Na slavnostním večeru v amsterodamském akademickém kulturním středisku Spui25 bylo 18. června 2019 vyhlášeno pět titulů, které postupují do užšího výběru nizozemské Ceny pro evropskou literaturu (Europese Literatuurprijs). Cena pro nejlepší překladovou knihu uplynulého roku ze současné evropské literatury je zvláštní tím, že kromě autora odměňuje i překladatele (v poměru 2 : 1 – vítězný autor získává 10 tisíc eur, jeho překladatel 5 tisíc). Vítěz bude vyhlášen 3. listopadu 2019 během literárněhudebního festivalu Crossing Border v Haagu.

Do užšího výběru postoupil také román Marka Šindelky Únava materiálu v nizozemském překladu Edgara de Bruina Materiaalmoeheid, který vyšel na jaře 2018 v amsterodamském nakladatelství Das Mag.

Za tímto suchým konstatováním se však skrývá mnohem víc. Jeden z iniciátorů ceny, Nizozemský literární fond NLF, vypracoval za devět let, kdy je cena udílena, účinný způsob, jak knihy a jejich překladatele od oznámení dvaceti nominací začátkem března až do vyhlášení vítěze o osm měsíců později uvést „naživo“ do styku se čtenáři. Pod názvem Vertalersgeluk (Překladatelské štěstí) se v dubnu a květnu koná šňůra vystoupení v knihkupectvích po celé zemi, kde vždy trojice překladatelů z dvacítky nominovaných vypráví o „svém“ titulu z hlediska překladatele (je ostatně samozřejmé, že za to překladatelé dostanou odpovídající honorář). Večer v režii Hanneke Marttinové z NLF (má na starosti PR) se skládá z desetiminutových vystoupení překladatelů, proložených krátkými animacemi studentů Vysoké umělecké školy v Utrechtu (HKU) na téma „překlad“, a závěrečného společného interview – to je příležitost i pro dotazy přítomných čtenářů. Večer v amsterodamském knihkupectví Van Pampus, jehož se výjimečně zúčastnil i jeden z autorů – Marek Šindelka, oživil také ještě výstup dvou překladatelských debutantek, které publiku předložily k hlasování konkrétní problém z překladu, na němž pracují, a tak si přítomní mohli na vlastní kůži vyzkoušet, co všechno musí překladatel při hledání řešení zvažovat.

Kromě překladatelského turné po knihkupectvích nabízí NLF vystoupení překladatelů i rozvětvené síti čtenářských klubů. Za 100 eur a úhradu cestovních nákladů si může klub, který společně čte jeden z nominovaných titulů, pozvat překladatele na besedu – tato nabídka platí po celý rok 2019. To vše se lze dočíst z propagačních záložek s obálkami dvaceti nominovaných titulů, které se celý rok rozdávají v knihkupectvích, knihovnách, ale svými kanály je můžou šířit i jednotliví překladatelé.

Také slavnostní vyhlášení užšího výběru je příležitost, jak upozornit na význam překladatelů pro obohacení domácí kultury. Předseda poroty, známý nizozemský spisovatel Abdelkader Benali, který večer moderoval, vyjádřil obavy o budoucnost literárního překládání v Nizozemsku v souvislosti s klesajícím zájmem studentů o jazykové obory (poukázal na materiál vypracovaný nedávno střediskem Expertisecentrum Literair Vertalen – ELV – při Utrechtské univerzitě, který analyzuje situaci a navrhuje řešení). V ohrožení přitom nejsou jen „malé“ jazyky (např. čeština, jak v úvodu svého laudatia upozornil bohemista a překladatel Kees Mercks), ale i ty „velké“: francouzštinu na Leidenské univerzitě zachránila v roce 2012 jen petice a rozhořčené reakce v médiích, v únoru 2019 vyvolala rozruch zpráva o zrušení nederlandistiky (zredukované už dřív na studium literatury) na amsterodamské Svobodné univerzitě. A tak se zdá zcela na místě, že NLF využívá každé příležitosti, jak překladatele „dostat na výsluní“, jak se říká nizozemsky. Pro každý z pěti titulů přednesla některá osobnost z literárního světa laudatio, po němž následoval rozhovor Benaliho s příslušným překladatelem (porovnejme si to s udílením českých překladatelských cen jako CJJ nebo Zlatá stuha, kde si laureáti jako na běžícím pásu chodí mlčky převzít diplom, přičemž nominace se obvykle sdělují, když už se sdělují, pouze e-mailem). Je samozřejmostí, že příslušné knihy jsou na místě k dostání. Vzhledem k tomu, že jedním z partnerů ceny je přední kulturněpolitický týdeník De Groene Amsterdammer, následovala den po vyhlášení užšího výběru v knižní příloze tohoto časopisu série recenzí na pětici titulů. Recenzi na Šindelkův román napsal spisovatel a publicista Philip Huff.

Cena byla založena v roce 2011 z iniciativy NLF a amsterodamského akademického kulturního střediska Spui25 (v osobě publicistky a tehdejší vedoucí střediska Margot Dijkgraafové) a jejím cílem bylo posílit pozici současné evropské literatury na knižním trhu a vytvořit tak protiváhu záplavě amerických knih. Hned v prvním ročníku se do užšího výběru dostal Jáchym Topol a Edgar de Bruin s nizozemským překladem románu Chladnou zemí (De werkplaats van de duivel). Tituly nominuje porota složená z předních nizozemských a vlámských knihkupců. Užší výběr a vítěze určuje odborná porota, letos ve složení: Abdelkader Benali (předseda – spisovatel), Thomas Heerma van Vos (spisovatel a literární kritik), Paula Stevens (překladatelka, loňská laureátka ceny), knihkupci Janna Navis (Dominicanen, Maastricht) a Demir Lugonja (Van Piere, Eindhoven).