Tvorba švédského spisovatele Klase Östergrena (narozen 1955 ve Stockholmu) zůstává českým čtenářům dosud bohužel neznámá, ačkoli se rozhodně nejedná o bezvýznamného autora. Charakteristický je pro něj osobitý, bohatý jazyk; jeho příběhy jsou mistrné fabulace, v nichž se mísí realita s fikcí. Östergrenovo dílo je poměrné rozsáhlé a pestré, zahrnuje objemné romány, sociálněkritická díla, sbírky povídek, a dokonce i jednu dystopii. Své texty autor rád zasazuje do míst, na nichž pobývá či pobýval – protagonisté žijí v bohémském Stockholmu, požitkářské Francii či chladném Skåne. Jeho nejúspěšnější kniha, román Gentlemen (Gentlemani, 1980, slovensky 2007), který byl zpracován i ve filmové verzi v režii Mikaela Marcimaina, byla přeložena do patnácti jazyků. Za svou tvorbu obdržel Östergren množství významných literárních ocenění, mj. Cenu Eyvinda Johnsona v roce 1989 či Literární cenu Nadace Selmy Lagerlöfové v roce 2012. V roce 2014 se mu dostalo veliké pocty, když byl zvolen členem Švédské akademie.

Östergren vystudoval známé stockholmské gymnázium Södra Latin, které navštěvoval mimo jiné i nositel Nobelovy ceny za literaturu Tomas Tranströmer či spisovatel Stig Dagerman. Tamní umělecká atmosféra působila na Östergrena podnětně, přispíval například do školního časopisu LOKE, ve kterém debutoval i Tranströmer. Dráha Östergrena-spisovatele začala těsně po jeho dvacátých narozeninách, kdy vydal těsně za sebou tři autobiograficky zabarvené romány. První román jménem Attila (1974) pojednává o mladíkovi, který navštěvuje gymnázium Södra Latin a prožívá svou první lásku. Byť jde o Östergrenovu prvotinu, už zde zřetelně vystupují typické rysy jeho tvorby – autor má schopnost naslouchat běžným rozhovorům a v psané formě je podat tak, že ve zdánlivé všednosti vynikne jejich neobyčejnost. Je jemně ironický, vytváří neobyčejné popisy, snové sekvence a metafory. Attila byl kritikou povětšinou pozitivně přijat.

V 80. letech ve švédské literatuře dominovaly biografie historických osobností, jazykově experimentální díla, fantastická próza a magický realismus. V tomto období bezmezného potěšení z jazyka a představivosti vyšel Östergrenův dosud největší triumf – román Gentlemani. Měl obrovský čtenářský úspěch a pětadvacetiletého autora ihned vynesl mezi nejslavnější švédské spisovatele.

Román Gentlemani je napsaný v ich-formě z pohledu mladého spisovatele Klase Östergrena. Tomu hned v úvodu příběhu vykradou byt. Spisovatel je zdrcen, a když mu jeho nový známý Henry Morgan navrhne, ať jde bydlet k němu na ulici Hornsgatan, nabídku s povděkem přijme. Světácký elegán a milovník jazzu Henry Morgan se nedávno se usadil ve Stockholmu, kde našel svou femme fatale. V novém bytě na Hornsgatan, kde „noc je stále číhající možností“, pracuje Klas na zakázce moderního pastiše Červeného pokoje (prvního románu švédského realismu od Augusta Strindberga) a chodí s Henrym boxovat, pít a demonstrovat.

Do děje posléze vstupuje Morganův mladší bratr Leo a román se obrací k retrospektivnímu vyprávění, spisovatel Klas popisuje na přeskáčku jednotlivé etapy ze života sourozenců. Na konci knihy oba bratři záhadně zmizí. Klas zůstává na Hornsgatan o samotě a snaží se sám sebe přesvědčit, že se mu všechno jen nezdálo. Spálí svůj pastiš Červeného pokoje, zabarikáduje se v bytě a pustí se do psaní Gentlemanů – knihy o bratrech Morganových.

Östergren v Gentlemanech dovedně pracuje s časem a prostorem, detailně líčí atmosféru společného bytu, stockholmských ulic a demonstrací, zachycuje počasí a dlouhé, depresivní zimy. V románu jsou poutavě zpracovány reálné politické a kulturní události 60. let, do kterých se spisovatel s bratry Morganovými porůznu zapojují.

