Francouzská herečka, režisérka a scenáristka Laetitia Colombani se k napsání svého prvního románu dostala – jak jinak – přes psaní scénářů. Při práci na filmové adaptaci románu Le baiser dans la nuque Huga Borise se s autorem spřátelila, a když napsala svůj první rukopis, spisovatel jí navrhl, aby text poslala do jeho domovského nakladatelství Grasset. Román Cop vyšel ve Francii v květnu roku 2017 a rázem se stal letním hitem. Jeho popularita nezůstala omezena na Francii: podle informací nakladatelství se okamžitě začal překládat do 28 jazyků.

Autorka v rozhovoru pro rozhlasovou stanici France Inter uvedla, že její román je zejména o tom, co to obnáší být ženou v současném světě. Znamená to hlavně bojovat za svá práva a postavení ve společnosti, a to jak v Kanadě, tak na Sicílii anebo v Indii, kde žijí hrdinky autorčiných příběhů.

Příslušnice indické kasty nedotýkatelných (dalitů) Smita, úspěšná kanadská právnička Sarah i dědička tradiční rodinné sicilské dílny na výrobu paruk a příčesků Giulia se musí vypořádávat s překážkami a výzvami, které jim život a současná společnost staví do cesty. Zvlášť Sarah a Smita to nemají v životě jednoduché, většina z nás by pravděpodobně při představě, že by si měla vydělávat na živobytí tak jako ony, rezolutně couvla. Smita patří do nejnižší kasty, a proto tráví celý den vybíráním latrín holýma rukama a ani za to nedostává zaplaceno. Musí se spolehnout na dobrodiní ostatních, zda se uvolí nechat jí zbytky jídla nebo pár starých hadrů místo oblečení. Sarah se naopak řadí mezi takzvané „superženy“. Má tři děti a k tomu zvládá náročnou kariéru právničky v prestižní firmě v Montrealu. Svou partnerskou pozici ve firmě si nicméně těžce vydobyla. S dětmi skoro není, jejich existenci před kolegy více méně tají, je fyzicky vyřízená a neustále se musí mít na pozoru: získat a udržet si tak vysoké postavení ji stojí minimálně dvakrát více úsilí a obětování, než kdyby byla muž. Giulia sice vede na první pohled idylický život v dílně zpracovávající vlasy, protože se navzdory současnému trendu rozhodla nevěnovat studiu a pokračovat v rodinné tradici, ale i ona bude muset zabojovat proti společenským konvencím.

Každá z žen je jiná, a přesto mají něco společného: jsou plny odhodlání, které ve čtenáři může vyvolávat úžas, strach i údiv, protože kdo z nás by byl schopen toho, co dokážou snášet ony? Navíc když je život vystaví další zkoušce a donutí je opustit sice mnohdy drsnou, ale už zažitou rutinu, napnou síly a postaví se nové výzvě čelem. Rozhodnou se, že se nenechají semlít osudem, a ještě vystupňují své úsilí.

Román naplňuje svou pověst čtenářského hitu. Jeho čtivost částečně asi pramení z kombinace nevšedního prostředí (kdo z nás kdy byl v tradiční dílně na výrobu paruk a příčesků?) s dobře známým stresujícím světem moderní kariéry. Otočit na další stránku nás nutí i autorčin všudypřítomný obdiv k ženské odvaze, nezlomnosti a silné vůli, který nenechá hlavní hrdinky před ničím couvnout. A nakonec se dokonce i ukáže, že jejich tvrdošíjnost není to jediné, co je v rozmanitém světě plném podobných osudů spojuje.