Studium anglistiky a romanistiky přivedlo Toma Kulische z německé provincie do Berlína, kde začal žít s Julií a živil se překlady technických textů. Dlouholetý vztah však nešťastně skončil, v práci se Tom zasekl na mrtvém bodě a netuší, kudy dál. Na pár týdnů žije v půjčeném bytě bývalého spolužáka a oddává se nočnímu životu. Když se jednou s pořádnou kocovinou vypraví koupit si mléko do ranní kávy, stane se očitým svědkem dopravní nehody. V nastalém zmatku převezme tašku s osobními věcmi zemřelého muže, a protože si s vlastním životem neví rady, apaticky přijme příležitost vžít se do kůže Rumuna Iona Rebreanu – a nastoupí do vlaku s jeho pasem a klíčem od pražského bytu.

Ion, kterému přátelé v Praze říkali jednoduše Jan, byl pro ženy charismatický svůdce a pro muže politický vizionář, pro všechny rebel a poněkud nečitelný podivín, a tak věková blízkost a Tomova podoba postačily, aby Tom překvapivě snadno vklouzl do nového života. V Praze vstupuje do role souseda, milence i komplice při domnělém pokusu o vraždu vlivného ekonoma Schwartze, v Bukurešti pak při čekání na domnělou lásku Doinu figuruje jako vnuk někdejší emigrantky, která mezi rohypnoly a oblaky cigaretového dýmu vzpomíná na krásné roky mládí v Curychu.

V pořadí již pátý román švýcarského spisovatele Daniela Goetsche nazvaný Ein Niemand (česky Nikdo) pochopitelně tento příběh neservíruje v právě reprodukované chronologii jako zlaté vejce na podnose, čtenář si musí tuto mozaiku poskládat z jednotlivých střípků a nadto ze dvou vyprávěcích linií. Vstupní, co do rozsahu výrazně skromnější dějový proud, jímž se příběh také uzavírá, přináší záznam z výslechů vedených v posledních dnech roku 2006 psychologem na berlínském letišti, kde je zadržen muž s propadlým rumunským pasem na jméno Ion Rebreanu, který o sobě tvrdí, že je Němec Tom Kulisch. Vyšetřovatel v ich-formě líčí situaci ze své perspektivy a stejně jako čtenář a později i na pomoc přivolaný odborník na disociativní poruchy se snaží z útržkovitých výpovědí odhalit „pravdu“ o neznámém čtyřicátníkovi, který usiluje o vstup na půdu Berlína.

Epizody zmíněné při výslechu propojuje a do plné epické šíře rozvádí druhý dějový proud, v němž skrze instanci vševědoucího vypravěče sledujeme nejen Tomovu cestu po evropských metropolích, ale také pochody v jeho hlavě, když si přisvojuje Janovu identitu a když si později s narůstajícími zmatky a problémy přeje být zase „nikdo“.

Dějově bohatý román nerezignuje ani na vykreslení věrohodné psychologie postav, nabízí poučené historické exkurzy (např. do prostředí rumunských exulantů v Curychu osmdesátých let nebo předrevolučních nomenklaturních kádrů, popisuje projekt tzv. třetí cesty Oty Šika) a nepostrádá napětí, zejména v souvislosti s tajuplnou korespondencí s neznámou Doinou a s osobou Schwartze. V těchto pasážích do románu pronikají také prvky thrilleru.

Nejen titulem, ale i úvodním mottem a první románovou situací autor také signalizuje svou literární poučenost. Připomíná slavného pražského rodáka Rainera Marii Rilka a jeho Elegie z Duina, protkané výrazným motivem smrti; scénou na letišti pak neomylně odkazuje na slavný román Stiller svého světoznámého literárního kolegy Maxe Frische. Nadto Goetsch do knihy implantoval také část své vlastní biografie, zejména pokud jde o románové lokace, jak přiznal v rozhovoru pořízeném při jeho návštěvě Prahy u příležitosti knižního veletrhu.

Ein Niemand je suverénně napsaný román se čtenářsky vděčnou rámcovou kompozicí, která uspokojivě uzavírá románový příběh, a přitom v jistém smyslu ponechává otevřený konec. Protentokrát dilema s dvojnictvím a záměnou identit řeší „evropanství“ – když velké dějiny vlídně zasáhnou do osudu jednotlivce.