Kritiku román Gentlemani nadchl, Östergren sám byl však rozpačitý z jeho přijetí u čtenářů, kteří mu děkovali za velmi zábavnou knihu. Někteří mladší se dokonce zhlédli v Henrym a začali se oblékat jako dandyové. Podle autora byl však román pokusem o žánr noir se smutným a temným příběhem, který se dotýkal závažných společenských otázek, což však čtenáři pochopili až po přečtení knihy Gangsteři, která na Gentlemany navázala.

Po tomto velkém úspěchu odešel Östergren do Paříže, začal překládat, psát scénáře a pracovat na pokračování Gentlemanů. Vydal melancholickou novelu Giganternas brunn (Zeď obrů, 1981), původně zamýšlenou jako divadelní hru, ve které kritizoval neutralitu a pasivitu Švédska. O dva roky později vyšlo dílo, které sám autor označil za „scénografickou orgii“ – postmoderní román, překypující potěšením ze slov a komplikovaných zápletek – Fattiga riddare och stora svenskar (Chudí rytíři a velcí Švédi, 1983).

Touto záplavou barvitého líčení se nicméně rozloučil se svým bohatým, květnatým stylem a vydal se cestou střízlivějšího psaní. Začal využívat prosté, krátké, melodické věty bez zbytečného patosu. V 80. a 90. letech mu vyšlo ještě pět dalších knih: romány Plåster (Náplast, 1986), Ankare (Kotva, 1988), Handelsmän och partisaner (Obchodníci a partyzáni, 1991), Under i september (Zářijový zázrak, 1994) a sbírka povídek Med stövlarna på och andra berättelser (S holínkami na nohou a další příběhy, 1997). Následujících pět let se Östergren věnoval hlavně televizní tvorbě a beletrii na nějakou dobu opustil.

Do nového tisíciletí však vstoupil rázně a plný čerstvých sil. Po sbírce novel Tre porträtt (Tři portréty, 2002) se znovu připomněl široké čtenářské veřejnosti románem Gangsters (Gangsteři, 2005, slovensky 2008), pokračováním Gentlemanů. Využil zde osvědčenou metodu – v rámci realistického prostředí s autenticky vykreslenými detaily popustil uzdu fantazii. Děj začíná tam, kde Gentlemani skončili, a přeskakuje mezi několika časovými liniemi. Jedná se tak o fascinující a náročné dílo, které si však udržuje plynulost a konzistenci. Autorovi se povedlo zamotat hlavu všem čtenářům, kteří se domnívali, že vědí, co byla v Gentlemanech „pravda“ a co „lež“. I Gangsteři čtenáře neustále uvádějí v omyl a bezostyšně si hrají s jeho vnímáním reality.

Zajímavým literárním počinem je Orkanpartyt (Strana orkánu, 2007), dystopický a postapokalyptický román o městě na Severu, ve kterém se znovu odehraje příběh starého eddického mýtu Lokkiho pře. Román se pozoruhodně vymyká dosavadní autorově tvorbě; byl totiž napsán na objednávku jako příspěvek do Canongate Myth Series, série románů, v nichž autoři přepracovávají mytické příběhy. Spojení mýtu a dystopie působí vypravěčsky silně, Östergren ve Straně orkánu také využil některé prvky a postavy z dřívějších románů, které do celkového konceptu velmi dobře zapadají.

Östergrenovou zatím poslední vydanou knihou je Twist (2014), příběh o lásce a černém trhu ve Stockholmu v 60. letech, o němž bylo napsáno mnoho pochvalných recenzí v nejvýznamnějších švédských denících (Svenska Dagbladet, Expressen, Aftobladet či Dagens Nyheter). Byť je Östergrenova próza originální a zajímavá a autor je doma považován za jednoho z nejlepších současných švédských spisovatelů, na celosvětovou proslulost ještě čeká. Čím to je? Román Gentlemani byl sice přeložen do angličtiny, avšak například recenzenti z deníků The Telegraph nebo The Sun jej považovali za příliš rozvláčný, těžkopádný a přetížený detaily. Z těchto důvodů už zřejmě nedošlo na anglický překlad navazujících Gangsterů, a Östergren má tak prozatím dveře do anglicky mluvícího světa zavřené. Čeští čtenáři si však konkrétně Gentlemany i Gangstery přečíst mohou, a to díky vydání nakladatelství Slovart ve slovenském překladu Márie Bratové, který je až na drobné chyby v reáliích povedený a velmi čtivý.