Čínský spisovatel Li Er (narozen 1966) pochází ze starobylé a slavné provincie Che-nan (Henan), nacházející se, jak praví její čínské označení, „na jih od řeky“ (myšleno od Žluté řeky, odpradávna spojované s čínskou kulturou a civilizací). Narodil se a prvních několik let života prožil za tzv. kulturní revoluce. Štěstím v neštěstí pro něho bylo, že krátce po ní, v době, kdy dospíval a rozhodoval se, kam bude směřovat jeho profesní dráha, nastala doba ekonomických reforem a politického uvolnění. Roku 1983 tedy Li Er začal studovat ve Východočínském pedagogickém institutu v Šanghaji obor literatura. Po absolutoriu pracoval jako učitel a redaktor literárního časopisu. V současnosti působí v Národním muzeu moderní čínské literatury.

Soudruh Nula je Li Erova románová prvotina, jeho druhým románem je kontroverzní Š’-liou-šu šang ťie jing-tchao / Shiliushu shang jie yingtao (Třešeň na granátovníku), jenž se stal předlohou stejnojmenného filmu režiséra Chena Li (2012). Kromě toho je Li Er autorem mnoha novel a povídek, jejichž část byla publikována ve formě povídkových sbírek. Jeho dílo bylo přeloženo do několika jazyků.

Překladatel Denis Molčanov v doslovu k českému vydání vysvětluje, jak problematické bylo přeložit už jen pouhý název románu, který v češtině vyšel jako Soudruh Nula. V originále se jmenuje „Květnaté hrdélko“ (Chua-čchiang/Huaqiang) a znalcům pekingské opery tento výraz evokuje druh zpěvu blízký tomu, který v evropském operním světě nazýváme koloratura. V Číně byl román vydán roku 2002 a vzhledem k jeho obsahu je s podivem, že tehdy unikl cenzurním zásahům. Byl ověnčen několika literárními cenami, z nichž za všechny jmenujme ocenění za nejlepší čínsky psaný román třicetiletí (1979–2009).

Ve své prvotině se Li Er neobvyklým způsobem věnuje novodobým dějinám Číny v první polovině 20. století: od Májového hnutí (1919) přes boje mezi nacionalisty a komunisty, Dlouhý pochod (1934–1935), boj proti japonské okupaci (1937–1945) a následnou občanskou válku až ke vzniku ČLR (1949). Román Soudruh Nula ovšem v žádném případě nelze chápat jako román historický. Zmiňované dějinné události slouží autorovi jako východisko, jako časoprostorové zařazení děje. Jediným jednotícím prvkem je soudruh Nula. Děj románu, jenž může být co do žánru označen za svého druhu protokol z výslechu, je časově situován do března roku 1943, do doby, kdy kuomingtanští nacionalisté a komunisté sice bojovali proti japonským okupantům, ale zároveň proti sobě navzájem. Popisuje cestu tehdy vyslýchaného doktora Paje Pustila z Jasné Stráně do Hongkongu. Paj byl pověřen tajným úkolem vypátrat soudruha Kežena alias soudruha Nulu. Tématem rádoby špionážního románu je hledání historické pravdy.

Autor je velmi konkrétní, román uvozuje informací o tom, kdy a kde se onen výslech konal, kdo ho vedl i kdo byl zapisovatelem. Titulní postavou je spisovatel, překladatel a komunista Kežen, jenž se narodil na sklonku císařství, nejprve studoval v Japonsku a po vzniku Komunistické strany Číny byl vyslán do Moskvy. Po návratu do Číny se jako rusista věnoval překládání sovětské literatury. Ze scény mizí v červnu 1942, kdy údajně padl v bitvě na Druhé míli ve Velkopustinských horách. Ovšem jaký byl jeho osud doopravdy?

Četba románu Soudruh Nula je pro českého čtenáře komplikovaná především kvůli jeho mnohovrstevnatosti a množství ne snadno pochopitelných historických souvislostí a ne příliš známých postav. Čtenáři v pochopení textu může být alespoň do jisté míry nápomocen třicetistránkový rejstřík, nazvaný jednoznačně Osoby a obsazení, v němž se prolínají skutečné historické osobnosti – od spisovatelky Pearl S. Buckové po japonského velitele Jasudžiho Okamuru – se smyšlenými románovými postavami, autorem vytvořenými hrdiny.

Spisovatel Li Er ke svému způsobu tvorby a pojetí svých postav říká: „Proměny líčení románových postav a stylu vyprávění vždycky odpovídají změnám v soudobé společnosti. Toužím po takovém románu, v němž se hlavní hrdina objeví, jakmile vezmu do ruky pero a začnu psát. Tím hrdinou může být kdokoli, kdekoli. Celý jeho život je paradoxní zkušeností na pomezí mezi zkušeností obecnou a osobní.“

Do jaké míry autor svou představu naplnil, nechť posoudí sám čtenář. Za svou snahu bude odměněn přinejmenším velmi neobvyklým zážitkem z četby a případně i získáním jistého povědomí o dějinách Číny do roku 1949.