, čímž zaniká rozdíl mezi replikou a vyprávěním. Osmatřicet kapitol, které tento román čítá, začíná vždy osnovou toho, co bude následovat. Stylový rejstřík tu je omračující: od poetických popisů – a to i neblahých jevů – po syrový obscénní jazyk s jadrnými nadávkami.“ V březnu 2021 se románu také věnoval dvanáctý díl literárního podcastu Leesvoer (Čtenářská potrava) Roberta Visschera a Martine Zijlstraové (příslušný díl však už není dostupný). Slibně vypadala zmínka literárního kritika Cyrilla Offermanse ve sbírce jeho textů z roku 2020 s názvem Midden in het onbewoonbare (Uprostřed neobyvatelného), která vyšla ještě před nizozemským vydáním Topolova románu: Offermans si tam totiž knihu zařadil na „Seznam knih k přečtení“ a Topola označuje za „důstojného dědice Bohumila Hrabala“. Vzpomíná na své dojmy z četby románu Chladnou zemí: „… připadalo mi to senzačně dobré – v první řadě, jako každá dobrá kniha, jakožto jazykové umělecké dílo“. Když na to překladatel Edgar de Bruin navázal a informoval Offermanse o nizozemském vydání Citlivého člověka, recenzent si román se zájmem přečetl, ale usoudil, že od jeho zveřejnění už uplynulo příliš mnoho času na to, aby byla šance umístit recenzi v médiích.

Mimochodem mezi Offermansovou plánovanou četbou figuruje i Únava materiálu Marka Šindelky. Offermans si připomíná svou zničující recenzi Mapy Anny, ale „tato nová kniha vypadá už od pohledu jako jiný kalibr, co se týče stavby i stylu“. Dochází k závěru, že si Šindelka zasluhuje, aby mu dal ještě jednu šanci. Nicméně ani tento titul doposud nerecenzoval.

Celkem vzato se tedy mediální reflexe české literatury v Nizozemsku postupně vrací do stavu, v jakém se nacházela před několika desetiletími, kdy byla vyhrazena slavistům. Příznačná je reakce redaktora významného vlámsko-nizozemského webu pro literární kritiku De Reactor, když mu literární agentura Pluh zaslala přehled nizozemských překladů české literatury za uplynulou dobu a vyjádřila naději, že to povede k proniknutí české literatury na tento web (dosavadní nabídka se omezuje na Milana Kunderu a Emila Hakla, oba po jediné recenzi v letech 2015–2016). Redaktor nabídl prostor pro recenze z bohemistických kruhů, jinak však dal najevo, že zadávat recenze na překlady z české literatury kmenovým recenzentům webu nehodlá. Na bohatší úrodu profesionálních recenzí v regulérních médiích si tedy zřejmě budeme muset počkat na nizozemský překlad dalšího titulu Egona Hostovského nebo Marka Šindelky…

Než vyjde další román…
Zájem o Marka Šindelku v Nizozemsku a Vlámsku ani v roce 2021 nepolevil. V prvních měsících ještě doznívaly ohlasy na jeho román Klimaatverdriet (přepracovaná verze prvotiny Chyba), který v Nizozemsku vyšel koncem roku 2020. Jak jsme informovali v předchozí ročence, nizozemské vydání Chyby se v březnu 2021 dostalo do výběru 33 nejlépe vypravených nizozemských knih. Od 25. září do 31. října 2021 se v Městském muzeu (Stedelijk) v Amsterodamu konala výstava nominovaných knih. V říjnu byl Marek Šindelka pozván do belgického Gentu, aby společně s nizozemským spisovatelem Arnonem Grunbergem zahájil festival Het betere boek (Lepší kniha). Oba spisovatelé spolu vedli hodinu a půl dialog na téma „Svobodu smyslům“, což bylo motto festivalu. Od listopadu je na webu internetové literární platformy a festivalu ILFU (International Literature Festival Utrecht) Šindelkův esej Het apenjasje (Opičí kabátek), napsaný speciálně pro tento účel. Do nizozemštiny ho přeložil Edgar de Bruin. Organizátoři oslovili Šindelku jako jednoho z deseti autorů, kteří se měli zamyslet nad smyslem beletrie pod hashtagem #WhyFictionMatters. Do roku 2022 přesahuje jiná literární objednávka – povídka Podzimní tvorové (Herfstwezens / It could easily have been paradise) pro rozsáhlý festival, probíhající od května 2022, kdy patnáct profesionálních vypravěčů předčítá sto dní na stovce míst v provincii Frísko sto povídek sta autorů – regionálního, národního i mezinárodního významu. Předčítá se v nizozemštině, fríštině a angličtině. Šindelka patří společně s Etgarem Keretem (Izrael), i u nás známou Annelies Verbeke (Belgie) nebo Pilar Quintanaovou (Kolumbie) k desítce zvučných jmen uváděných na webu k přilákání publika. Jeho povídku v překladu Edgara de Bruina přednese 3. srpna od 19.30 Joeso Peters. Místo konání: Het Slauerhoff, Rûchhústerwei 18, 8564 HE Ruigahuizen. Povídka bude po skončení publikována na webu v nizozemském a anglickém překladu (ten pořídili Julia a Peter Sherwoodovi).

