Američan Richard Price (nar. 1949) platí doma za docela úspěšného spisovatele, kterého mají rádi kritici a má i jistý komerční úspěch, podpořený jak filmovými adaptacemi, tak scenáristickou praxí. Mimo jiné na kultovním televizním seriálu The Wire (2002–2008, u nás se vysílal pod názvem Špína Baltimoru), který spolu se souběžně vysílaným seriálem The Shield (Odznak cti) patří k dílům, která výrazně relativizují či přímo popírají tradiční filmový či literární obraz policisty jakožto šlechetného ochránce zákona. Česky mu dosud nic nevyšlo, až letos vydala Paseka jeho poslední román, který ovšem publikoval pod pseudonymem Harry Brandt. Že tu vychází pod jeho původním jménem, je asi celkem jedno – vzhledem k tomu, že tu autora v podstatě nikdo nezná, nemůže úkrok směrem k žánrové literatuře nijak zvlášť uškodit jeho pověsti. Změna nastala i v názvu knihy (v originále se jmenuje The Whites, což by se dalo přeložit jako „běloši“ anebo jako „čistí“), ale zde věřme zkušenému Pavlu Dominikovi, že význam onoho slova vystihl.

Těmi „sráči“ jsou totiž míněni pachatelé těžkých zločinů (nejčastěji vražd), kteří však unikli spravedlnosti, protože k jejich usvědčení nebylo dost důkazů. Jsou to vlastně takové živé pomníčky pěti newyorských policistů, kteří v devadesátých letech pracovali v jednom týmu, pak se různě rozutíkali a u policie zůstal jenom hlavní hrdina knihy Billy Graves, který slouží u noční směny. Pětice je stále ve styku, pravidelně se všichni (čtyři muži a jedna žena) scházejí v hospodě, příležitostně si pomůžou. A zápletka knihy začíná momentem, kdy Billy při jednom ze svých nočních výjezdů v podřezaném muži v metru pozná právě jednoho ze „sráčů“, pravděpodobného pedofilního vraha. Načež začnou mizet nebo umírat i další padouši, které pětici leží v žaludku.

To je sice hlavní, nikoli však jediná dějová linka. Tu druhou podstatnou tvoří příběh jiného policisty, Hispánce Miltona Ramose, labilního agresivního muže, který ztratil nejprve rodinu a později při autonehodě i manželku a je odhodlán se za to všechno pomstít. Zvláště když náhodou potká ženu, která byla podle něj příčinou neštěstí jeho rodiny. A tou ženou je Billyho manželka a matka jeho dvou synů. Poslední rovina děje sleduje Billyho denní chleba neboli případy nočních přestřelek, vražd, vloupaček a dalších těžkých zločinů, na které noční hlídka narazí a mnohé z nich také hned vyřeší, protože nejde o žádné rafinované zločiny, ale o zkratové jednání všemožných násilnických, vzteklých a slabomyslných existencí. Právě tato rovina je se svou civilní samozřejmostí až odevzdaností možná nejpodstatnější, protože čím déle líčí autor panoptikum banálních vražd a tupých pachatelů, tím více čtenář začíná chápat obě linky hlavní. V onom zoufalém sledu zbytečně mrtvých lidí a nekonečné policejní rutiny jako by jedinou možnost úniku a zaplašení výčitek svědomí skýtal nějaký radikální (a protizákonný) čin. Smutně příznačné je, že ani takový čin uspokojení nepřinese – možná jen krátkodobé, které pak vystřídají další výčitky a strachy.

Price napsal thriller, který postrádá nějaké překvapivé rozuzlení: Milton Ramos podle očekávání pronikne k Billyho rodině, poté co její členy předtím docela vynalézavě strašil, ani v paralelním případu vražd „sráčů“ k žádnému zvratu nedojde. Autor rozehrává spíše psychologickou hru se svědomím jednotlivých postav, které nebylo úplně čisté ani na začátku knihy a na konci je na tom o dost hůř. Ukazuje, že policisté mají také jen jedny nervy a občas jim rupnou. Není to žádná obžaloba policejního sboru, spíše tak trochu bezmocné konstatování, přičemž hlavní hrdina i přes poklesek v závěru stále zůstává hrdinou kladným. Je to více román o policii než o zločinu, více psychologický rozbor než detektivka. A jako takový je docela unikátní – a navíc napsaný s empatií, suchým humorem, stupňovaným napětím a mnoha drsnými a přitom věrohodně působícími výjevy z policejní praxe. Těm, kdo berou kriminální romány jako rébusy, asi nic neřekne. Zato čtenáři, kteří i od žánrových děl očekávají věrný odraz reality, budou nadšeni.