Bridget Jones je jednapadesát
Bridget Jonesová zestárla a změnila se v nový společenský archetyp. Zatímco v prvních dvou dílech zastupovala třicetileté „single“ ženy – které se u knih utěšovaly, že jsou normální –, teď je z ní single po padesátce.
Bridget Jonesová zestárla a změnila se v nový společenský archetyp. Zatímco v prvních dvou dílech zastupovala třicetileté „single“ ženy – které se u knih utěšovaly, že jsou normální –, teď je z ní single po padesátce. Taková má často děti a za sebou nějakou nepříznivou zkušenost. Hledání nového partnera je pro ni kvůli věku a dětem složitější a nemůže mu věnovat mnoho času, ale rezignovat na ně rozhodně nechce. Není také až takovou výjimkou, že si žena v tomto věku najde partnera mladšího. Bridget se ze samoty a splínu vymaní díky nově vypěstované závislosti na Twitteru.
Podstatou postavy Bridget Jonesové je, že se neustále s něčím více či méně neúspěšně potýká. Stanovuje si cíle a dává předsevzetí ohledně mužů, práce, své váhy, nezdravých návyků – a teď i dětí. Neutuchající manželská idyla s právníkem Markem Darcym by se proto do třetího deníku Bridget Jones příliš nehodila, a tak bylo zapotřebí nějak se Marka zbavit. A jelikož Fieldingová v lecčems ctí konvence červené knihovny (ploché postavy, happyendy, „úžasní“ mužští hrdinové), rozvod nepřicházel v úvahu. Mark tedy zahynul na Blízkém východě, když se pokoušel dojednat vydání politických vězňů.
Bridget pět let truchlí, přibere dvacet kilo a věnuje se dětem. Nic jiného ani dělat nemusí, díky Markovi je rodina zaopatřená. Potom ji ale kamarádi vyhecují, aby zase začala žít, takže zhubne, zřídí si profil na Facebooku a účet na Twitteru a začne psát scénář podle Ibsenovy Hedy Gablerové. Přes Twitter si nabrnkne krásného „kolouška“, který ji zbožňuje a s nímž stráví několik šťastných měsíců. Bridgetiny pracovní ambice se však postupně odsouvají na vedlejší kolej, protože se ukáže, že spíš než adaptovat její scénář se produkční společnost snaží využít jachtu původně zapůjčenou pro jiný film.
Do žádné z knih o Bridget Jonesové se dost dobře nedá začíst. Může za to forma deníkových zápisků prokládaných různými hrdinčinými osobními žebříčky nebo seznamy všeho možného. Kniha je tedy nejvhodnější čtivo pro uštvanou matku dvou a více dětí, která se večer vcelku pobaví u těch několika stránek, jež zvládne přečíst před upadnutím do spánku. Při soustavnějším čtení se však Bridgetin deník rychle přejí. Ne až tak proto, že by postrádal duchaplnost. Většinou však čteme o každodenních banalitách, které Bridget navíc ředí do roztříštěných zápisků, z nichž některé od sebe dělí pouhé minuty, zatímco další hodiny a dny.
V Láskou šílené, stejně jako v předchozích dvou dílech, najdeme podařené humorné pasáže. Hlavním zdrojem komiky je kromě dětí stále Bridgetina roztržitost a impulzivnost. Pobaví třeba scéna, v níž si její dcera Mabel u doktora nabere letáčky o pohlavních chorobách: „,Kapavka!‘ zvolala vítězoslavně a rozevřela letáček. ,Jé, šou tam oblážky! Přečteš mi kapavku?‘“ Ale místy je humor subtilnější a příjemně sebeironický: „Je to sníh. Ale ne tak hezký jako v zimě, je takový divný. Nejspíš se kvůli globálnímu oteplování blíží konec světa. Asi si skočím do Starbucks.“ S ironickým odstupem Fieldingová líčí i společenství zámožných rodičů spolužáků jejích dětí.
Fanynky Bridget Jones budou se třetím dílem jejího deníku jistě spokojené. Další čtenářky si u něj dobře odpočinou, pokud ovšem nepřečtou víc než těch pár stránek naráz. A konečně se najde i nezanedbatelná část čtenářek, které budou popouzet některé příliš pohádkové, klišovité prvky: ať už jde o Markovu smrt, Bridgetinu následnou materiální zajištěnost anebo schopnost rychle sbalit svalnatého „kolouška“ – ale zejména o pana Wallakera, jednoho z Billyho učitelů, jehož identita jako by vypadla z románu Barbary Cartlandové.
Jak Fieldingová zdůraznila v rozhovoru pro kanadskou televizi CBC, Bridget jako postava čtenáře ubezpečuje, že je v pořádku trpět lidskými slabostmi a nedokonalostmi. V oblasti chystání dětí do školy nebo v různých trapných situacích se s Bridget bezpochyby lze dobře identifikovat. To však nic nemění na tom, že na realistickou hrdinku si žije příliš snadno, a na výsledném přímo antifeministickém vyznění knihy: ať jsou ženy jakkoli zralé, vždycky budou dychtit po okouzlujících princích a tajemných hrdinech, kteří je ochrání.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.