Literární akce Českých center v Beneluxu
Kromě Noci evropské literatury (o ročníku 2021 a 2022 se zmiňujeme později), na jejíž organizaci se podílí České centrum Rotterdam, uspořádalo toto centrum v roce 2021 on-line prezentaci nizozemského překladu Ajvazova románu Druhé město (záznam je na FB profilu ČC Rotterdam), s účastí autora přes zoom. Rozhovor s ním vedla překladatelka Tieske Slim. Od října do konce roku 2021 probíhala akce Reading Havel / Číst Havla: několik nizozemských představitelů kulturního a politického života předčítalo on-line z Havlova díla. Čtení navazovalo na výstavu „Vrijdenkers en dwarsdenkers: het verboden boek“ (Nezávislí a svéhlaví myslitelé: zakázaná kniha) v amsterodamské ústřední knihovně OBA. Tématem byl mj. samizdat a v tomto rámci se tam vystavovaly i knihy Václava Havla. V roce 2021 pokračovala akce TsjBoekenvreters (ČKnihožrouti), zahájená o rok dřív jako lék proti pandemii – na rozdíl od prvního ročníku se teď zaměřila na poezii.

Z aktuálních akcí v červnu 2022 jmenujme další ročník Noci evropské literatury, tentokrát s účastí básnířky Jitky N. Srbové, nebo večer Keese Merckse v amsterodamském Perdu (což je knihkupectví a scéna zaměřená na poezii), kde představil Jaromíra Typlta a Janu Orlovou.

České centrum Brusel uspořádalo na podzim 2021 výstavu a dílnu linorytu Chrudoše Valouška, navazující na nizozemský překlad jeho knihy Spreekwoorden MIX (Chrudošův Mix přísloví, přel. Edgar de Bruin), který vydalo amsterodamské nakladatelství Boycott o rok dřív.

Česká literatura časopisecky
V roce 2021 se české literatuře opět věnoval především už zmíněný Tijdschrift voor Slavische literatuur – TSL (Časopis pro slovanskou literaturu, vydává Amsterodamská univerzita) a veškeré příspěvky na to téma obstaral Kees Mercks. Jeho recenze uveřejněné v tomto časopise jsme probrali v předchozích odstavcích, zde uvádíme další jeho články a časopisecké překlady. V TSL č. 86 (duben 2021) představil Lidmilu Kábrtovou a přeložil její povídku De dansnimf (Divoženka). V červenci 2022 se v amsterodamském nakladatelství Pegasus chystá v Mercksově překladu vydání její povídkové sbírky Místa ve tmě (Plekken in het donker) – kniha je součástí edice OOST!, sponzorované soukromým investorem, který knihy používá jako dárky obchodním partnerům, ale jsou určené i k volnému prodeji. V zářijovém TSL č. 87 vyšel Mercksův článek Józef Wittlins Het zout der aarde versus Jaroslav Hašeks De lotgevallen van de brave soldaat Švejk (Sůl země Józefa Wittlina versus Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška) a překlad veršů Jana Škroba, který se zároveň v červnu 2021 zúčastnil každoroční Noci evropské literatury, tentokrát vzhledem k pandemii konané on-line. V TSL č. 88 z prosince 2021 uvedl Mercks v článku Tsjechische dichteressen in opkomst (Nadějné české básnířky) tvorbu Jany Orlové, Kateřiny Rudčenkové, Terezy Riedelbauchové, Olgy Stehlíkové a Jitky N. Srbové.

