Mezi pět finalistů letošního ročníku prestižního švédského ocenění Augustovy ceny se probojoval také román Alkemistens dotter (Alchymistova dcera), jehož autorem je propagátor a popularizátor období osvícenství Carl-Michael Edenborg. Jak název knihy napovídá, kromě osvícenské filozofie jsou jeho tématem okultní vědy, jejichž studium také patří k autorovým koníčkům.

Knihu lze do značné míry přirovnat k románu Stockholmský oktáv, který nedávno vyšel i v češtině – oba příběhy se odehrávají víceméně ve stejné době, na přelomu 18. a 19. století, a v obou hrají významnou roli umění a vědomosti obyčejným smrtelníkům zapovězené jako alchymie a věštění z karet. Avšak zatímco ve Stockholmském oktávu čtenář spolu s hlavní postavou do zvláštních zákonitostí mezi nebem a zemí zvolna proniká, u Alkemistens dotter mu naopak nezůstane skryto téměř nic a s napětím sleduje snahu zasvěcených utajit tyto mimořádné znalosti před vnějším světem.

Hlavní postavou Edenborgova románu je mladá dívka Rebis Drakenstiernová, která si nese dosti neobvyklé dědictví po svých rodičích a generacích předků: má být vyvolena k tomu, aby objevila Kámen mudrců a s jeho pomocí zničila celý vesmír. Žádné bližší instrukce jí ale rodiče nezanechali, a proto se Rebis rozhodne navštívit své příbuzné v Göteborgu, Paříži a Berlíně a získat od nich vodítka, která by jí pomohla její velký úkol splnit.

Během cest však zjistí, že zjevně ne všichni příbuzní s ní jednají zcela upřímně, a několikrát se ocitne v ohrožení života. Nakonec se jí navzdory všem nebezpečím podaří zjistit potřebné informace a skutečně zkonstruuje přístroj, jímž lze smísit jisté dvě látky a tím uvolnit energii potřebnou ke zničení světa. Stále se ale nedokáže odhodlat jej použít, přičemž nezanedbatelnou roli sehraje fakt, že se Rebis cítí stále více přitahována k mladému muži, jehož na cestách potkala. V tom okamžiku však zasáhnou síly, pro něž je nepředstavitelné, že by snad Vyvolená nesplnila svůj úkol, a Rebis je tak nucena svést boj nejen o svou lásku, nýbrž doslova o existenci celého světa, a to s lidmi, které považovala za své nejbližší.

Tím hlavním, na čem kniha staví, je výše naznačená kombinace okultismu a osvícenství. Jejím prostřednictvím sice autor na jednu stranu zdařile charakterizuje dobu, kdy se příběh odehrává, na druhou stranu občas až příliš podrobné popisy alchymistických postupů začnou čtenáře po chvilce nudit, zejména když autor používá pro jednotlivé přísady dobové názvy. Ty dnes mnoho neřeknou ani vzdělaným chemikům (a překladateli jistě připraví nejednu horkou chvilku).

Dobovou atmosféru dokreslují skutečné historické postavy, které se v knize objevují – vedle královraha Jacoba Johana Anckarströma, příbuzného Rebidiny matky, hraje důležitou roli švédský filozof Thomas Thorild, s nímž Rebis vede dlouhé rozhovory o osvícenské filozofii. Tyto pasáže pro čtenáře bez bližšího zájmu o toto téma pravda nejsou úplně čtivé. Dialogy, nejen ty o filozofii, obecně tvoří nezvykle velkou část knihy a často děj dosti zpomalují. U některých formulací týkajících se člověka schopného uvolnit energii dostačující ke zničení celé planety si čtenář klade otázku, zda je autor neopsal z propagačních materiálů odpůrců jaderné energie.

K vydařeným momentům knihy naopak patří líčení překážek, které Rebis musí překonávat na cestě za příbuznými. Z bezpečnostních důvodů se totiž rozhodne cestovat v mužském převleku, což pochopitelně vyústí v řadu komických situací, jejichž vrcholem je scéna, kdy mladý prostopášný bratranec z Berlína zatáhne Rebis do nevěstince.

Knihu lze každopádně číst jako historický i jako dobrodružný román, a přestože milovníkům historických románů může připadat, že v knize je až příliš mnoho násilí, a milovníky dobrodružných románů naopak nejspíše budou lehce iritovat výše zmíněné pasáže o alchymii a filozofii, lze knihu s čistým svědomím doporučit příznivcům obou žánrů.