Doplňme ještě aktuální informaci, že v č. 89 z května 2022, věnovaném jinak zcela Ukrajině, vyšly tři kratší Mercksovy recenze. Kromě už zmíněného románu Josefa Pánka Láska v dobách globálních klimatických změn a novely Markéty Pilátové Hrdina od Madridu (č. 30 z edice krátkých českých próz Moldaviet) připomíná krátce i č. 31 z této edice: Červené botičky Anny Zonové (přel. Hank Geerts a Tanja Meijer), což je zatím jediný mediální ohlas na tento titul.

Navzdory pandemickým i jiným složitostem dnešního světa se tedy česká literatura v Nizozemsku a Vlámsku zatím drží. Díky podpoře Nizozemského literárního fondu dostali překladatelé možnost rozvinout propagační iniciativy v rámci projektu Van maker tot lezer (Od tvůrce ke čtenáři) – Kees Mercks si založil webové stránky https://keesmercks.nl/, Edgar de Bruin natáčí krátká propagační videa ke svým překladům. Podle informací Erica Metze z katedry bohemistiky na Amsterodamské univerzitě (která jako jediná v Beneluxu nabízí studium češtiny jako hlavní obor) její zrušení zatím nehrozí, navzdory tomu, že zájem o studium je omezený: v roce 2021–22 čtyři studenti, z toho ani jeden, který by si češtinu vybral jako hlavní obor nebo měl překladatelské ambice. Přesto je s podivem, že amsterodamská bohemistika zřejmě nefiguruje v adresáři organizátorů VI. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Křehkou rovnováhu nizozemského literárního překládání z češtiny také čerstvě vychýlilo zrušení jarního termínu žádostí o grant u MK ČR – vedlo to k odložení některých plánovaných titulů až do roku 2023.

Přehled titulů za rok 2021
Egon Hostovský: De schuilplek (Úkryt), přel. Edgar de Bruin, Zirimiri Press, Amsterodam 2021
Michal Ajvaz: De andere stad (Druhé město), přel. Tieske Slim, De kleine uil, Groningen 2021
Zuzana Růžičková a Wendy Holden: Honderd wonderen (One Hundred Miracles. A Memoir of Music and Survival) přel. (z angl.) Petra C. van der Eerden, Harper Collins Holland, 2021. Česky: Sto zázraků: Z koncentračních táborů na mezinárodní koncertní pódia, Ikar, Praha 2019
Jiří Dvořák, Daniela Olejníková: Zo wonen we (Bydlíme!), přel. a upravil Edgar de Bruin, Boycott, Amsterodam 2021
Karel Čapek: Pudlenka of… ik had een hond en een kat (Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku), přel. Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antverpy 2021
Edice Moldaviet č. 30: Markéta Pilátová: De held van Madrid (Hrdina od Madridu), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam – Antverpy 2021
Edice Moldaviet č. 31: Anna Zonová: Rode schoentjes (Červené botičky), překlad a doslov Hank Geerts a Tanja Meijer, Voetnoot, Amsterodam – Antwerpy 2021
Josef Pánek: Liefde in tijden van wereldwijde klimaatverandering (Láska v době globálních klimatických změn), přel. Brecht Vergult, Nobelman, Groningen 2021
Karel Čapek: Leven en werk van de componist Foltýn (Život a dílo skladatele Foltýna), přel. Irma Pieper, Wereldbibliotheek, Amsterodam 2021

Výhled do roku 2022
Alena Mornštajnová: Hana (Hana), přel. Irma Pieper, Mozaïek, Utrecht 2022 (už vyšlo)
Rudolf Čechura, Jiří Šalamoun: Megahond Max (Maxipes Fík), přel. a upravil Edgar de Bruin, Boycott, Amsterodam 2022 (už vyšlo)
OOST!: Lidmila Kábrtová: Plekken in het donker (Místa ve tmě), přel. Kees Mercks, Pegasus, Amsterodam
Moldaviet: Jáchym Topol: (Výlet k nádražní hale, Supermarket sovětských hrdinů), překlad a doslov Edgar de Bruin, Voetnoot, Amsterodam-Antverpy
Moldaviet: Bianca Bellová: Flarden (výběr z povídkové sbírky Tyhle fragmenty), překlad a doslov Kees Mercks, Voetnoot, Amsterodam-Antverpy